Eduard Kohout - herecký kníže z Kampy

Vlastním jménem František Eduard Kohout se narodil 6. března 1889 v Českých Budějovicích jako syn truhláře. Studoval na plzeňské reálce a jeho lásku k divadlu rozvíjel prof. Jaroslav Hurt. V roce 1906 odešel ze studií k divadlu a po tříletém působení u kočovných společností (Šípková, Tutter, Zöllner, Grossová) nastoupil do Městského divadla v Plzni (1909-13), kam jej angažoval Vendelín Budil. Odtud odešel do Prahy a po jedné sezoně v Intimním divadle na Smíchově přešel do Městského divadla na Královských Vinohradech (1914-16), kde pod vedením režiséra K. H. Hilara vytvořil své první expresionistické role.

V roce 1916 jej pro shakespearovské role angažoval Jaroslav Kvapil do Národního divadla, kde potom více než půl století vytvářel desítky postav (na naší první scéně dále hrál i po odchodu na odpočinek v roce 1960). Po jmenování K. H. Hilara šéfem činohry v roce 1921 dostal příležitost rozšířit svůj herecký rejstřík a vynikl jako představitel moderního českého herectví po 1. světové válce (jeho Hamlet a Oidipús se staly přímo dobovými symboly). Vedle portrétů rozervaných titánů ztělesňoval na jevišti tragické křehké romantiky, lidské prosťáčky nebo lyricky laděné komické postavy.Ve 20. až 40. letech spolupracoval vedle K. H. Hilara především s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem.

Jeho herecký projev se vyvíjel od psychologického realismu přes impresionismus k expresionismu a přes civilismus k věcnosti a tlumenosti ve využívání výrazových prostředků, k dokonalému ovládání hlasu. Kritikou byl označován za lyrika českého jeviště, svými vrstevníky i mladší generací byl uznáván až do konce života jako „herecký kníže z Kampy“. Byl rovněž vynikajícím interpretem české meziválečné poezie (Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert), ale také starofrancouzských písní.

Ve filmu si zahrál hned po svém příchodu do Prahy v roce 1913 v dnes už nedochované Steimarově veselohře Pan profesor, nepřítel žen. Nedochovaly se ani další dva filmy Čaroděj a Yorickova lebka z roku 1918, a tak z němé éry zůstal jen Kubáskův sentimentální milostný příběh Děvče z tabákové továrny (1928), po jehož natáčení nechtěl Kohout o filmování dlouho slyšet.

Ale ani zvukový film nedokázal využít jeho hereckého mistrovství a nedopřál mu hlavní roli. Byl představitelem vedlejších postav, někdy dokonce jen figurek, vždy ale výrazných a přesvědčivých. Hrál většinou cynické typy dobrodruhů, lehkomyslných světáků, životních ztroskotanců, podivných a výjimečných lidí. Takovými byli např. „baron Koranda“ v Cikánově Batalionu (1937), fanatický helvita Dvořák v Borského Janu Výravovi (1937), mentálně postižený Vilém z Vávrova Kouzelného domu (1939), bezohledný dobrodruh Zych ve Vávrově snímku Šťastnou cestu (1943) a především jeho snad nejvýraznější filmová postava, ve věži žijící podivínský Artuš Fabián z Vávrovy Turbiny (1941).

Po válce zaujal v roli varietního hypnotizéra, který ovládá dívku trpící ztrátou paměti v Čápově snímku Znamení kotvy (1947) a především jako židovský profesor Reiter v Radokově Daleké cestě (1949). Vytvářel převážně menší historické postavy ve filmech Václava Kršky (Housle a sen, Revoluční rok 1848, Mikoláš Aleš, Posel úsvitu, Z mého života), Miloše Makovce (Velké dobrodružství) a Otakara Vávry (Husitská trilogie), ale také postavy současníků (Únos, Král Králů, Znamení Raka, Aféry mé ženy). Komediálně laděné postavy hrál ve fantastických filmech Karla Zemana (Baron Prášil, Bláznova kronika, Ukradená vzducholoď). Naposledy se na velkém plátně objevil v roličce hosta v baru v Čechově špionážním dramatu Akce v Istanbulu (1975).

Často účinkoval v rozhlase a řadu zajímavých a osobitých postav vytvořil po roce 1953 také v televizi. Z jeho televizních inscenací a filmů si připomeňme A řeka mu zpívala (dokument o Václavu Krškovi), Prodej, Vrah dostal Goncourta, Hodinářská romance, Polka jede do světa, Psíčci lorda Carltona, Rozkošné odpoledne, Třígrošový román, Mlynářka z Granady nebo Padla kosa na kámen.

Jeho hlas je zachován na mnoha zvukových nosičích. V Klubu čtenářů vyšly v roce 1975 jeho paměti Divadlo aneb Snář, ve kterých se s dojetím i humorem ohlíží za svou dlouhou životní i uměleckou dráhou, upřímně se zamýšlí nad růstem i proměnami svého herectví a výstižně charakterizuje své kolegy a přátele. Z řady významných poct připomeňme státní cenu z roku 1927 za roli Hamleta na Národním divadle, národní cenu 1939 (za tvorbu posledních let), titul zasloužilý umělec (1953) a jmenování národním umělcem v roce 1968.

Zemřel 25. října 1976 v Praze.

FOTO: archiv FEX

Filmografie :

1913    Pan profesor, nepřítel žen
1918    Čaroděj
1919    Yorickova lebka
1928    Děvče z tabákové továrny
1937    Batalion / Jan Výrava / Žena na rozcestí
1939    Kouzelný dům
1941    Noční motýl / Turbina
1943    Bláhový sen / Šťastnu cestu /Tanečnice
1944    Kluci na řece (říjen)
1945    Bludná pouť  (nedokončený)
1946    Housle a sen / Lavina
1947    Křižovatka / Znamení kotvy
1949    Daleká cesta / Revoluční rok 1848
1950    Posel úsvitu
1951    Mikoláš Aleš
1952    Mladá léta / Únos / Velké dobrodružství
1953    Staré pověsti české
1954    Jan Hus
1955    Hastrman (studentský film) / Z mého života
1956    Proti všem
1958    Hry a sny / Kasaři / Občan Brych
1959    Princezna se zlatou hvězdou / 105 % alibi
1960    Ledoví muži
1961    Baron Prášil / Zasloužilá umělkyně Terezie Brzková
1962    Malý Bobeš ve městě
1963    Král Králů
1964    Bláznova kronika
1966    Ukradená vzducholoď / Znamení raka
1968    Bylo čtvrt a bude půl / Spalovač mrtvol
1970    Na kometě / Svatá hříšnice
1971    Touha Sherlocka Holmese
1972    Aféry mé ženy
1974    Sedmého dne večer
1975    Akce v Istanbulu
1976    A řeka mu zpívala... (dokument)

Tučně zvýrazněné filmy můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

DO OBCHODU - KOUPIT DVD