Oldřich Lipský miloval svět cirkusů a varieté

Oldřich Lipský se upsal výhradně komediálnímu žánru. Proč? „Myslím si, že je na světě moc smutných věcí a že o ně se stará už tak dost lidí, tedy i filmových tvůrců. Jsem rád, že mohu vymýšlet společně s autory a herci něco proti tomuto smutku. Dělat komedie je ovšem jeden velký risk. Nevíte, zda se diváci budou bavit.“

Režisér, který klapal

Ještě koncem protektorátu začal režisér Václav Krška natáčet lyrickou komedii Řeka čaruje, kterou dokončil až po osvobození. Kdyby tak ostřílení filmoví mazáci tušili, že mladý student v roli „klapky“ je jejich budoucí slavný kolega!

Pozorní diváci poválečného filmu V horách duní jistě nepřehlédnou dvojici venkovských bratrů napomáhající partyzánům, které hrají bratři Oldřich a Lubomír Lipští.

Nabídku, aby režíroval agitační veselohru Racek má zpoždění, Oldřich Lipský ještě odmítl; čteme ho v titulcích jako jednoho ze tří scenáristů a pomocného režiséra.

Následně však spolurežíroval agitku Slepice a kostelník. Druhou titulní postavu představuje Vlasta Burian, byl to ovšem velmi nedůstojný návrat krále komiků po několikaletém zákazu. Nedůstojný i proto, že roli venkovského ševce a kostelníka, který je nápomocen v boji proti družstevním rolníkům a po odhalení se veřejně kaje a slibuje polepšení, odmítl hrát Saša Rašilov.

S Janem Werichem

Když se vracel Jan Werich s manželkou a s dcerou Janou z emigrace, vítal je na letišti zástup ctitelů; navrátilec nechal mezi nimi kolovat láhev Seagranes whisky. Když se dopila, poprosil jeden ze zúčastněných dárce, aby se mu na ni podepsal. Žel, při stěhování se historicky cenná láhev dekorovaná  Werichovým věnováním rozbila. Oldřich Lipský opatroval pro štěstí alespoň ty střepy.

Setkali se při divadelní spolupráci, měli i společné filmové sny: „Jedním z našich pozdějších plánů bylo i zfilmování osudů Werichovy milované Shakespearovy postavy – Falstaffa. Způsob adaptace, který jsme si vymysleli, byl moderní. Werich se přeorientoval s tímto projektem na jiného režiséra, ale ani oni neuspěli.“ Tím druhým režisérem byl Vojtěch Jasný, který již dříve natočil s Janem Werichem slavný film Až přijde kocour.

Ještě v jednom připravovaném filmu Oldřicha Lipského jsme měli vidět Jana Wericha. Plán Guliver vyprávěl o vynálezu, který zmenšoval především vojáky, a ti tak mohli být rozesíláni do celého světa, třeba v krabičkách od sirek, v sardinkových konzervách, ale i v dírách ementálského sýra. Holič rukující na vojnu je také zmenšen, ale vleze do ucha starému militantnímu generálovi, kterého začne ovládat proti jeho zvyklostem. Generála měl hrát Jan Werich, pro roli holiče si režisér myslel na Vlastimila Brodského.

Od dětských let miloval Oldřich Lipský svět cirkusů a varieté. A této lásce zůstal věrný i jako režisér. Stačí nahlédnout do soupisu filmů, které natočil. Ale chybí hlavní titul - adaptace Bassova románu Cirkus Humberto. V roce 1985 se mi - s nadějí v hlase – svěřil: „Začíná se o tomto projektu znovu hovořit. Rád bych, kdyby vážně. Stejně jsem přesvědčen, že i když ne teď – tedy někdy někdo film podle této znamenité knihy natočí.“

{youtube}H5Lg_14m-sM{/youtube}

Měl pravdu, Bassovu knihu adaptoval režisér František Filip, i když ne do podoby filmu, nýbrž jako televizní seriál.

Režisér Oldřich Lipský prokázal, že je mu blízký humor ve všech odstínech a chutích. Světovou proslulost získal parodiemi, především Limonádovým Joem. Natočil komedie realistické i vědecko-fantastické, podle klasiků humoristů, našich i cizích, rozuměl si se soudobými autory. Zdeněk Svěrák se svěřil: „Film Jáchyme, hoď ho do stroje! se původně jmenoval Vysoká fáze, což vypadalo jako název dokumentu o energetice. Řekli jsme si s Láďou, že způsob oslovení v titulu (Jáchyme, Marečku) budeme zásadně používat pro filmy Oldřicha Lipského. Jemu se to líbilo a později vymyslel titul pro případný film: Čeňku, nech se vyfotit! Poslali jsme mu jednou s Láďou pozdrav z Karlových Varů. Připsali jsme, že chystáme závěrečný scénář cyklu: Oldřichu, přestaň už točit! Byl to vtip na pomezí drzosti, váhali jsme, zda lístek poslat, ale Oldřich Lipský se neurazil. Naopak, s oblibou tento titul připomínal.“

Filmy Oldřicha Lipského:

1950: Slepice a kostelník
1952: Haškovy povídky ze starého mocnářství (pomocná režie)
1954: Cirkus bude!
1955: Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
1958: Hvězda jede na jih
1960: Cirkus jede (dokument)
1961: Muž z prvního století
1964: Limonádový Joe aneb Koňská opera
1967: Happy end
1969: Zabil jsem Einsteina, pánové
1970: Čtyři vraždy stačí, drahoušku
1971: Slaměný klobouk
1972: Šest medvědů s Cibulkou
1973: Tři chlapi na cestách
1974: Jáchyme, hoď ho do stroje!
1975: Cirkus v cirkuse
1976: „Marečku, podejte mi pero!“
1977: Adéla ještě nevečeřela // Ať žijí duchové
1981: Tajemství hradu v Karpatech
1982: Srdečný pozdrav ze zeměkoule
1983: Tři veteráni
1986: Velká filmová loupež

Tučně zvýrazněné filmy můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo na tel. 261 213 664.

FOTO: archiv FEX