O kameramanu Janu Čuříkovi

Jan Čuřík: Za okupace byl laborantem v Herafilmu. 1945-1949 v Krátkém filmu jako asistent kamery. 1950-1955 v Armádním filmu jako kameraman krátkých filmů a dlouhých filmů rež. I. Tomana „Tanková brigáda“ a „Váhavý střelec“. Od roku 1955 ve Filmovém studiu Barrandov kameramanem filmů „Žižkovská romance“ a „Pět z miliónu“ (oba režie Zb. Brynych), „Pronásledování“ a „Holubice“ (oba režie Fr. Vláčil), „Páté oddělení“ (režie J. Polák), v NDR u DEFY „Případ Gleiwitz“ (režie G. Klein), „Každá koruna dobrá“, „Neschovávejte se, když prší“ a „Transport z ráje“ (všechny tři režie Zd. Brynych).

Čuřík je kameramanem filmu Transport z ráje. Mohl být buď nezúčastněným sdělovatelem příběhu, který napsal spisovatel Lustig, nebo mohl být vykladačem světa, o kterém Lustig psal. Jan Čuřík si vybral to druhé.

V knížce Jaroslava Bočka je napsáno – „umění kameramana je uměním tvůrčí reprodukce.“

Jan Čuřík byl kameramanem jedenácti dlouhých filmů. V osmi je však víc než jenom autorem umělecké reprodukce.

Ve filmech Pronásledování, Holubice a Transport z ráje byla Čuříkova kamera okem diváka, sledujícího zaujatě to, co vyprávějí autor, herci a ostatní pod vedením režiséra.

Známe z kina lhostejné fotografie některých kameramanů, nebo výrazné kompozice jiných. Čuříkův každý záběr má charakter očité reportáže.

Čuříkova kamera není ani statická, nehybná, divadelní, ani neudivuje svou všudypřítomností, vševidoucností a pohyblivostí. Je prostředníkem mezi pozorným divákem a tím, co se odehrává ve filmu. Dívá se na to, co diváka v oné chvíli zajímá nebo může zajímat. Poskytuje mu příležitost věcně zhodnotit situaci a analyzovat ji.

Jan Čuřík se svou kamerou hodnotí dílo, které před jeho kameru přináší režisér s herci a autorem. Je tak trochu reportérem v nově vytvořené skutečnosti příběhu.

Splývá tedy v kameře Jana Čuříka dokumentární film s filmem hraným? Nikoliv, pokud jde o něho, jenom se prolíná.

Ve filmu Páté oddělení sledovala kamera prchajícího špióna pohledem nenápadných kontrarozvědčíků. Ve filmu Transport z ráje je řaa záběrů, které jako by byly pořízeny skrytou kamerou uprostřed živé skutečnosti. Je tu pohled do „čekárny ne smrt“ oknem, přes chodník, opuštěnou „kavárnou“ na prázdné náměstí apod.

Není pochopitelně nezbytné, aby si diváci v kině kameramanovu práci uvědomovali. Dokonce by to bylo nesprávné. Ale myl by jim vyhovovat jeho pohled, měl by je informovat o všem, co chtějí z příběhu vědět a poznat.

Jan Čuřík nyní natáčí s Věrou Chytilovou film, nesoucí název O něčem jiném. Chytilová se pokouší sledovat dva osudy, nejen jak se vzájemně vyvíjejí, ale jak v kterém momentu diváka zajímají. Někde ve větším úseku, jinde v menším, onde pouze jako zmínka. Má to být věcné zhodnocení těchto osudů. Možná, že by nenašla vhodnějšího spolupracovníka, než je Čuřík.

…

Zdroj: Kino 1963 (blíže neurčené číslo)

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.