Jak se hrály mayské hry? Pot, krev a obětování se!

Počátky mayských her sahají hluboko do 6. st.př.n.l. Podle odborníků se měla první míčová hra objevit u národu Olméků, kteří sídlili u Mexického zálivu. Odtud se pak mayské hry šířily do Střední Ameriky.

Hra pro tvrdé chlapy

Mayské míčové hry nebyly pro žádné padavky. Krev byla na denním pořádku a míč vážil klidně i čtyři kila! O vítězství se bojovalo zuřivě. Zranění nebylo nic neobvyklého, někteří z hráčů dokonce při honbě za vítězstvím položili život. Když se tomu tak nestalo, mohl hráč přijít o život při rituálním obětování. Ten tým, který utrpěl porážku v míčové hře, musel být obětován. Buď kapitán nebo celý tým, hezky jeden po druhém.

Rituální obětování Bohům

Tento krvavý rituál byl věnován bohům. Rituální setnutí hlavy mělo znamenat jakousi obětní potravu pro bohy, která jim dodá energii, aby se mohlo zrodit nové Slunce. Celé mayské míčové hry měly náboženský podtext. Třeba průlet míče kruhem symbolizoval východ Slunce. I když přesná symbolika a pravidla se měnila od vesnice k vesnici.

Jak vypadalo hřiště?

Hry se také odehrávaly u svatostánku, hřiště lemovaly sochy bohů a reliéfy scén z rituálních obřadů spojených s míčovými hrami. Hřiště mělo tvar písmene „I“ a bylo vysypáno horkým pískem. Bylo velmi rozlehlé, aby symbolizovalo nekonečnost vesmíru.
Míčové hry byly velmi oblíbené, proto se pro širokou základnu fanoušku postavila zeď o výšce bezmála  3 metrů, odkud mohli hru dobře pozorovat.

Sázky všeho druhu

Typické bylo také sázení na vítěze a poražené. Sázelo se vše – zlato, šperky, služebnictvo a když už nešťastníkovi nezbylo vůbec nic, neváhal vsadit i manželku. Sázkaře prostě neodradilo vůbec nic. Pravidlem také bylo, že vítězný tým mohl oslavit svým triumf tím, že zaútočil na řady diváků a mohl je oloupit o šperky, zbraně. Není divu, že publikum spolu s dlužníky ihned po zápase brali nohy na ramena.

Přísná pravidla hry

Bojovníci museli být hlavně silní, fyzicky zdatní, mladí, jiní by asi tvrdou hru a přísná pravidla nepřežili. Míč byl velmi těžký, vyrobený z kaučukového materiálu. Setkání s tímto kulatým zabijákem proto nebylo nic moc příjemného. Hráči raději nosili ochranné oděvy z kůže.  Ani pravidla hry se s nikým nemazlila. Hráči museli udržet míč ve vzduchu, přitom se ho v žádném případě nesměli dotknout rukou ani nohou.
Může se to zdát až šílené, ale privilegium být obětován náleželo také pouze vyvoleným – a to bohatým mužům z vysoce postavených rodin. Ukazuje se ale také, že výsledky hry rozhodně nebyly dílem náhody ale předem přesně promyšleným rituálem, při němž bylo všem jasné, kdo vyhraje a kdo bude patřit mezi poražené.
Hry měly především symbolický a mytologický význam. Zápas měl být předobrazem boje sil podsvětí s nebeskými božstvy. A zvítězit museli samozřejmě Bohové…