Marie Brožová - od mladičkých naivek a milovnic až po dramaticky vypjaté postavy

Narodila se 14. září 1901 v Hustopečích nad Bečvou na Moravě. Na jevišti vystupovala už jako malé dítě – byla dcerou divadelního ředitele Karla Brože. V letech 1919-22 prošla vedle divadelní společnosti svého otce i společnostmi ředitelů Štětky a Groha, kde hrála v činohře i v operetě. Pět let vystupovala na jevišti Národního divadla v Brně (1921-26) a dalších pět v Městském divadle v Plzni (1926-31). V roce 1931 byla angažována do pražského  vinohradského divadla, kterému zůstala věrná přes třicet let, až do svého odchodu do důchodu v roce 1963.

Od mladičkých naivek a milovnic na divadelních prknech vystřídala snad všechny obory ženského herectví. Její doménou se staly role jemných, ale vnitřně silných žen, v nichž uplatňovala něhu a lyričnost, hrála i postavy dramaticky vypjaté a často psychologicky náročné v hrách klasického i současného repertoáru.

Na stříbrném plátně se poprvé objevila už jako zralá žena, v roce 1941. Pro film ji tehdy objevil režisér Vladimír Slavínský, který jí svěřil velkou postavu Marie Rynešové ve své stejnojmenné adaptaci Arbesova romaneta Advokát chudých. Její debut zaujal nejen kritiky, ale i přední režiséry Otakara Vávru a Františka Čápa. Vávra ji poté obsadil do role profesorky zpěvu ve svém pozoruhodném přepisu románu Karla Matěje Čapka-Choda Turbina, a František Čáp zase jako manželku starosty Kovandy v pietní adaptaci klasického venkovského románu Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura.

Před kamerou se potom znovu objevila až po válce. Tehdy začala vytvářet ženy a matky, tety a babičky, hospodyně a vychovatelky ve filmech ze současnosti (Předtucha, Na konci města, Černý prapor) i z minulosti (farská hospodyně v Divé Báře, Staškova matka v Janu Husovi, Lammingerová v Psohlavcích, Nerudova matka v Příběhu lásky a cti, Anežka Přemyslovna ve Hře o královnu).

Vedle milých a sympatických žen dokázala zahrát i postavy zcela záporné (Marešová v Domě na Ořechovce). Hrála i ve filmech pro děti, např. v pohádkách Tři zlaté vlasy děda Vševěda nebo Jak se budí princezny, obětavou babičku ztělesnila v Kachyňově lyrickém příběhu Pavlínka. Velkou roli stařenky Márové, kterou synovec připravil o úspory, si zahrála téměř v osmdesáti letech v Jirešově rozmarném snímku Causa králík. Naposledy se na plátně objevila ve Vávrově dvoudílném historickém velkofilmu Putování Jana Amose. 

Spolupracovala s rozhlasem i s televizí (např. Autorevue, Hrozné děti, Láska vojenská, Výlety, Veronika, prostě Nika). V 60. letech jí bylo uděleno vyznamenání za vynikající práci a byla jmenována zasloužilou umělkyní. Zemřela 26. září 1987 v Praze.

Filmografie:

1941    He: ADVOKÁT CHUDÝCH / He: JAN CIMBURA / He: TURBINA

1944    He: POHÁDKA O KNOFLÍKU

1945    He: ŘEKA ČARUJE

1947    He: PŘEDTUCHA

1949    He: DIVÁ BÁRA / He: PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ

1950    He: ZVONY Z RÁKOSU

1951    He: ŠTIKA V RYBNÍCE

1952    He: PLAVECKÝ MARIÁŠ

1954    He: JAN HUS / He: NA KONCI MĚSTA / He: STŘÍBRNÝ VÍTR

1955    He: PSOHLAVCI

1956    He: UDÁLOSTI DNE

1957    He: TAM NA KONEČNÉ

1958    He: ČERNÝ PRAPOR

1959    He: DŮM NA OŘECHOVCE / He: PROBUZENÍ

1960    He: POCHODNĚ / He: POSTAVY MIMO HRU / He: PŘÍPAD LUPÍNEK

1961    He: POHLED DO OČÍ / He: TEREZA

1963    He: TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA

1964    He: NÁVRATY

1966    He: UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ / He: ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ

1967    He: KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA

1968    He: MARATÓN / He: TŘINÁCTÁ KOMNATA

1973    He: VOLOĎA

1974    He: PAVLÍNKA

1976    He: BOUŘLIVÉ VÍNO

1977    He: JAK SE BUDÍ PRINCEZNY / He: PASIÁNS / He: PŘÍBĚH LÁSKY A CTI

1979    He: CAUSA KRÁLÍK

1980    He: HRA O KRÁLOVNU / He: SVÍTALO CELOU NOC

1981    He: KONEČNÁ STANICE

1982    He: KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD

1983    He: PUTOVÁNÍ JANA AMOSE

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

He – herečka