Příchod barevného filmu

Kaleidoskop událostí února 1937 je velice pestrý. Od karnevalových masek, přes nové typy halenek, až po dobré recepty. Nejdůležitější zprávou však je příchod barevného filmu. Ten se uskutečnil v červnu 1935 a byl jím první plno barevný americký film The Vanity Fair režiséra R. Mamouliana.

Strach hvězd z barev

Většina hvězd světové i naší kinematografie měla strach z toho, že neobstojí před objektivem, zachycujícím barvy. Nikdo netušil, že většinou pravý opak bude pravdou. Barevná kinematografie bude prostředkem, který odkryje nové, dosud utajené půvaby hereček.  Jan Kučera píše v časopisu Eva: „Jisto však je, že nová technika filmu zaplaví svět barvami, že počneme milovat odstíny barev, že pochopíme jejich zákonitosti. Ženy budou muset studovat barvy, jak to dnes již činí hollywoodské hvězdy. Bude to studium těžké, ale okouzlující. Barvy, kterých bude dobře používáno, vyzdvihnou ženskou krásu, půvab, originalitu a charakter. Dnes je v Hollywoodu rušno, hvězdy zkoušejí látky všemožných duhových barev, kupují si nová líčidla….“
V tomto směru se stal známým odborníkem hollywoodský malíř, ilustrátor a dekoratér Willy Pogany, který se zabýval alchymií barev a sestavil pravidla, podle nichž by se ženy měly řídit, připomínající dnešní typologii.

Největší důraz kladl na odstín kůže, druhém místě barvu očí a až na třetím byla barva vlasů. Sestavil tabulku, podle které se ženy měly líčit a oblékat. Která skupina žen mu připadala nejsložitější k „vyladění“? Kombinace zlatých vlasů a hnědých očí.
Co žena nosí a maškarní plesy
Měsíc únor byl už od středověku nositelem tradice masopustního veselí, bálů, karnevalů. V různých obdobích se na ni zapomínalo nebo byla opětovně vzpomenuta. Je plna zajímavostí, počínaje módou a konče dobrým jídlem.
„Účelem maškarního převlékání není snaha převléci se k nepoznání, aby se pod škraboškou skryl ruměnec nad vlastním chováním. Maškarní kostým nám dává možnosti, abychom použily svého důvtipu, své vynalézavosti, svého vkusu a smyslu pro barvy a vymyslily si kostým, jenž v celku a detailech je kvintesencí všech těchto skvělých vlastností“.
Časopis Hvězda a Eva nabízejí svým čtenářkám velké množství námětů na pěkné masky nebo jenom doplňky k večerním šatům, jež dostanou ráz maškarního kostýmu např. srdce  z kůže se připevní na střevíce nebo kabelku, sametové hvězdy se našijí na rukavice apod. ( naše fotogalerie).
Při této příležitosti nabádají k používání kvalitní kosmetiky a k péči o jednotlivé části těla. V období plesů je to především krk:
„Hubené krky mají tendenci rychle seschnout. Vráskovatí a podobají se skoro krkům oškubané drůbeže. Musíme se tedy pokusit oživit pokožku tím, že jí dodáváme tuk a látky, které napínají kůži. V tomto případě používáme lotionů s mlékem, k němuž je přimíšen med (takový produkt existuje na současném trhu – tělové mléko s mlékem a medem). Hrdlo masírujte. Doporučuje se i gymnastika krčních svalů, potom zbývá už jen nalíčit krk jako obličej“.

Časopis pro ženy myslí na muže

Chvála kýty vepřové, játrová jídla pro chudokrevné nebo překvapení s jablky. To jsou nápisy rubrik s mnoha návody na jídla, která mužům prý vždy udělají radost.  Nejprve jsem se lekla medového mléka – ve ¼ l mléka dáme svařit lžičku medu a pak do něj vmícháme 2 dkg jemně propasírovaných jater, tlučeme do zchladnutí a navrch přidáme kopec šlehačky, ale potom jsem  chutné a méně známé zajímavosti našla, tak alespoň jeden předkládám k vyzkoušení:
Pařížská játra
Vymaštěnou ohnivzdornou mísu vyložíme spařenými špenátovými listy a poklademe směsí na slanině orestovaných nakrájených jater, troškou hub, pepře, soli a petrželky. Zalijeme směsí z 1 vejce, 3 lžic mléka, zasypeme strouhaným parmezánem, zapékáme 15 minut.
Módní aktualita z Paříže
Milé dámy, pamatujte, že účesy se přizpůsobují nové dekorativní módě. Někdy se celek oživuje turbanem, vsazeným na moderní účes. Jeho barva se buď shoduje s barvou šatů, nebo se křiklavě liší. Nezapomeňte na malé čapky z jelenice nebo sametu, které dodávají dospělé tváři naivní výraz. A ještě něco, milé dámy, od nynějška žádá od vás móda, abyste chodily s bledou tváří a přizpůsobily se výrazem romantické době. A konečně si kupte sandály ze stříbra nebo barevné s vysokým úzkým podpatkem. A bavte se dobře!

Bílá nemoc

„Říci, že nová hra Karla Čapka, byla netrpělivě očekávána, je málo. Lístky nebyly k dostání, sotva se pokladna otevřela, a na generální zkoušku přicházeli kritici a státní hodnostáři, netrpělivě očekávající vytažení opony. Premiéra zářila slavnostními toaletami, uniformami i fraky. Nebylo divu. Nečekali jsme jenom na hlas dramatika, který dlouho mlčel, čekali jsme také, že promluví za nás. Je jedním z mála našich autorů, jejich hlas dolétne za hranice a byli jsme dychtiví na jeho – naše poselství.
Bílá nemoc nás nezklamala. Čapek v ní skutečně věrně tlumočí náš vztah k proudům, hýbajících světem. Šílenství zbrojení a vůdcové s falešným posláním posedají davy a nepatrný človíček – doktor Galén, chce učinit takovému šílenství přítrž. Nepatrný nárůdek odrazí mocný útok sousedů, zpitých velikášstvím.“
Citace autora píšícího pod zkratkou O. S. bere dech. Až na druhém místě mě zajímalo provedení hry a výkony herců. Ale nejen to bylo skvělé a ojedinělé. Herecké mistrovství Hugo Haase jako rozpačitého Galéna, ve skvělém protikladu Štěpánkova smrtonosného maršála bylo výjimečné. Stejně tak, jako Dostálova režie, ve které nic neskřípalo.
Inscenace Bílé nemoci tak stála na vrcholu divadelní sezony roku 1937. Určitě to bylo spojením všech aspektů, ale v popředí stál jeden, který je stále aktuální……..