Jiří Voskovec - herec, dramatik, divadelní režisér, básník a překladatel

Vlastním jménem Jiří Wachsmann se narodil 19. června 1905 v obci Sázava-Budy na Kutnohorsku jako syn hudebníka, vojenského kapelníka Viléma Wachsmanna (1864-1945), který se za 1. světové války z vlasteneckých důvodů přejmenoval na Václava Voskovce. Jeho matka byla dcerou malíře Hippolyta Soběslava Pinkase (1827-1901). Vyrůstal v rodině se silnou francouzskou orientací, a tak po gymnaziálním studiu v Křemencově ulici v Praze, kde se také sblížil se spolužákem Janem Werichem (1916-20), odmaturoval na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu (1924). Po návratu do Čech studoval na Právnické fakultě Karlovy univerzity (1924-27) a začal s literární tvorbou. Publikoval ve studentských a avantgardních časopisech, hlavně v almanaších Devětsilu, jehož byl od roku 1924 členem (zavedl sem i Jana Wericha), s Karlem Teigem a dalšími formuloval zásady a cíle poetismu, mimo verše a překlady psal také filmové recenze a referáty.

Pod pseudonymem Petr Dolan se nechal v roce 1926 zlákat k roli studenta Ríši v Antonově adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje a o rok později ztvárnil ještě sirotka Iškariota v Kubáskově melodramatu podle románu Popelky Biliánové Paní Katynka z Vaječného trhu. Avantgarda však oba snímky pro „melodramatičnost“ zamítla a Voskovec byl z Devětsilu vyloučen. V roce 1927 měla premiéru v Umělecké besedě Vest Pocket Revue, napsaná společně s Werichem. Oba se poté zapojili do práce Osvobozeného divadla, kde Voskovec hrál v inscenacích Jindřicha Honzla, překládal pro něj dramata (např. Jarryho Krále Ubu, Cocteauova Orfea), účinkoval v hrách, psaných společně s Werichem.

V roce 1929 se stal spolupodnikatelem osamostatněného Osvobozeného divadla, v němž dvojice V a W hrála, psala hry i texty písní, a kde se Voskovec autorsky podílel na všech revuích a hrách, např. Premiéra Skafandr (1929), Fata morgana (1929), Ostrov Dynamit (1930), Golem (1932), Osel a stín (1933), Kat a blázen (1934), Balada z hadrů, (1935), Nebe na zemi (1936), Těžká Barbora (1937) nebo Pěst na oko (1938). Jejich komediálnost se v tvorbě písničkových textů výborně doplňovala s talentem skladatele Jaroslava Ježka. Z dadaistické hravosti přešli ve 30. letech k útočné sociální a politické satiře, bojující proti sociální nerovnosti a nastupujícímu fašismu. Mnichov a následné úřední uzavření tehdy již Spoutaného divadla 9. listopadu 1938 ukončilo jeho legendární éru a V a W v lednu 1939 společně s Jaroslavem Ježkem emigrovali do USA. Hráli zde pro krajanské spolky, pracovali v Úřadu pro válečné informace v New Yorku, kde během čtyř let natočili přes dva tisíce pravidelných rozhlasových relací pro čs. posluchače a spolupracovali také s britskou stanicí BBC. Oba také namluvili vlastní komentář k dokumentu W. Wylera o válečných letcích Příběh létající pevnosti/Memphis Belle (1943) a na přelomu let 1944/45 účinkovali v divadelním nastudování Shakespearovy Bouře. Voskovec také pracoval jako režisér pro Americké polní divadlo a na jaře 1946 pro newyorské Equity Library Theatre.

Právě vzhledem k divadelním závazkům zůstal Voskovec po válce ještě rok v Americe, oženil se zde, a do Prahy se vrátil 1. září 1946. Hrál s Werichem ve veselohře Přišel na večeři, v roce 1947 režíroval v pražském Národním divadle vlastní adaptaci hry Thorntona Wildera Jen o chlup a s Werichem aktualizoval a zahrál si v poslední předválečné revui Pěst na oko v obnoveném Divadle V a W. Posléze adaptovali americký muzikál Divotvorný hrnec. Poúnorový vývoj se pro něho stal nepřijatelným, a tak v květnu 1948 odjel do Paříže. V roce 1950 se vrátil do Spojených států a pod jménem George Voskovec účinkoval v divadlech, mj. na Broadwayi, kde ztělesnil řadu postav světového dramatického repertoáru, hrál v televizi i ve filmu. V New Yorku také režíroval hry Václava Havla a Josefa Topola. Pomáhal českým umělcům, kteří emigrovali do zahraničí (Janu Třískovi, Miloši Formanovi, Ivanu Passerovi a dalším) v jejich začátcích, a spolupracoval s nakladatelstvím Škvoreckých v Torontu. V uvolněných 60. letech vydal u nás společně s Werichem gramofonovou desku s útržky „válečných pásem“, doplněnou o Rozhovor přes oceán a tehdy také vyšla jím uspořádaná antologie písničkových textů V+W (Klobouk ve křoví). Nahrávky Osvobozeného divadla jsou dnes zaznamenány na nosičích v řadě reedic a kompilací.

S filmem začal Jiří Voskovec spolupracovat nejprve jako herec, a to pod pseudonymem Petr Dolan ještě v němé éře. Po zmíněném debutu v adaptaci Pohádky máje v roce 1926 to bylo ještě v titulech Paní Katynka z Vaječného trhu (1927), Ve spárech upíra (1927) a v dokumentu o čs. vysokém školství Ze studentského života (1928). Do zvukového filmu už vstoupil společně s Janem Werichem, se kterým vytvořili legendární dvojici. Tak hned v roce 1930 uváděli jako čeští konferenciéři v americkém filmu Paramount revue jednotlivé výstupy amerických hvězd, ke kterým přidali vlastní komickou zpěvní scénku Tři strážníci. O rok později podepsali smlouvu s Karlem Lamačem na natočení snímku s A. Ondrákovou Ona i Oni, který se však nerealizoval, podobně jako jejich účast v Kodíčkově adaptaci Čapkova Loupežníka. Ve 30. letech potom byli spolu s Werichem protagonisty všech svých čtyř filmů. Nejprve to byla komedie Pudr a Benzin (1931) v režii Jindřicha Honzla, následovala další Honzlova komedie Peníze nebo život (1932), dále pak pod režijním vedením Martina Friče satirická komedie Hej-Rup! (1934). Film měl spontánní úspěch u diváků i kritiky a při narůstajících potížích s divadlem dvojice uvažovala o možnosti věnovat se pouze filmu. Neutěšená politická situace je podnítila v roce 1937 ke zfilmování vlastní hry Rub a líc pod názvem Svět patří nám, opět v režii Martina Friče. V satirické komedii si zahráli příležitostné kameloty, kteří se náhodně zapletou do připravovaného protidemokratického puče a napomohou jeho nezdaru. U všech filmů se Voskovec podílel na námětu a scénáři (pseudonym F.Formen – „čtyři muži“ v titulcích posledních dvou filmů kryl dvojici V+W i režiséra Friče a scenáristu Václava Wassermana) a společně s Werichem psal texty písní. Za svého amerického působení v emigraci a po válce se prosadil jako herec vedle divadla i ve filmu a v televizi. Hrál často postavy intelektuálů (např. profesorů a lékařů) ve filmech renomovaných režisérů a po boku hereckých hvězd, jako např. Rita Hayworthová, Henry Fonda, Richard Burton, Elizabeth Taylorová, Gregory Peck, Lee Marvin, Tony Curtis aj. K jeho stěžejním rolím patří zejména porotce č. 11 v dramatu režiséra Sidneye Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů/Twelve Angry Men (1957), z dalších významných hollywoodských filmů připomeňme western The Bravados (1958), drama Telefon Butterfield 8/Butterfield 8 (1960), thriller Špion, který přišel z chladna/The Spy Who Came in from the Cold (1965), krimithriller Bostonský případ/The Boston Strangler (1968), přepis dramatu Eugena O´Neilla The Iceman Cometh/Ledař přichází (1973) nebo western Barbarosa (1982); pravidelně se objevoval také v mnoha televizních seriálech.

http://youtu.be/gS7B-RHxrSU

Jiří Voskovec zemřel 4. července 1981 v Pear Blossom v americkém státě Kalifornie. Jeho osudy, uměleckou dráhu, tvorbu i názory přinášejí monografie, výbory i sborníky, např. Michal Schonberg (Rozhovory s Voskovcem, 1995, 2005), Adriena Borovičková (Voskovec a Wachsmanni, 1996, 2005), Václav Kofroň (Faustovy skleněné hodiny, 1997), Vladimír Just (Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí, 2001) a Ladislav Matějka (Korespondence I, II, III, 2007, 2008). V roce 1995 mu byla udělena In memoriam Medaile Za zásluhy II. stupně.

Filmografie:

1926    POHÁDKA MÁJE
1927    PANÍ KATYNKA Z VAJEČNÉHO TRHU
1927    VE SPÁRECH UPÍRA
1928    ZE STUDENTSKÉHO ŽIVOTA
1931    PUDR A BENZIN
1932    PENÍZE NEBO ŽIVOT
1934    HEJ-RUP!
1937    SVĚT PATŘÍ NÁM
1957    DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (Twelve Angry Men)
1960    BUTTERFIELD 8 (Butterfield 8)
1965    PAN BUDDWING (Mister Buddwing)
1966    RUCE CORBINA CLAYBROOKA (The Hands of Corbin Claybrook)
1968    BOSTONSKÝ PŘÍPAD (The Boston Strangler)

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.