Vila Věry Chytilové

Sedmikrásky, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Šašek a královna… snad každý zná filmy Věry Chytilové. Méně známý je vztah slavné režisérky k architektuře. Ještě než se začala plně věnovat kinematografii, studovala Věra Chytilová architekturu na fakultě v Brně. V 70. letech si pak nechala v pražské Tróji postavit vlastní vilu, pozoruhodnou stavbu od architekta Emila Přikryla.

Praha-Trója, realizace: 1970–1975

Vila pro režisérku Věru Chytilovou a její rodinu je sama o sobě jedinečnou architekturou, na svou dobu výjimečný byl však i způsob zadání stavby, jejíž podoba byla vybrána v rámci malé architektonické soutěže. Objednavatelé zprvu oslovili několik renomovaných architektů, mezi kterými nechyběl Karel Prager, jehož dnes veřejnost zná zejména jako autora Nové scény Národního divadla či bývalého Federálního shromáždění, ani manželé Machoninovi, z jejichž pera vzešel například pražský obchodní dům Kotva nebo karlovarský hotel Thermal.

Jelikož ale návrhy prvně oslovených zřejmě úplně nesplňovaly režisérčinu představu rodinného domu, obrátila se na přelomu let 1969–1970 na architekty libereckého Sialu. Vedoucí atelieru Karel Hubáček a Miroslav Masák poté zadali projekt svým mladším kolegům, žákům tzv. Školky Sial, v rámci architektonického cvičení.

Během poměrně krátkého období ve druhé polovině roku 1970 tak vznikla řada návrhů v pozoruhodném stylovém rozpětí. K rozmanitosti řešení vybízela i objednávka investorů, kteří své požadavky vyslovili relativně volně, nespecifikovali konkrétní velikost ani prostorové řešení domu. „Umístění vily na ostrohu, v terénu bývalých vinic, mohlo […] být libovolné, mělo však dbát na izolaci od sousedního dvojdomu směrem na východ.“¹ Co se týče podoby domu, své přání prý režisérka formulovala tak, že si nepřeje „ani chalupu, ani bunkr, ani trafostanici“².

Každý z mladých architektů tedy pojal úlohu po svém. Vedle velkorysých vizí Stanislava Švece, který představil model ne nepodobný kalifornským haciendám, či vily s terasovitým atriem a výtahem na úpatí kopce od Jiřího Špikly, se objevil také projekt Mirko Bauma inspirovaný mašinistickou architekturou, tedy konceptem domu-stroje, nebo postmoderní návrh stavby z hrázděného zdiva od Petra Vaďury.³

K realizaci byl nakonec vybrán projekt Emila Přikryla odkazující se ve své podobě na tradici meziválečného funkcionalismu a purismu.

Vnější tvar vily je poskládán z jednoduchých geometrických objemů stupňovitě vsazených do mírně svažitého terénu doplněných terasami a prosklenými plochami oken, která díky poloze stavby na vyvýšeném místě skýtají krásné výhledy na Prahu. Rámy oken i dveří, natřené na modro, tvoří barevný kontrast k bíle omítnutým venkovním fasádám objektu. Dalším výrazným prvkem exteriéru je zeleň, do které je stavba vsazena, se kterou se vzájemně prostupuje a tvoří jeden celek.

Pozoruhodné a nadčasové je architektonické řešení interiéru vily, které splňuje vyřčený požadavek na bydlení rodiny se dvěma dětmi a dvojími prarodiči. Prostředí má všem obyvatelům poskytnout dostatek soukromí, ale zároveň i prostor pro společné trávení času. Středobodem celého domu se tak stává společný obývací pokoj s krbem, vestavěnou galerií a velkými okny, včetně největšího arkýřového propojujícího interiér s terasou a okolní zahradou. Podlouhlý prostor obývacího pokoje je vlivem terénu i vnitřních úprav rozdělen do několika úrovní s různou výškou podlah i podhledů. Tento systém pódií propojených schodišti místnost opticky dělí a vedle otevřené společenské části tak skýtá zároveň několik intimnějších zákoutí.

V zadní části domu navazují na centrální prostor soukromé pokoje – pracovny a ložnice. Prarodiče obývají dvě garsoniéry v přízemí domu, ložnice rodičů a dětí se samostatnými terasami jsou pak umístěné v patře.

Vila ve filmu

Rodinný dům jedné z nejvýraznějších představitelek České nové vlny Věry Chytilové jsme několikrát mohli spatřit i na filmovém plátně. Jen pár let po realizaci, v roce 1976, se objevil v režisérčině vlastním filmu Hra o Jablko. Naopak, v nedávné době byl v prostorách vily natáčen nový film Jana Hřebejka, detektivní příběh s názvem Nevinnost.

FOTOGRAFIE: Adam Ježek

¹ Marie PLATOVSKÁ: Emil Přikryl – Vila Věry Chytilové, in: R. Švácha (ed.), Sial, Praha 2010, 122.
² Rostislav ŠVÁCHA: in: R. Švácha (ed.), Emil Přikryl a jeho škola, 1995, 40.
³ PLATOVSKÁ 2010 (pozn. 1)

SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberec)

SIAL se zformoval v uvolněné atmosféře 60. let, když v roce 1968 odešla skupina architektů z libereckého Stavoprojektu. Zakládajícími osobnostmi byli architekti Karel Hubáček a Miroslav Masák a statici Zdeněk Patrman a Václav Voda. Důležitá pro práci Sialu byla právě těsná spolupráce architektů a inženýrů podporovaná invenčním a svobodomyslným prostředím, které v atelieru panovalo. SIAL i v nepříznivých dobách dokázal reagovat na aktuální světové trendy a dokonce se uplatit v mezinárodní konkurenci.

Architekti SIALu stojí za mnoha výraznými projekty v České republice. Jmenujme alespoň pražský obchodní dům Máj, liberecké obchodní centrum Ještěd nebo ikonickou stavbu české architektury – hotel a vysílač na Ještědu.

V roce 1969 byla z iniciativy Miroslava Masáka v rámci SIALu založena tzv. Školka, určená pro mladé absolventy architektonických a technických škol, stala se tedy jakýmsi postgraduálním programem. Školkou prošla řada významných architektů, jako je například Mirko Baum, John Eisler, Martin Rajniš, Zdeněk Zavřel nebo právě autor vily Věry Chytilové – Emil Přikryl.