Tepláky a Dior

Padesátá léta byla posledním desetiletím velké módy „haute couture“, s množstvím významných samostatných módních tvůrců, kteří ovlivnili módu na celém světě. Pravdou je, že v některých zemích pouze velmi omezeně, neboť z důvodu jejích určitých podmínek to nebylo možné. V Československu se ony podmínky daly nazvat komunismem.

Móda ve světě

Po skromném válečném oblečení potřebovala móda nějaký dramatický zvrat. Proto se po válce ujal onen už vzpomínaný Diorův „New Look“. A nejen v oblečení. Bylo to hlavně velké přání žen, zúčastnit se tak úžasné změny: být perfektně upravena doma i v práci a večer se proměnit ve svůdnou dámu velkého světa s tělem ve tvaru přesýpacích hodin. A tak vznikající střední vrstva začínala kopírovat život bohatých. Ve velké míře začaly vyrůstat obchodní domy a móda „haute couture“ se dostávala na ulici. A co víc: dosavadní život privilegovaných se zdál být všem na dosah. Pro ženu to mělo však jedno úskalí. V době války si vybudovala samostatnost a najednou se vracela zpět ke krbu, jako pečlivě upravená žena v domácnosti, čekající jen na svou společenskou příležitost. Velkým pomocníkem byly ženské časopisy, které je provázely celodenními potřebami, radily a dokonce i přikazovaly, co si na sebe vzít a v jaké kombinaci. Módních linií bylo několik, ale nejčastější byly zaoblené boky a extrémně úzký pas.
Samostatným fenoménem se staly svatební šaty. Nákladné svatební roby byly vyvrcholením a často i nejjistějším zdrojem příjmu módních domů. Jedno uzavřené manželství jim dokonce mohlo zajistit celoroční příjem, protože pro šaty z téhož salonu se rozhodli většinou všichni svatebčané. Svatební horečku vypukla již v roce 1947 svatbou anglické princezny Alžběty a jejích prince Philipa. Od tohoto momentu se svatby významných a bohatých dvojic staly nejen pohádkovou podívanou, ale i soubojem o nejkrásnější svatební róbu. Připomeňme si alespoň svatbu budoucího prezidenta J.F. Kennedyho s krásnou Jacquelinou nebo hollywoodské herečky Grace Kellyové s monackým knížetem v r. 1956.

A zase Christian Dior

Jak se vůbec dá pochopit u jednoho muže tak veliký a dlouholetý úspěch v módě? Sám Dior to vysvětloval takto: „Evropa měla už dost padajících bomb, teď chtěla zapálit veselé ohňostroje“.  Se svým „ohňostrojem“ byl tak dobrý, že v roce 1949 - 50 obstarával 75% celého francouzského módního exportu a v renomované  anketě byl zařazen mezi 5 nejvýznamnějších mužů světa. Nezabránila tomu ani kritika Coco Chanelové, že on ženy neobléká, ale vycpává. V jeho první kolekci totiž vážily denní šaty 8 kg a večerní róby až 30 kg. A světe, drž se, ty ženy, které pracně opouštěly šněrovačky…. dobrovolně do nich zase vlezly. Jeho přehlídky byly rozevláté a hlučné i když on sám byl nenápadným a plachým mužem. Ale mužem, který dokázal od jedné kolekce k druhé například radikálně změnit délku sukní nebo dokonce celou linii. Do nebeského světa módy odešel v roce 1957.

Móda doma -  ze starého nové

Mottem z nutnosti bylo pro naše ženy nakupovat v padesátých letech nové věci jen tehdy, nedají li se staré opravit. Tak, jak to pronesl prezident Gottwald na jednom ze zasedání ÚV KSČ: Musíme našich surovin umět využít daleko více než dosud. Musíme s nimi umět hospodařit, zejména s těmi, které dovážíme.

Časopis „Práce ženy“ z roku 1951 je plný praktických rad a návodů, jak ze skromných poválečných zásob vytvořit praktické a pokud možno i pohledné oblečení. Přešívání, pletení, háčkování na děti i na dospělé. Návody, jak využít i ty nejmenší kousky vlny na výrobu svetrů, bambulí nebo botiček jsou už pro nás dávnou historií. A což teprve využití odložených a poškozených kravat! Například z těch, co „..jsou prodřené na hranách či opotřebované dlouhým nošením“. Napadlo by někoho, že se z nich šily stuhy na kloboučky, podkládaly límečky, lemovaly dětské šaty či šily, tehdy velmi moderní, trojúhelníkové šátečky na krk? 

A tak i když se svět přímo topil v záplavě elegance a velké módy, u nás se ženy oblékaly většinou do doma zhotovených a přešívaných šatů, pracovních zástěr či uniforem. Klobouky vyměnily za šátky a vysoké podpatky za nízké šněrovací botky. Pánové se rychle sundali kravaty a klobouky, pokrývkou hlavy byla většinou čepice s kšiltem. A tepláky se staly nejen sportovním, ale především domácím a brigádnickým oblečením. Žen, mužů a dětí. Dokonce v módních časopisech vycházely střihy na vhodné oblečení na brigády. Naopak ve světě módy by se nikdo ve volných chvílích neoblékl do něčeho obnošeného a pohodlného. Tam pro něj vznikla dokonce samostatná móda večírků, koktejlů, sportu a dovolených. Dáma u nás sice zůstávala dámou, ale někdy to šlo velice obtížně. Kritika  domu, ulice nebo pracoviště ji často přinutila právě k té šátkové výměně.

Líčení a vzhled

Žena tzv. západního světa se nesměla ukázat nenalíčená ani listonošovi natož svému muži. Raději vstávala o hodinu dřív, aby si upravila své líčení a účes. Líčidla smývala, až když ON usnul. Nutností byly pečlivě pěstěné nehty na rukou i nohou. V líčení se propagovaly tak rafinované kombinace jako např. ledově zelené oční stíny, mechově zelená čára na víčku a měděná řasenka. Ta musela ladit více s kabelkou, než s její nositelkou. Mnohdy to dokonce vypadalo, že žena upadla na paletu s barvami.  Často to bylo dáno špatnou kvalitou líčidel, která se musela kvůli efektu nanést ve větší vrstvě. Bylo dobré, moc se této vyumělkované krásy nedotýkat. Nejoblíbenější barvou vlasů byla blond, příčesky, tupírování  a lak často napomáhaly k vydatnějšímu účesu. Ženskými idoly doby se staly např. Marilyn Monroeová, Brigitte Bardotová, Sophia Lorenová nebo venkovská dívka Marie Eva Duartová. Proč právě ona? Ta se sice ve své zemi proslavila jako herečka, ale mnohem víc jako manželka argentinského diktátora Evita Péronová. Po jeho boku se sice stala dobrodějkou chudých a jejich andělem, ale za oblečení od Diora vydávala neobyčejně marnotratné sumy.

Nejlepší bude, když si prohlédnete naši fotogalerii a uvidíte nejen linie velké módy, ale především velký rozdíl mezi oběma tehdejšími módními světy.