Bořivoj Zeman - režisér evergreenů

Bořivoj Zeman je režisérem několika evergreenů, především Pyšné princezny, kterou z našich filmů vidělo nejvíc diváků. A přitom ještě před natáčením museli tvůrci zdolávat úklady barrandovských vládců, podobné těm, které překonávají pohádkoví hrdinové. Nejprve se dozvěděli, že pohádku ano, ale bez nadpřirozených bytostí, čar a kouzel.

Pak nastal problém s králem Miroslavem, neboť podle ideologů příslušník feudální třídy nemůže být kladným hrdinou. Filmovat se mohlo až díky nápadu, že pohádkový panovník jako převlečený zahradník pracuje. A ještě učiní dobrou pracovnici i z princezny Krasomily.

Splněn byl také úkol, aby obě království byla vyobrazena velice kontrastně: u nás je lid šťastný, za hranicemi – pochopitelně, že západním směrem! – je dokonce zakázáno zpívat. Dospělí diváci se smáli, mnozí i tleskali v přítmí hledišť, když švec křepčí za hraniční čárou – špatně ideologicky pochopili, kde je dobře a kde zle.

Po triumfálním úspěchu Pyšné princezny začal stejný tvůrčí tým připravovat další pohádku, tentokrát podle předlohy Sůl nad zlato. Krále měl hrát František Smolík, princeznu Marušku ukryli hodní permoníci v solných jeskyních.

Pak se ale hledala po úspěchu Císařova pekaře a Pekařova císaře další vhodná role pro Jana Wericha – a František Smolík se oblékl do královského hermelínu až při natáčení jiné pohádky, Princezny se zlatou hvězdou.

Jan Werich společně se svým dvorním scenáristou Jiřím Brdečkou scénář přepsali a pojmenovali Byl jednou jeden král. Přidali několik dalších komických postav. Pro druhou největší roli, králova pobočníka Atakdále, byl získán Vlasta Burian. Po jedné poradě u Werichů doprovázela Bořivoje Zemana ke dveřím paní Werichová.

Na schodech se zastavila: „Pane režisére, to jste si upletl na sebe pěkný bič! Už tak budete mít práci s Janem!“

Bořivoj Zeman po letech oponoval: „Mohu říct, že neupletl. Pro Vlastu Buriana znamenal tento film jakési vzkříšení. Měl nápady, které jsme realizovali; Werichův elán působil i na něho blahodárně. Jejich společné scény jsem jen mírně korigoval. Třeba scéna v kuchyni, kdy oba nepodařeně vaří, se natočila hned napoprvé. I ostatní scény se točily maximálně dvakrát, třikrát. Slovem – šlo to!“

Šťastná třináctka

Bořivoj Zeman se vyučil filmovému řemeslu ve Zlíně. Tam točil nejen reklamy, ale i dokumenty a po válce stvořil společně se jmenovcem Karlem Zemanem slavný kombinovaný snímek Vánoční sen. Již na Barrandově pak režíroval celkem třináct celovečerních hraných filmů. Debutoval sice psychologickým dramatem Mrtvý mezi živými, ale ty zbývající jsou buď veselohry nebo komické pohádky. A již víme, že do nich s oblibou obsazoval slavné komiky a komičky: kromě Jana Wericha a Vlasty Buriana Jindřicha Plachtu (Pan Novák), Oldřicha Nového (Fantom Morriswillu), Zdeňku Baldovou (Páté kolo u vozu), Josefa Kemra (Nevíte o bytě? a Šíleně smutná princezna), Lubomíra Lipského s Jiřinou Bohdalovou a Stellou Zázvorkovou (Ženy v ofsajdu).

Pochopitelně i Jaroslava Marvana, představitele Gustava Anděla. Postava nerudného revizora pražských Dopravních podniků zvítězila v anketě diváků České televize o Hrdinu filmových úsměvů.

Mnozí diváci litovali, že Bořivoj Zeman odmítl natočit v jugoslávských exteriérech ještě třetí volný díl, který se měl jmenovat Anděl u moře.

Naopak velmi usiloval zobrazit osudy Krasomily po dvaceti letech. Teď již barevná pohádka se měla jmenovat Pyšná princezna královnou, ale proč nakonec z realizace sešlo, třebaže byla zařazena do dramaturgického plánu na rok 1972, nevíme.

Nakonec se Bořivoj Zeman rozloučil pohádkou Honza málem králem a obsadil do titulní role Jiřího Korna. Zopakoval tak dřívější nápad s populárními zpěváky. Zatímco Helena Vondráčková s Václavem Neckářem přilákali na Šíleně smutnou princeznu tři miliony diváků, na Honzu jich bylo zvědavých jen něco málo přes milion. Bořivoj Zeman se mi svěřil po letech, že měl raději obsadit Luďka Sobotu, víc by odpovídal naturelu této české pohádkové postavy. Souhlasíte?

Pan režisér měl doma nad psacím stolem obrázek, který dostal od kolegy a přítele Václava Wassermana k nějakému životnímu jubileu.

Žádná kresba, jen kaligrafickým písmem vyvedený nápis: „Ráj patří tomu, kdo svého druha rozesměje.“ Nepochybujme, že Bořivoj Zeman si ho zcela po právu zasloužil.

FOTO: archiv FEX

Filmy Bořivoje Zemana

1946: Mrtvý mezi živými
1947: Nevíte o bytě?
1949: Pan Novák
1952: Pyšná princezna / Dovolená s Andělem
1954: Byl jednou jeden král
1955: Anděl na horách
1958: Páté kolo u vozu
1959: Slečna od vody
1961: Gustav Hilmar (dokumentární) / Vlasta Fabianová (dokumentární)
1966: Fantom Morrisvillu
1968: Šíleně smutná princezna
1971: Ženy v ofsajdu
1976: Honza málem králem

Tučně zvýrazněné filmy jsou k dostání na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.