Nejde o literární nadsázku, kterou by autoři používali, aby upoutali čtenáře, nebo aby popudili genderové odbornice, ale je to holý fakt – prostituce je jedním z nejstarších ženských řemesel. To dokládá i nejstarší dochované literární dílo v lidských dějinách, v němž se objevuje vyprávění o šikovné nevěstce. Aby měl Gilgameš přítele, stvoří bohové Enkidua, napůl člověka a napůl zvíře s duší barbara. Gilgameš ho chce polidštit, a proto mu posílá chrámovou kněžku (tedy nevěstku) z Uruku.

Zprávy z českých zemí jsou pro období středověku skromné, ale i tak víme, že někteří preláti provozovali nevěstince, zvláště ve 14. století. Jedním z nich byl známý prostopášník v kutně Ludvík Kojata, který přímo ve svém domě proti novoměstské škole u svatého Apolináře nabízel až osm nevěstek. Jeden z farářů kostela u svatého Jiljí měl nevěstinec pod Vyšehradem a o dalších se zmiňuje vizitace pražského arcibiskupství, stejně jako prameny z doby vlády Václava IV.

Roku 313 n. l. přijal císař Konstantin křesťanství, od něhož si sliboval posílit upadající římskou říši. Jako křesťanský vládce se věnoval rovněž úpravě prostituce. Velice by se však mýlil ten, kdo by se domníval, že se pokusil prostituci omezit. I když se to může zdát paradoxní, křesťanství prostituci potřebovalo. To platilo nejen na sklonku římské říše, ale i později. Ve středověku církev prostituci sice s opovržením pranýřovala, ale současně ji svým způsobem chránila, neboť z ní měla tučné příjmy.

Vystavení salonního vozu Aza 1-0086 následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este  při příležitosti připomenutí atentátu v Sarajevu 28. června 1914 spojená se slavnostní jízdou povozu polní pošty. V pátek 27. června 2014 v Praze-Dejvicích a v sobotu 28. června 2014 v Brně na hlavním nádraží bude pro veřejnost vystaven železniční salonní vůz Aza 1-0086 následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.

Starořecké ženy bývaly vychovány především k poslušnosti vůči manželovi a k životu zasvěcenému péči o rodinu. Kromě nich ovšem existovala i vrstva nevěstek. Výstižně charakterizoval starořeckou společnost Demosthenes, který napsal, že „muži mají hetéry pro radost, prosté nevěstky pro potěšení těla a manželky, aby zajistily řádný chod domácnosti“. Z dikce jiných pramenů se zdá, že nijak nepřeháněl.

Jistá esej přirovnává milostné umění mužů ve středověku k výkonům dnešních afrických fotbalistů, kteří jsou rychlí, vytrvalí, ale chybí jim technika a souhra.
Neznalost rafinovaných technik byla u křesťanů celkem logická. Hovořit o sexu bylo zvláště ve vyšších vrstvách přísné tabu. Paradoxně však platilo, že čím byli lidé chudší, tím měli svobodnější přístup k milostným hrátkám. I tak ovšem měli jen minimální možnost rozvíjet erotickou fantazii.

Zatímco v západní Evropě se parfémy záhy po pádu Římské říše přestaly používat, tradice jejich výroby se udržela ve východní části bývalého impéria v Byzanci. Tam voňavkářství neobyčejně vzkvétalo, protože prostředí byzantského císařského dvora převzalo z doby konce římského císařství přehnanou zjemnělost mravů.

Líčení, jak ho definoval satirický román, tedy proces „namalování si tváře na přední stranu hlavy“, je skutečně staré jako lidstvo samo. I když důvody, proč se lidé kdysi líčili, byly jiné než dnes. Líčení mělo především praktický význam. Při lovu si pravěcí lovci pokrývali obličej barvami, ať již proto, aby se mohli při stopování zvěře lépe ukrýt v podrostech, nebo aby si naklonili mocné božské síly přírody. Od nejstarších časů patřila k magickým barvám při líčení červená (obvykle různé okrové hlinky). Líčení tedy původně sloužilo k maskování a jako náboženský rituál, i když nelze vyloučit, že i pravěké ženy byly marnivé a líčily se proto, aby se líbily mužům. Lze tak soudit podle pozorování přírodních národů v tropických krajích, které téměř neznají oděvy. Parádivé ženy chodí sice prakticky nahé, ale svědomitě nalíčené.

Písemné doklady o životě starověkých civilizací, ať již v Mezopotámii nebo v Egyptě, vypovídají o vysoké úrovni péče o vlastní tělo. Je tak trochu paradoxem, že tam, kde se lidé ve starověku pravidelně myli, znali lázně, masáže a kosmetiku, je dnes úroveň hygieny mnohem nižší, než byla před pěti tisíci lety.

Lidská společnost, zvláště v pravěku a starověku, uplatňovala přirozené přírodní principy. Potence byla stejně důležitá u chovného dobytka jako u lidí. Ztrátou potence přicházel muž automaticky o vedoucí postavení v rodině a byl nahrazen mladším (dnešní představy o tom, jak si rodina cenila zkušeností starších, je romantickou fikcí spisovatelů).