Bydlet dobře a pohodlně

V každé době si lidé vymýšleli nové tvary obydlí, budov a jejich interiérů tak, aby odpovídaly vlastním zálibám a pohodlí, vždy hledali a nalézali svůj sloh a styl. Až druhá polovina 19. století žila ze slohů minulých, např. gotiky a renesance. Na přelomu století se však objevilo cosi nového, v té době nedoceněného, nazvaného secese. Ta měla mnoho odpůrců. Z velkého uměleckého kvasu, který následoval, se zrodil nový stavitelský styl 20. století, vynikající opakem secese – praktičností a strohostí. Funkcionalismus.

Funkcionalismus

Architektonický sloh, který lze shrnout jednou větou takto: forma následuje funkci. Od konce 20. let do konce 50. let 20. století byl vedoucím architektonickým slohem. Byly na něm založeny i pseudoumělecké směry, např. socialistický realismus. Pro architekturu a interiérové vybavení jsou typické skoro pravoúhlé tvary, ploché střechy, absence ozdob a použití nových materiálů.

Hlavní je funkce, účel. Používají se v ní převážně nové materiály, např. železobeton. Důležitý byl vztah člověka s přírodou nebo proměna architektury za účelem zlepšení sociálních podmínek života ve společnosti, tím přišli architekti na nová řešení forem bydlení. Zdobnost a zbytečná komplikovanost byly elegantně nahrazeny geometrickou čistotou tvarů.

Typ bydlení

Změny stylu byly přijímány poměrně pozvolna, ale praktičnost, přívětivost a světlost zvítězily jak v bydlení v rodinných domcích, tak v činžovních a družstevních domech. V případě budování nového bydlení byl brán zřetel na splnění všech hygienických a společenských podmínek.

Přihlíželo se k tomu, aby děti měly nejen samostatnou postel, ale i pokoj. Jako ideální byt pro rodinu s malými dětmi byl označen takový, který měl společný velký obývací pokoj, jídelnu s kuchyní, ložnici manželů a dětský pokoj. K tomu koupelnu, spíž, klozet, předsíň a event. pracovnu.

Byly to však pouze ideály, které ve většině středostavovských rodin byly nedostupné. Byty byly daleko skromnější, vícepokojové byty často sloužily jako zdroj příjmu tím, že jeden či více pokojů bylo pronajímáno. Vzpomeňme takový film z roku 1935, kdy „Studentská máma“ Antonie Nedošinská pronajímala svůj byt jako penzion hned několika studentům.

Vybavení místností nábytkem

Stavební sloh samozřejmě kráčel ruku v ruce s nábytkovým stylem. A tak ona zmiňovaná praktičnost, účelnost a pohodlnost byla na prvním místě při zařizování interiérů. Standardní nábytek vyráběly ve velkém nábytkářské firmy, pro solventní zákazníky byl však navrhován renomovanými architekty a zhotovován na zakázku předními truhlářskými mistry. Nejvíce za použití českých zdrojů dřeva: buku, dubu, jasanu a javoru. Trend barevného ladění byl pro kuchyni bílá barva, obývací pokoj tmavší a ložnice světlejší barvy. Potahy čalounění se volily často z rypsu, kůže nebo tzv. mokety, připomínající samet. Nezbytnými doplňky byly závěsy a záclony. Záclony byly upřednostňovány bílé, zcela průsvitné a většinou zdobené: prolamováním, volány, síťováním, pletením, háčkováním. V pozdějších letech se od zdobených záclon ustupovalo, často se dávala přednost zatahovacím závěsům.

Filmové i reálné interiéry

Z pohledu zachování si představy o pohodlném a praktickém bydlení uvedeného období jsou naše černobílé filmy doslova virtuálním muzeem. Filmové hvězdy se zde pohybují ve všech typech bydlení. Účelnost, praktičnost a elegance je viditelná na první pohled. V roce 1933 nabízí firma Bělík z Kamenické ulice v Praze návštěvu ve svém domě nábytku takto: „Proč si dnes pečlivě vybíráte nábytek? Protože už víte, že jaký koupíte nábytek, takový budete mít domov. Nábytek působí na náladu člověka. Naše modely nábytku mají krásný a elegantní vzhled, praktické uspořádání, snadné uklízení, trvanlivost a výhodnou cenu.“

Z přiložených fotografií bylo vidět, že se v žádném případě nejednalo o klamavou reklamu.