Okénko aneb Dnes neordinuji

Režisér Vladimír Slavínský patří mezi nejstarší průkopníky českého filmu. Ve filmových kruzích je označován za mistra lidové veselohry. Od revoluce natočil již tři filmy: "Právě začínáme", "Poslední mohykán" a "Dnes neordinuji". A co nám prozradil o "Okénku" a svém novém filmu?

Nejsem právě nováčkem ve své práci: rozesmát diváka - ano, to patří především k mým úkolům! Ale přitom se vždy snažím, abych tohoto cíle dosáhl vhodnou formou, která by se obešla bez banalit a násilných spojitostí. Pokud jde o mou novou veselohru, podkladem k ní je divadelní hra Olgy Scheinpflugové "Okénko". Kdybychom ji však dnes natočili tak, jak byla napsána, obávám se, že by nevyhovovala požadavkům moderní filmové veselohry, protože staví hlavní osoby do světla podivné morálky a postrádá jakékoli časové problematiky. Vždyť od roku 1932 , kdy jsem "Okénko" natočil po prvé, změnily se mnohé naše názory na filmovou tvorbu. Přesto jsem se k "Okénku" vrátil znovu. Z obsahu hry zůstala ovšem pouze hlavní zápletka, ze které vznikl nový příběh s novým názvem.

V čem je tedy rozdíl?

V novém přepise zmizela především dominující a ne právě morální postava domovnice, jejíž funkce se přenesla jen zčásti na podřadnou úlohu posluhovačky, která pouze vyslechne a přinese z jednoho bytu do druhého zprávu, že pan MUDr. Johánek se po prvé ve svém životě opil v radosti nad jmenováním universitním docentem a že se snaží zoufale upamatovati se na to, co v tomto neobvyklém stavu natropil. Také slečna Růžena Vojtíšková již není prostoduchým, naivním děvčátkem, snícím o bohatém ženichu, jakým byla domovníkovic dcerka v první versi, nýbrž samostatnou, inteligentní ženou, jež měla už před osudnou nocí zájem o osobu Johánkovu - právě tak, jako pan docent se zajímal o ni - ale které nedovolila vrozená plachost seznámit se s mužem, který na tom po této stránce nebyl o nic lépe.

Zmizela též druhá příčina zápletky - dědictví. Víte, to už dnes také není časové!

Proto jsme do příběhu přidali postavu docela novou; k Růženě se nastěhuje sestřenice, zpěvačka Kateřina Kostková, jež nemá kde bydlet. Vidí potlačované projevy sympatie své přítelkyně k panu doktorovi, vidí i její pohodlný byt, který by se Kateřině uvolnil, kdyby se mladý pár dostal nějak dohromady a přivítá proto zprávu posluhovačky jako příležitost, aby namluvila kajícímu se Johánkovi, že jeho noční dobrodružství s Růženou nebylo v souhlase s jednáním čestného muže. Johánek uvěří a je ochoten vyvodit ze svého počínání důsledky. Opačného názoru je však jeho přítel, advokát Plevka, který - aby odhalil celé spiknutí - nastrojí lest, přivede Johánka ještě do horší situace, až posléze student Divíšek rozuzlí spletitou záležitost a prozradí panu docentovi, co ve skutečnosti v osudné noci dělal. Několik upřímných vět uvolní napětí a dovede příběh ke šťastnému konci.

Obsadit tento film nebyla tak jednoduchá věc; byl jsem si dobře vědom toho - a vím to, věřte mi, pokaždé - že má předchozí veselohra "Poslední mohykán" měla několik slabin právě v hereckém projevu představitelů. Chtěl jsem se jich tentokrát vyvarovat a doufám, že se mi to podařilo.

Zdroj: propagační leták k filmu Dnes neordinuji, archiv NFA, autor Vladimír Slavínský

Ve fotogalerii najdete texty písní, které ve filmu zazní, i s notovým zápisem, můžete si je tak doma zahrát a zazpívat.

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.