Meziválečná architektonická avantgarda se v celé Evropě zabývala otázkou bydlení. Bytová nouze  po první světové válce se ještě prohloubila v letech hospodářské krize a v očích představitelů avantgardy se stala nejpalčivějším problémem dělnictva. Pravidelná setkání CIAM, Mezinárodního kongresu moderní architektury, byla této otázce zasvěcena v roce 1929 během frankfurtského zasedání i o rok později v Bruselu. Zde se objevují témata minimálního bytu i kolektivního domu. Možnost kolektivního bydlení navíc souzněla nejen s levicovou politickou orientací pokrokových architektů, ale byla i výrazem utopické lepší budoucnosti,v níž každý jedinec naplní své možnosti a byla tak spojena například i s otázkou ženské emancipace. O hojně diskutovaná témata se jednalo i v československém kontextu, kde byl jejich dlouhodobým proponentem zejména Karel Teige.

Praha po první světové válce čelila, coby hlavní město mladého Československa, řadě nových úloh, které v nové roli musela naplňovat. Během dvacátých let se tak na vltavských nábřežích postupně objevily nové vládní budovy, byla zahájena rekonstrukce Pražského hradu či byla vyhlášena soutěž na projekt Veletržního paláce, významného a vládními kruhy podporovaného projektu moderní architektury. Jedním z prvních domů realizovaných v souladu s novými koncepty fungování architektury v moderní společnosti byl obchodní a kancelářský dům Olympic postavený v letech 1923-1928 podle návrhu Jaromíra Krejcara.   

Pozoruhodné světelné a architektonické realizace Zdeňka Pešánka jsou zakořeněny v kulturní a hospodářské situaci mladého Československa. Rozmach pražského obchodního okrsku, jenž nejpozději ve dvacátých letech začal k propagaci nabízeného zboží využívat četné světelné reklamy, je spojen s poválečným hospodářským růstem celé československé ekonomiky. Impulsem k rozkvětu byla i činnost Pražských vzorkových veletrhů, společnosti, která byla nejen stavebníkem velkorysého Veletržního paláce, ale snažila se také naplnit vizi politických elit Československa, které chápaly nový stát jako most mezi Východem a Západem. Praha se rychle stala městem, které bylo pyšné na svůj mondénní charakter a ve Zdeňku Pešánkovi našla umělce, který z kultivace a zušlechtění nových prvků moderní technické civilizace učinil trvalé téma své práce. 

Meziválečná léta byla pro mladé Československo dobou, kdy se ve společnosti objevuje celá řada fenoménů, jež se později staly nedílnou součástí městského životního stylu. Rozmach průmyslu vede ve dvacátých letech nejen k nebývalé ekonomické prosperitě a ke sdílenému civilizačnímu optimismu, nýbrž má i bezprostřední dopad na způsob života širokých vrstev, především v nárůstu volného času. Ačkoli tak bytová nouze, ještě vyhrocená událostmi první světové války, není ani zdaleka vyřešena, celá řada obyvatel města opouští bulváry a uchyluje se do přírody. Tento útěk jim umožňuje dostupná železniční doprava a příslušníci středních vrstev poměrně záhy také vsedají do automobilů. Vůči volání divočiny však nejsou imunní ani příslušníci avantgardy. 

Snímky německého filmového expresionismu využívaly architekturu jako nástroj vytváření celistvého světa. Architektura v pojetí autorů německého expresionismu však zdaleka nebyla omezená pouze na budování staveb. Krajina města či přírodní scenérie, jež architekti vytvářeli pro filmy, se podílela na atmosféře snímku a jeho symbolickém významu snad ještě významněji než herecká akce. Prostředí, námět vyprávěného příběhu i dramatické prostředky se společně podílely na vytvoření univerza odpovídajícího expresionistickým ideálům.

Vznik Velké Prahy v roce 1921, kdy se k historickým pražským částem připojily okolní obce, měl vliv zejména na periferii nové metropole. Tyto oblasti nyní náhle procházely rychlou modernizací a objevovaly se zde vymoženosti velkoměstského života. Mezi ně patřily nejen stavby zasvěcené filmovým zážitkům, nýbrž i důkazy nové obliby sportovního vyžití.

Pražské Václavské náměstí bylo během první republiky prostorem, kde se odehrávaly významné události. Architekt Pavel Janák je porovnával se Staroměstským náměstím, jež viděl jako nejhistoričtější z pražských veřejných prostorů, a popsal jeho úlohu jako náměstí „naší přítomnosti“ a „prostor pro slavné výjevy a veřejné projevy národního života“. Nový politický význam se samozřejmě odrazil i na obchodní prestiži a Václavské náměstí se stalo vyhledávanou adresou. Nepochybně k tomu přispěla i rychlá modernizace celého prostoru; náměstí se mohlo pyšnit například prvním veřejným osvětlením v celé Praze, instalovaných roku 1847, či jednou ze zdejších prvních tramvajových tratí, jejíž provoz zde byl zahájen v roce 1900.

V baťovském Zlíně představovalo filmové médium nejen základní způsob kulturního vyžití, prostředek výchovy četných studentů zdejších vzdělávacích zařízení či nástroj reklamního působení. V koncepci Tomáše i Jana Bati byla filmu přisouzena role integračního média celé široké pospolitosti zaměstnanců Baťových závodů. Ačkoli tak zdejší filmové ateliéry vznikají poměrně pozdě, až v době, kdy už byly vybudovány nejvýznamnější veřejné i průmyslové stavby nového Zlína, představují významné gesto, jímž se Zlín přihlásil k ideálu moderního a dynamického průmyslového města.

Záhy po ustanovení nové československé republiky se objevila otázka oficiálního, národního umění. Teoretická koncepce národního stylu, která vzešla z prostředí avantgardních kubistických tvůrců, reagovala na soudobé politické myšlenky. V prvních letech existence nezávislého Československa se národní styl skutečně stal výrazem, jenž byl využíván na významné stavební úlohy a naplňoval tak roli oficiálního umění vyjadřujícího základní sdílené hodnoty.

Význačný fenomén české architektury představují kubistické stavby. Jejich autoři prostřednictvím svých kubistických domů vyjadřovali nejen odpor vůči geometrické moderně, nýbrž se i přihlašovali k ideálům moderního života. Diagonály, krystalické formy a ostré hrany kubistických prvků hlásaly význam dynamiky, rychlosti a pádnosti; tedy hodnot, jež byly spojovány s moderní průmyslovou civilizací. Není proto překvapivé, že vypjatě moderní tvarosloví architektonického kubismu se objevilo i na stavbách zcela moderního účelu – na biografech.