Ostře sledované filmové vlaky

Nový úžasný vynález - kinematograf přijel za diváky vlakem. Vůbec první snímek, který vynálezci bratři Lumièrové veřejně promítli 28. prosince 1895, se jmenoval Příjezd vlaku do stanice. Lokomotiva, která se blížila velkou rychlostí ke kameře a vlastně i k divákům, je tak vyděsila, že někteří utekli ze sedadel. Také čeští filmaři rádi obsazují do svých filmů elegantní a půvabné hvězdy – vlaky. Připomeňme si několik ostře sledovaných filmových mašinek.

Closely watched trains

Patrně nejslavnější jsou Oscarem dekorované Ostře sledované vlaky. Autor předlohy a spoluscenárista Bohumil Hrabal sloužil za války na železniční stanici v Kostomlatech; filmovalo se ale v Loděnici.

Režisér Jiří Menzel původně chtěl, aby výpravčího Hubičku hrál Rudolf Hrušínský, ten však filmoval jinde, proto byl obsazen ještě neznámý Josef Somr. Jeho tatínek byl železničářem a rozčiloval se, protože podle něho byl ve filmu znevážen železničářský stav, hlavně kvůli erotickým scénám. Marně se syn bránil, že ruka, která orazítkuje nahý Zdeniččin zadeček, není jeho, nýbrž pana režiséra!

Přednostu stanice hraje – a výborně - Vladimír Valenta, který byl scenáristou, ale ne hercem. Jiří Menzel si ho prosadil, i když ředitel Barrandova chtěl kvůli návštěvnosti někoho známějšího, třeba Karla Högera.

A zbýval už jen představitel Miloše Hrmy… Bylo mnoho mladých herců v tom věku, ale žádný nesplňoval představu postpubertálního trpitele, mučedníka lásky. Vyhovoval by Vladimír Pucholt, který sice neměl onu soucit budící vizáž, ale zato byl velmi přirozený a v jiných ohledech dojemný. Leč také nebyl volný. Režisér Menzel dokonce uvažoval, že by obsadil sám sebe. Když objevil znamenitého Václava Neckáře, zahrál si s ním ve společné scéně alespoň epizodku lékaře.

Jede, jede filmová mašinka

Vlakem cestují diváci i do vlastního dětství – tak třeba s malým hrdinou filmu Honzíkova cesta, který se úplně sám vydal na cestu za dědečkem a babičkou z pražského vršovického nádraží. Ve filmu s poetickým názvem Vlak do stanice Nebe využili filmaři pohádkové mašinky, pomocí které se sváželo natěžené dříví v údolí Černého Váhu – ve filmu vozí úzkokolejná lesní železnice děti do školy. Vlakové dědečky jsme obdivovali díky filmu Páni kluci.

Ve filmu Horoucí srdce se loučí Božena Němcová na nádraží s manželem, který odjíždí do Uher; asistenta režiséra Otakara Vávry, Jana Schmidta, stálo hodně úsilí, než se mu podařilo zajistit starou vlakovou soupravu a podmínky, aby scéna byla realizována.

Dobrý cestující Švejk se představuje ve všech filmových adaptacích, včetně loutkového filmu Jiřího Trnky, v sekvenci, která se v románu jmenuje Švejkovy příhody ve vlaku: v ní si splete Švejk generálmajora v civilu s panem Purkrábkem, zástupcem banky Slávia, a nakonec zatáhne za záchrannou brzdu, takže vlak prudce zastaví. Švejkovo čekání na další vlak se natáčelo pro film Poslušně hlásím v reálném prostředí táborské nádražní restaurace. Rovněž ve všech filmových přepisech, tedy i v Trnkově, je známá scéna, ve které Švejk na jednom nádraží v Haliči musí vypít před poručíkem Dubem láhev koňaku, aby mu dokázal, že je to obyčejná voda s výraznější příměsí železa.

Projeďte se!

Veselým vlakem cestovali naši oblíbení komici: jejich král, Vlasta Burian, ve filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa si pro zkrácení cesty i prozpěvuje. V komedii Tři vejce do skla ho vidíme, jak přijíždí do železniční stanice Karlovy Vary a prochází nádražní budovou k východu. Radlické nádraží „si zahrálo“ s Vlastou Burianem ve filmu Přednosta stanice, kde se ovšem jmenuje mnohem vtipněji - Mokrá nad Soupravou. Jak známo, falešného přednostu stanice notně potrápil generální inspektor Kokrhel. Jeho představitel Jaroslav Marvan se projel vlakem i ve filmech Čapkovy povídky, Železný dědek a Anděl na horách. Když se vracel z natáčení posledně jmenovaného ve Vysokých Tatrách se zlomenou nohou, způsobil na Hlavním nádraží v Praze značný rozruch, protože do sanitky ho převáželi z vlaku na vozíku zvaném „ještěrka“.

V nákladním vagonu se svezl bez Jiřího Voskovce Jan Werich a diváky potěšil písničkou Šaty dělaj´ člověka. Ano, stalo se ve filmu U nás v Kocourkově.

Hojně se prozpěvuje v hudebních komediích Hvězda jede na jih a Bylo nás deset. V té první se vypraví na Jadran k moři orchestr Karla Vlacha, ale dirigenta představuje Rudolf Hrušínský! Ve druhé si zpříjemní vojnu hraním a zpíváním deset mladíků, mezi nimiž hrají prim i značně postarší branci Jiří Suchý a Jiří Šlitr.

Oldřich Nový jako milionář René Skalský je ve vlaku zaujat zpěvem půvabné Hany Vítové, která mu při loučení ještě neprozradí své jméno… Parodie na filmový kýč nazvaná Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář byla natočena tak přesvědčivě, že diváci, kteří slzeli nad osudem nešťastné Elén, okřikovali smějící se publikum.

Oprávněné dojetí nelze skrývat při sledování filmů Daleká cesta a Démanty noci, protože v nich vlaky slouží k hanebnému účelu – převážení nešťastných vězňů koncentračních táborů.

Milovníky krásných mašinek potěší i filmy Erotikon, Škola otců, Předtucha, Řeka či Vlčí jáma. Tak nasedat, ostře sledované filmové vlaky vyjíždějí! Kdo by si chtěl dopřát soukromou projížďku některým z filmových vlaků, může si objednat DVD na www.filmexport.cz nebo na telefonu 261 213 664.

FOTO: archiv FEX