Jaroslav Ježek - české veřejnosti přibližoval jazz a tvůrčím způsobem ho přetvářel

Narodil se 25. září 1906 v Praze na Žižkově v rodině krejčího. Od dětství byl postižen vážnou oční chorobou – šedým zákalem, a po nezdařené operaci na jedno oko zcela oslepl. Navíc po onemocnění spálou se stal i silně nedoslýchavým. Problémy v obecné škole zapříčiněné zmíněnými zdravotními potížemi a začátek první světové války, kdy jeho otec byl odveden na frontu, jej přivedly do Hradčanského ústavu pro slepé a slabozraké děti, kde získal základy hudební teorie a hry na různé hudební nástroje a osvojil si Braillovo slepecké písmo.

V roce 1921 se vrátil k rodině, začal hrát na piano, a přes zrakovou indispozici byl o tři roky později přijat na konzervatoř. Vzhledem k obavám z přílišného zatížení zraku studoval nejprve skladbu u K. B. Jiráka, od druhého ročníku potom i milovaný klavír u A. Šímy. Tehdy se už také věnoval jazzu a současné hudební tvorbě, kterou interpretoval jako pianista.

V roce 1927 absolvoval konzervatoř osobitým Koncertem pro klavír a orchestr, jehož provedení se ujala Česká filharmonie a Václav Holzknecht za řízení K. B. Jiráka. Ve studiu ještě dále pokračoval na mistrovské škole konzervatoře u Josefa Suka a Aloise Háby, u něhož složil Suitu pro čtvrttónový klavír. Jeho další umělecký vývoj poznamenal následující roční studijní pobyt v Paříži (1927-28), který mu umožnil jeden pražský mecenáš. V roce 1930 absolvoval i klavírní oddělení pražské konzervatoře.

Od roku 1928 se datuje jeho spolupráce s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha (nejprve jako skladatel, později i hudební dramaturg a dirigent), pro které zkomponoval do dvou desítek jejich her řadu písní a tanečních skladeb, z nichž mnohé jsou dodnes populární (Bugatti-step, Tři strážníci, Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Klobouk ve křoví, Nebe na zemi, Hej rup, Když jsem kytici vázala, Smutná píseň o Golemovi aj.).

Scénickou hudbu komponoval ale i pro hry jiných autorů, např. ke Zpívajícím Benátkám Adolfa Hoffmeistera. Sblížil se rovněž s Vítězslavem Nezvalem a byl činný v Devětsilu (je autorem scénické hudby ke hře Jeana Cocteaua Svatebčané na Eiffelce), působil v hudební skupině spolku Mánes (s Išou Krejčím, Pavlem Bořkovcem, Františkem Bartošem a Václavem Holzknechtem) a od roku 1934 v tzv. pražské surrealistické skupině.

České veřejnosti přibližoval jazz a tvůrčím způsobem ho přetvářel, komponoval koncertní klavírní díla (Etuda, 1933; Bagately, 1933; Rapsódie, 1938; Toccata, 1939; Sonáta, 1941), komorní skladby (dva smyčcové kvartety, 1932, 1941; Dechový kvintet, 1931), písňové cykly, orchestrální díla (Symfonická báseň, 1936) a koncertantní (Koncert pro klavír a orchestr, 1927; Fantazie pro klavír a orchestr, 1930; Koncert pro housle a dechový orchestr, 1930). Jeho Pochod stoprocentních mužů používali Voskovec s Werichem za druhé světové války jako znělku svých rozhlasových pořadů z Ameriky.

S filmem začal spolupracovat od roku 1931 a v průběhu 30. let zkomponoval hudbu k šesti celovečerním filmům a ke krátkometrážnímu Všudybylova dobrodružství. Poprvé to bylo k prvnímu autorskému filmu Voskovce a Wericha Pudr a benzin (s písničkami Nikdy nic nikdo nemá a Ezop a brabenec a s virtuózním Bugatti-stepem), který režíroval Jindřich Honzl, a zároveň k dramatu Gustava Machatého Ze soboty na neděli (s písněmi Teď ještě ne a Slovník lásky na texty V. Nezvala).

Následovala hudba a písně do dalších komedií s Voskovcem a Werichem: Peníze nebo život, Hej–Rup ! a Svět patří nám. Společně s Juliem Kalašem napsali hudbu k Cikánově komedii U nás v Kocourkově, skladbu Echoes of a Music Hall použil Martin Frič ve svém dramatu Lidé na kře.

Jeho hudba potom zněla z plátna i po jeho smrti, a to v dlouhé řadě českých celovečerních i krátkometrážních filmů. Už v novém tisíciletí ji například použili Jan Svěrák ve svém válečném snímku s příznačným názvem Tmavomodrý svět nebo zatím naposled režisér Petr Nikolajev v milostném dramatu Kousek nebe.

https://www.youtube.com/watch?v=2EvwS-1WJ1g

Ježek s Voskovcem a Werichem se ve 30. letech ve své tvorbě silně angažovali proti fašismu (hry Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Těžká Barbora). Po podepsání mnichovské dohody na podzim 1938 bylo Osvobozené divadlo uzavřeno a nerozlučná tvůrčí trojice, která se doma už nemohla cítit v bezpečí, odešla v lednu příštího roku do emigrace v USA. Zatímco Voskovec s Werichem odjeli do Clevelandu, Ježek po předchozím pobytu v Pennsylvánii zakotvil v prostředí české menšiny v New Yorku, kde vyučoval hře na klavír a řídil Československý pěvecký sbor.

Rostoucí potíže, způsobené chronickou chorobou ledvin, vedly k jeho předčasnému úmrtí v newyorské městské nemocnici na Nový rok 1942. Krátce před smrtí se nechal oddat se svou přítelkyní Francis, která po válce převezla jeho urnu do Prahy, kde byla uložena do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech.

Filmografie:

1931    AHu, APh, Hu: PUDR A BENZIN / AHu, Hu: ZE SOBOTY NA NEDĚLI
1932    AHu, Hu: PENÍZE NEBO ŽIVOT
1934    AHu, Hu: HEJ–RUP! / AHu, Hu: U NÁS V KOCOURKOVĚ
1936    Hu: VŠUDYBYLOVO DOBRODRUŽSTVÍ
1937    AHu: LIDÉ NA KŘE / AHu, Hu: SVĚT PATŘÍ NÁM
1953    AHu: KREJČOVSKÁ POVÍDKA / Hu: SETKÁNÍ
1955    AHu: BLÁZNI MEZI NÁMI
1956    APh: POZOR JEDU ...!
1958    AHu, APr: TRAGEDIE VODNÍKOVA
1959    AHu: DŮM NA OŘECHOVCE / AHu: TAKOVÁ LÁSKA / Hu: BAJKA KOMPROMISNÍ
1961    AHu: JARNÍ POVĚTŘÍ / AHu: SVĚDECTVÍ I. (ZRADA)
1962    AHu: DNY PLNÉ DŽEZU / Hu: JAROSLAV JEŽEK ZE DNE NA DEN
1963    AHu: AŽ PŘIJDE KOCOUR / AHu: KONKURS / AHu: LUCIE / AHu: OTEVŘENÉ OKNO
1964    AHu: FRI-FI-PI / AHu: SKOK DO TMY
1969    AHu: CO NEBYLO V DĚJEPISE
1971    AHu: PSI A LIDÉ
1972    AHu, APh: SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM / AHu: ZPÍVAJÍCÍ FILM
1974    AHu: POSLEDNÍ PLES NA ROŽNOVSKÉ PLOVÁRNĚ
1975    AHu, APh: SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ
1976    AHu: JAKUB / AHu: PŘÍPAD MRTVÝCH SPOLUŽÁKŮ
1977    AHu: ŘEKNEM SI TO PŘÍŠTÍ LÉTO
1978    AHu: NECHCI NIC SLYŠET
1979    APh: RYCHLÉ ŠÍPY ZAKLÁDAJÍ KLUB
1980    AHu: NĚCO JE VE VZDUCHU / AHu, APh: RYTMUS 1934
1982    APh: PŘÍHODY PANA PŘÍHODY
1983    APh: OZVĚNY MODRÉHO POKOJE
1984    APh: KOUZELNÍKŮV NÁVRAT
1988    AHu: LJUBA HERMANOVÁ
1989    AHu, APh: PŘEDČASNÝ PORTRÉT FRANTIŠKA FILIPOVSKÉHO – POSLEDNÍHO Z OSVOBOZENÝCH
1990    AHu: BYLI JSME TO MY ?
1994    AHu: AKUMULÁTOR 1
1999    AHu: PELÍŠKY
2001    AHu: TMAVOMODRÝ SVĚT
2005    AHu: KOUSEK NEBE

Vysvětlivky:

Hu – hudba
AHu – autor hudby k písním
APh – autor použité hudby
APr – autor předlohy