Filmové začátky nesmrtelné komičky Nataši Gollové

Ještě před tím než Nataša Gollová začala tropit hlouposti v jejím nejslavnějším filmu, začínala jako herečka dramatických rolí. Představila se ve filmu Kantor Ideál, Bezdětná nebo Naše jedenáctka. Jaký byl její filmový debut? A co na něj říkali filmoví kritici, její filmoví partneři nebo sama Gollová?

Jedna věta ve filmu Kantor Ideál

V této veselohře z roku 1932 si Naška, jak jí lidé říkali, mohla zahrát po boku tehdejších hvězd jako Anny Ondrákové nebo Karla Lamače. Gollová v něm má pouze jedinou repliku a její jméno byste v titulcích nenašli ani v kolonce dále hráli. Proto roli v tomto filmu nemůžeme považovat za její filmový debut. A jaká byla její první filmová větička? Tehdy dvacetiletá studentka Nataša se dozví, že budou mít nového učitele a zasněně pronese: „Jen aby měl tmavé vlasy a modré oči, to je můj ideál.“

I samotná Nataša později film označovala za lacinou veselohru, kde nadšeně hrála s ostatními děvčaty tehdejšího dívčího reálného gymnázia bez nároku na honorář. Byly to však pro ni opravdové herecké začátky a první významná spolupráce s režisérem Martinem Fričem.

Nataša Gollová jako předstíraně Bezdětná

Za opravdový filmový debut Nataši Gollové můžeme považovat až film Bezdětná z roku 1935. Natočil jej Miroslav Josef Krňanský podle povídky oblíbeného spisovatele Ignáta Herrmanna. Nutno říct, že ani samotný autor povídky o ní neměl valné mínění a zařadil ji do okrajového souboru povídek Evička a jiné výjevy rodinné.

Gollová se tady zhostila hlavní role továrníkovy dcery Evy Halerové, která se vdá za ředitele banky Hrona v podání Otomara Korbeláře, aby zachránila otcovu sklárnu před krachem. Musí před svým manželem tajit, že už má pětileté dítě, které je vychováváno v opuštěné hájovně a jednou se maminku vydá hledat. Jak už se dá čekat, Hron si malou Evu zamiluje a příjme ji za vlastní, takže vše dobře dopadne.

V Bezdětné má Nataša do filmové komičky opravdu daleko. Ve filmu se ani jednou neusměje a stále jen trpí, smutní. Její komický talent ještě nebyl objeven. Jediné co Gollová kromě trpícího výkonu předvede je, že umí řídit. Je to snad jediný film, ve kterém řídí automobil. I přesto byl film poměrně divácky úspěšný. Mohla za to ale hlavně mohutná propagace českého filmu, který vyzýval diváky ke shlédnutí jako projev vlastenectví.

Nataša Gollová se později za Bezdětnou opravdu styděla. I jiní jako Otakar Vávra nebo Otomar Korbelář jej vzali na milost spíš z existenční nutnosti. Otomar Korbelář vzpomíná v Cibulkově knize Nataša Gollová: Život tropí hlouposti: „Jedním ze scénáristů byl Otakar Vávra, prý z existenční nutnosti. Já jsem roli také vzal, protože jsem ve filmu mohl jezdit bejbinou a dělal jsem tak reklamu výrobní firmě. Vždycky mi pak dali slevu na vůz.“

{youtube}qMbVG7qRpGc{/youtube}

Naše jedenáctka a Nataša opět v roli naivní bohaté dcerky

O rok později se Nataša objevila ve filmu Naše jedenáctka po boku Antonína Novotného. Film s fotbalovou tematikou nezabodoval ani u kritiky ani u diváků. Dobová kritika jej dokonce označovala za podprůměrný!

Nataša opět hraje dceru bohatého továrníka, který se snaží zlanařit nejlepšího fotbalistu do své Sparty. K tomu mu pomáhá právě jeho dcera Nina. A jak se dá čekat, dojde i na lásku...

Kromě Gollové a Novotného se ve filmu objeví i Ladislav Pešek, na kterého Nataša vždy s láskou vzpomínala. Film kromě lovestory dokumentuje i dobové, pro nás až komické, zápasy v kopané i fanatické chování prvorepublikových fanoušků. A pokud se vám Naška zdála v Bezdětné unylá a sentimentální, v Naší jedenáctce ukáže již něco ze svého komického talentu. Na plátně hýří úsměvy, hraje tenis i fotbal a mluví tak rychle. jako když z kulometu střílí.

Netrvalo dlouho a o tři roky později Gollová excelovala jako ztřeštěná Eva, která stále tropila hlouposti nebo jako putička Mařenka, která svému Jeníčkovi pořád chystala papučky a domino. Ač byly její filmové začátky neslavné, o to víc její pozdější role předčily veškerá očekávání. A zrodila se jedna z nejlepších komiček českého filmu.

Zdroj: csfd.cz, Aleš Cibulka – Nataša Gollová: Život tropí hlouposti