Nalezeno v archivech

Dobře situovaný pán (dobová recenze)

2015-09-30T22:00:00+02:00

Režisér Miroslav Cikán, jehož jméno jsme před krátkou dobou četli na díle ledabylém, chabém a slepovaném, připomenul inscenací nové české veselohry "Dobře situovaný pán", že je režisérem talentovaným a schopným, který dovede pracovat s vkusem i dobrým filmovým postřehem. Námět mu tentokráte napsala spisovatelka Olga Scheinplugová a je to zase prostinký příběh podle jejích zálib, osud děvčete z lidu, do kterého se zahledí starší zámožný obchodník, "dobře situovaný pán", jež však pohrdne možností blahobytného života bez lásky a dobude si svého mladého elektrikáře.

Okénko aneb Dnes neordinuji

2013-12-03T23:00:00+01:00

Režisér Vladimír Slavínský patří mezi nejstarší průkopníky českého filmu. Ve filmových kruzích je označován za mistra lidové veselohry. Od revoluce natočil již tři filmy: "Právě začínáme", "Poslední mohykán" a "Dnes neordinuji". A co nám prozradil o "Okénku" a svém novém filmu?

O filmu Z mého života

2013-11-19T23:00:00+01:00

Film o Bedřichu Smetanovi „Z mého života“ úmyslně nechce být jen otrockým přepisem životního dokumentu, ani dějepisným sledem, opírajícím se s popisnou precisností o stovky knih, které byly o Smetanovi napsány. Útvar uměleckého, životopisného filmu, k němuž jsme dnes dospěli, klade zvýšené nároky. Jistěže vychází především z dokumentu, ale filmový tvůrce je oprávněn a povinován – jde-li o umělecký útvar – dokreslit postavu, její situace, konflikty, dramatická střetnutí a životní motivace. Jsme přesvědčeni, že krása reálnosti vzniká především z uměleckého přetvoření skutečných dojmů. Realismus s vůdčím doplněním uměleckosti a ideovosti otvírá tak filmovým pracovníkům nejvyšší možnosti fantasie, představivosti a pohledů a dožaduje se smělého řešení scén, obrazů, postav i charakteristik.

Návštěvou u Karla Zemana …

2013-09-17T23:00:00+02:00

Přepadli jsme jej v Gottwaldovských atelierech, stulených nahoře v kopcích na Kudlově. Spínal ruce v žertovném gestu nad tím, kolik zájmu je od benátského festivalu o práci gottwaldovských: „Nedej bože, abychom vyhráli tu Velkou cenu každý rok! Za celý rok sem dříve nepřišlo tolik návštěv, jako nyní třeba za týden. A to víte, na naši piplavou práci je potřeba klidu …“

Jiří Šust – nejmladší filmový komponista

2013-08-30T23:00:00+02:00

Není to vděčná práce, komponovat hudbu pro film. I když si je divák vědom toho, že by se v kině bez huby neobešel, nebere hudební složku při posuzování filmu téměř nikdy v úvahu a tím méně se stará o toho, kdo dal filmu jeho hudební náplň, byť to byla někdy jedna z nejsilnějších stránek filmového díla. Tím více pozornosti zaslouží, jestliže právě tato nejnevděčněji oceňovaná filmová hudba nachází v řadách českých hudebníků stále více pěstitelů, neboť už dávno nám není jedno, representuje-li náš film také vyspělou českou muzikálnost a hudební kulturu či nic.

Hmota ožila

2013-08-28T23:00:00+02:00

Panáček jde, otáčí se a pokyne rukou. Za ním vyrůstá rázem ze země jeho dvojník. Jde stejně jako on. Ze země vyrůstají však už další a další panáčci. Všichni jsou stejní a stejně se pohybují. Je jich už celé náměstíčko. Oni však vyrůstají stále.

Když hraje čtyřnohá hvězda

2013-08-26T23:00:00+02:00

Když se společnost Lucernafilm rozhodla natočiti filmovou veselohru „Neviděli jste Bobíka?“, ve které připadá jedna z hlavních úloh rozkošnému ostnosrstému teriérovi, neměl jistě žádný z produkčního štábu tušení o tom, jakou práci dá nalézti vhodného psího představitele. V pražských denních listech byl uveřejněn insert, hledající vhodného psa, a z opatrnosti byl ještě promítnut ve všech pražských kinech diapositiv, vybízející majitele podobných teriérů, aby poslali fotografie svých psů Lucernafilmu.

Filmová fotoska

2013-08-17T23:00:00+02:00

Nejkrásnější filmové fotografie dostává dnes redaktor filmového časopisu od Berlinfilmu s označením „Foto Borchmann“: tento znamenitý ateliérový fotograf nezapomíná, že hlavním znakem dobré filmové fotosky je pohyb, je život (na našem obrázku je Will Quadflieg ve filmu „Čarovné housle“).

Charlie Chaplin – tulák filmového plátna

2013-08-11T23:00:00+02:00

„Čí očima hledí na život Charlie Chaplin?“ Tak se ptá ruský režisér Bisenstein, hledaje prameny ponorné řeky Chaplinovy geniální tvorby. A Chaplin sám odpovídá: Jsem tulákem filmového plátna, jsem tulákem života, jsem hledačem Modrého ptáka štěstí, mým inspiračním zdrojem je celý svět, nic lidského mi není cizí! Chodím a poznávám. – Chaplin jde a poznává. Seznamuje se s největšími duchy našeho století, je hostem králů a vlivných politiků, je přítelem legendárních rebelů, miláčkem krásných žen. Každé setkání zanechává stopy v jeho myšlenkách; jeho mozek registruje jako seismograf každý, i nejnepatrnější záchvěv, jimž je porušována rovnováha spravedlivého dění. Poznává státy a národ, poznává politické, hospodářské a sociální systémy – poznává člověka.

Herbert Lom v Praze

2013-08-05T23:00:00+02:00

Setkali jsme se s Herbertem Lomem týden po jeho svatbě; do Prahy přijel, po prvé od roku 1938, jako novomanžel se svou paní, rodilou Švýcarkou. V českém předválečném filmu se mu nedostalo příležitosti; ta se mu naskytla teprve po příjezdu do Anglie v roce 1938. Zahrál významné role v řadě anglických filmů; u nás jsme jej viděli dosud jen jako psychiatra v Sedmi závojích, ale již tato role sama o sobě dodatečně dokazuje Lomovy herecké hodnoty.