Miroslav Horníček - představitel tzv. inspirovaného herectví

Narodil se 10. listopadu 1918 v Plzni. V roce 1937 vystudoval plzeňskou reálku a na otcovo přání se stal úředníkem. Divadlo začal hrát jako amatér v plzeňském studentském souboru a jeho touha po divadle byla natolik silná, že posléze opustil úřednické povolání a v roce 1941 přešel na scénu Městského divadla v Plzni (1941-45). Po válce působil jednu sezonu v pražském divadle Větrník, odkud přešel do Divadla satiry (1946-49) a poté se stal členem činohry Národního divadla (1949-55). 

Pro svůj specifický přístup k herecké práci, kdy převážně neprezentoval postavu, ale především sebe samého, nenalézal na naší první scéně uspokojivé uplatnění. Rozhodující pro jeho další uměleckou dráhu proto bylo setkání s Janem Werichem a návrat do Divadla satiry, pozdějšího Divadla ABC, kde se stal v letech 1955-61 Werichovým hereckým a autorským partnerem (Balada z hadrů, Těžká Barbora aj.) a kde po Werichově odchodu měla svůj počátek neméně úspěšná a populární herecko-autorská dvojice Horníček – Kopecký (inscenace Byli jednou dva, Kat a blázen, Tvrďák, Malý pan Albert). Jako Werichův partner vyzrál v jednoho z nejpopulárnějších představitelů tzv. inspirovaného herectví. 

Na začátku 60. let následovalo angažmá v Hudebním divadle v Karlíně a v Semaforu, na jehož vzniku se i podílel (Člověk z půdy, Šest žen Jindřicha VIII., Pokušitel, recitál Horníček –Hegerová, Hovory přes rampu). V roce 1967 byl průvodcem diváků ve slavném Kinoautomatu na světové výstavě EXPO ´67 v Montrealu a později i při představeních v Praze. Od  roku 1968 spolupracoval s Městskými divadly pražskými a od počátku 70. let i s dalšími pražskými (Viola, Žižkovské divadlo, Klicperovo divadlo, Semafor) i mimopražskými (Státní divadlo v Brně) scénami. 

Ve filmu se uplatňoval především v 50. a 60. letech nejen jako herec, ale i spíkr (Lidé za kamerou, Bez svatozáře, Lov na mamuta, Hudba kolonád). Na plátně se od roku 1947 nejprve několikrát mihnul v drobných epizodních postavičkách (Polibek ze stadionu, Soudný den, Pan Novák, Mikoláš Aleš). V roce 1954 si zahrál první velkou roli, a to prince Krásného v pohádkové komedii Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král a na samém konci 50. let se dočkal své slavné hlavní role dr. Fausta v Podskalského komedii Kam čert nemůže (1959). Hlavní role potom vytvořil i ve Vošmikově dětském snímku Táto, sežeň štěně! (1964, podílel se na něm i jako scenárista), v Kachlíkově detektivce Smrt za oponou (1966) a ve filmově scénickém experimentu režisérů Roháče, Činčery, Juráčka a Svitáčka Kinoautomat Člověk a jeho dům (1966). 

Po mnohaleté odmlce se na filmovém plátně znovu objevil, bohužel už naposledy, až ve střihovém revuálním filmu Vladimíra Síse Barrandovské nocturno aneb Jak film tančil a zpíval (1984), věnovaném 50. výročí založení barrandovských ateliérů. 

Pro televizi pracoval jako autor, konferenciér a herec (z dlouhé řady titulů si připomeňme alespoň Kabaret u dobré pohody, dvanáctidílné Hovory H, seriál Byli jednou dva písaři s Jiřím Sovákem), byl také populárním protagonistou řady rozhlasových pořadů (Tichá pošta). Od 50. let působil jako dramatik, zprvu autor estrádních pásem, později osobitých her, které jsou spojeny s jeho hereckou či režijní účastí (např. Hovory přes rampu, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu, Malá noční inventura, Dámská volenka, Případ jménem Kamil). 

Jako spisovatel debutoval v roce 1966 a stal se oblíbeným autorem řady próz esejisticko-beletristického charakteru (Dobře utajené housle, Jablko je vinno, S paní ve spaní), cestopisů (Listy z Provence, Javorové listy, Pohlednice z Benátek), knižních zpracování „hovorů“ či korespondence (Hovory, Hovory s Janem Werichem) nebo esejů a fejetonů (Klaunovy rozpravy, Chvalozpěvy), které tematicky čerpají z každodenního života a přinášejí neotřelý pohled na věci kolem nás a na lidské vztahy.

V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. Za normalizace, kdy měl omezený přístup na televizní obrazovku, absolvoval stovky zájezdů za diváky mimo Prahu. K jeho koníčkům patřilo i výtvarné umění, sám se věnoval koláži a v posledních letech života také vystavoval. Zemřel po dlouhé nemoci 15. února 2003 v Liberci.

Filmografie:

1947     He: MUŽI VE FRAKU / He: NEDĚLNÍ ODPOLEDNE / He: POLIBEK ZE STADIONU

1948     He: SOUDNÝ DEN / He: ZRCADLO 

1949     He: PAN NOVÁK / He: VÝLET PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ 

1951     He: MIKOLÁŠ ALEŠ

1952     He: MLADÁ LÉTA

1954     He: BYL JEDNOU JEDEN KRÁL ...

1956     He: PLATIT PROSÍM 

1957     He: KONEC JASNOVIDCE / He: SILVESTR 1957 

1959     He: BALADA Z HADRŮ / He: KAM ČERT NEMŮŽE

1960     Ko: PARIDŮV SOUD ANEB MALÉ DĚJINY KRÁSY 

1961     He: KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ / He, Zp: ZTRACENÁ REVUE / Ko: LIDÉ A PROSTŘEDÍ / Ko: LIDÉ ZA KAMEROU

1962     APr, He: ŽÁRLIVOST / He: NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ

1963     Ko: BEZ SVATOZÁŘE

1964     He: HUMOR JE VÁŽNÁ VĚC / He, Ko: KAREL A JEHO VARY / He: MARNIVÁ SESTŘENICE / TS, He: TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ! / Ko: LOV NA MAMUTA / Ko: MOMENTY FILMOVÉHO FESTIVALU 1964

1965     Ko: ITÁLIE POKLUSEM 

1966     He: SMRT ZA OPONOU 

1967     Ko: ČESKOSLOVENSKÝ PAVILON / Ko: VELIKÁ POUŤ

1968     Ko: JAK TO ZAČALO

1969     He: VE VLAKU / Ko: MÁM DOMA PSA

1973     AKo, Ko, He: JEJÍ PRVNÍ FILM

1975     Ko: HUDBA KOLONÁD 

1976     AKo, Ko : SLAVNÁ PAVLAČ / Ko: JIZERSKÁ PADESÁTKA 

1977     Ko: O LÁZNÍCH TROCHU JINAK 

1978     He, Ko: CO STOJÍ JEDEN KILOWATT?

1984     He: BARRANDOVSKÉ NOKTURNO ANEB JAK FILM TANČIL A ZPÍVAL 

1985     Ko: KRAJ STRÁŽCŮ ZÁPADNÍ HRANICE 

1986     Ko: LÁÁÁSKY JIŘÍHO BRDEČKY 

1988     AKo: ZDÁLO SE NÁM MĚSTO 

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

Vysvětlivky:

APr – autor předlohy
AKo – autor komentáře
TS – technický scénář
Ko – komentář čte
He – herec
Zp – zpívá