Nejen dopis z Paříže

Dopis je datován 7. dubna 1934 a paní Rigi píše své přítelkyni Mary ze své pravidelné návštěvy Paříže.  Porovnává módní svět Prahy s Paříží a nejen, že podává čerstvou informaci o nových módních trendech klobouků, ale zanechává svědectví o atmosféře dámského světa uvedené doby.

Moje milá Mary,
tedy zase jsem v Paříži, tentokrát v jinou roční dobu.  Škoda jen, že blížící se jaro se neprojevuje jenom lákavými nápisy, ale také častými lijáky. Pepa tu má několikadenní jednání s chemickým trustem – jsem většinu dne sama a prohlížím si poslední novinky v Lilliane a Worthu.  Zde ti musím oznámit, že naše Praha, díky několika podnikavým majitelům módních salonů, stojí pohotově a důstojně po boku vynalézavé Paříže, ba mohu říci, v mnohém, a to hlavně levnějšími cenami, je Paříž Prahou předstižena.
Tak například jarní kloboučky. Mám v Praze svůj oblíbený závod, kde nakupuji již léta. Moje slečna mi vždy poctivě a ochotně poradí, jak klobouk nasazovat a která fazona mi nejlépe „sedí“.  Tři dny před svým odjezdem jsem tam od ní slyšela o revoluci v módě kloboučků: v prvé řadě je to nový způsob posazení kloboučků, hezky z čela, vlasy musí vykukovat zpod střechy, nejmódnější je styl „Boby“ či „Rembrandt“. Oba kloboučky jsem koupila, jsou skvělé, ale Mary, teď to přijde! Mezi posledními modely ve zdejších modelových domech jsem nenašla tak krásné kloboučky, jako jsou ty moje dva! Mary, to je radost! Přijet do Paříže a přivézt lepší a levnější kloboučky, než bych koupila tady. A ten rozdíl v ochotě prodávajících slečen! Končím, moje drahá Mary. Ještě ti chci poradit. Ta moje pražská oblíbená firma s klobouky je firma Vorel. Zajdi do Lucerny, Jungmannovy ulice či jiné filiálky. Budeš potěšena a jistě dobře pochodíš.
Zdraví a líbá tě tvoje Rigi

Jak to vůbec bylo v 30letech s klobouky?

20 – 30 léta minulého století byla dobou modistické slávy. O té si dnešní výrobci klobouků mohou nechat jen zdát. Dívky, ženy i babičky, všechny vycházely z domova v klobouku či kloboučku. Materiály byly skoro neomezené, i když plstěné stále převládaly. Nosily se modely s krempou i bez ní. Název kloboučku bez krempy znají dobře dnešní luštitelé křížovek: toka. Na zdobení se používalo snad vše, co se dalo připevnit: stuhy, krajky, květiny, korálky, peří, koflíky, bižuterie či vycpaný ptáček v kleci. Vynalézavost modistek neznala mezí.
Všude byla řada modistických salonů, ze kterých vycházely z rukou modistek půvabné modýlky, jejichž kvalita a šarm je udržely ve sbírkách sběratelů a muzeí dodnes. Např. Oulíková, Kohn, Minaříková, Tauberová,Vorel - to byla některá jména majitelů salonů, která měla takový zvuk, že prodávala výrobky sama.
Totéž platilo především o rodilé Pařížance Madame Tombo, která vyměnila Paříž za Prahu, aby si na Václavském náměstí zařídila nejznámější kloboučnický salon. Její výrobky se prodávaly nejen u nás, ale i v jiných zemích, dokonce pod názvem Saks na Fifth Avenue, což je dodnes jméno luxusního amerického obchodního domu v New Yorkuý. Reklama se nepodceňovala, každý model měl našitou značku a svého výrobce i s adresou, v módních časopisech se pilně inzerovalo, pořádaly se přehlídky přímo v salonech, donáška domů byla samozřejmostí. Kloboučnické řemeslo bylo v plném rozkvětu.

Novinky roku 1934

Největší novinkou byla změna posazení klobouku, jak psala ve svém dopise paní Rigi. Klobouček byl posunut tak, že čelo bylo zcela odkryté. V naší fotogalerii je na jednom ze snímků italská královna krásy – Miss Itálie 1934, slečna Fusco, v modelu od Lanvina, s typickým kloboučkem z černého sametu, vpředu zdviženým a posazeným z čela. Velmi populární byl také plstěný baret, který měl tu vzácnou vlastnost, že se dokázal přizpůsobit módě a mohl být nošen k jarním plášťům i kostýmům, stejně jako k letním šatům. I na ten se můžete v galerii podívat, byl uveřejněn na titulní straně časopisu Eva, se zajímavým podtitulkem – časopis pro vzdělané ženy. Nechybí tam ani klobouky klopené do očí, které nebyly hodnoceny jako „de mode“, ale patřily na dámskou hlavinku v případě nepříznivého počasí.
Po zhlédnutí obrázků budete mít určitě pocit elegance a půvabu, který v dnešní době pořád poněkud chybí. Klobouk byl důležitým doplňkem, který dokresloval celý dojem z oblečení. V reálné době je opravdu výjimka, když některá z žen si jím doplní svoje oblečení. A není to určitě jen naší uspěchanou dobou! Tak uvidíme, jestli někdy nastane doba, že pojedeme do Paříže v lepším kloboučku, než bude vystavený ten ve výloze u Diora!