Země zaslíbená Andrzeje Wajdy

Jeden z nejslavnějších polských režisérů – Andrzej Wajda - natočil roku 1975 film podle stejnojmenného románu Wladyslawa S. Reymonta (nositel Nobelovy ceny) Země zaslíbená. Snímek svým obsahem, zpracováním, chytlavou hudbou Wojciecha Kilara a skvělými dobovými kostýmy z 19. století zaujal natolik, že byl nominován na Oscara.

Ale co je to vlastně země zaslíbená? Země zaslíbená je spíše město zaslíbené. Wajda i Reymont jím měli na mysli město téměř ze samotného středu Polska, totiž někdy oslavovanou a někdy zatracovanou průmyslovou Lodž. Město Lodž je pro Poláky tím, čím je pro Angličany Manchester. V obou případech jde o původně malá města, která z propadliště dějin vysvobodil zázrak 19. století zvaný průmyslová revoluce. Byl to právě tento fenomén, jenž dokázal z Lodže konce 18. století, která tehdy čítala na 190 obyvatel zabírajících několik dřevěných domků kolem čtvercového náměstí, vytvořit „velkoměsto“ konce 19. století, jenž se chlubilo 350 tisíci obyvateli, několika desítkami náměstí, paláců, divadel, spolků, parků a hospiců. Vadou na této vyšperkované kráse bylo jen stejně velké množství dělnických ubytoven a továren, strůjců tohoto zázraku, které do vzduchu chrlily ohromné množství černého dýmu.

Za tímto víceméně sporným úspěchem však muselo něco stát, něco co ho vytvořilo a uvedlo v život. V případě Lodži to byla její výhodná „hospodářská“ poloha. Tu tvořily jednak husté lesy, tedy velké zásobníky kvalitního dřeva, a pak také vhodné vodní toky, jež v počátcích průmyslové revoluce všude sehrály nespornou úlohu jako ideální zdroje energie. Vedle skvělého surovinového zázemí hrálo ve prospěch Lodže také tehdejší politicko - mocenské rozpoložený sil ve střední Evropě. Tehdy totiž tato část Polska spadala do sféry vlivu ruského císařství, jež bylo ochotné do této části země investovat a také vytvořit výrazné odbytiště zdejších továrních výrobků.

První hospodářské úspěchy města přitahovaly nesmírné množství lidí z nejrůznějších koutů světa. Zastoupeni byli samozřejmě Poláci, Rusové a Němci, nesměli chybět také Židé a našli bychom zde i přivandrovalce z Čech. Ti všichni tvořili nezvykle mnohonárodnostní a mnohonáboženské prostředí, jež dávalo dohromady skutečný kosmopolitní kulturní kvas. Mnoho z těchto lidí přicházelo, aby si našlo obživu v některé z četných místních fabrik.  Továrny však pro nově příchozí nebyly jen zdrojem určitého příjmu, ale také zdrojem nekřesťanského zacházení ve dlouhých a vyčerpávajících směnách, kde se k práci často využívaly i děti. Našli se však i tací, kteří do města přišli, aby se zde pokusili pohádkově zbohatnout. Ne všem se to vždy podařilo, ale vidina peněz, hmotného majetku, nového sociálního a společenského statutu mnohým stála za ten obrovský risk. Jedním z těch nejúspěšnějších byl Ludwig Geyer původně pocházející z protestantské části Německa. Geyer si po svém příchodu do Lodže postavil malý dřevěný domek s hospodářským zázemím, kde pro něj pracovalo pár najatých dělníků, postupně se propracoval ke kamennému domu na nejvýstavnější lodžské ulici – Piotrkowské a v době, kdy byl již bohatým a veleváženým továrníkem (podařilo se mu například zbudovat první fabriku, kde se stroje poháněly párou) měl postavený výstavní palác na Horním náměstí.

Samotný film Andrzeje Wajdy je zasazen do města Lodži v době jeho největší slávy a lze říci, že je do jisté míry zaměřený právě na sociálně proměny společnosti, které způsobila průmyslová revoluce. Hlavní vypravovací linie filmu se odvíjí od přátelství tří mladých mužů Karola (Daniel Olbrychski), Maxe (Andrzej Seweryn) a Morice (Wojciech Pszoniak), tedy Poláka, Němce a Žida, kteří se společně rozhodnou založit vlastní továrnu, zbohatnout a stát se veleváženými fabrikanty, jež získají na společenském statutu a v postatě vytvoří novou třídní smetánku s odpovídající prestiží a mocenským vlivem. Ovšem způsob, jakým se toho snaží dosáhnout, postrádá jakoukoliv etiku, úctu k tradici a k lidem.

Dokonalým prototypem této charakteristiky je hlavní hrdina filmu Karol Borowiecki, který vystupuje jako vzor dobového oportunisty jdoucího si tvrdě a bez váhání za svým cílem. Borowiecki tak například opouští svou dlouholetou snoubenku Anku, aby možná co nejvíce vytěžil ze sňatku s nehezkou dcerou zbohatlého německého továrníka. Tyto dvě ženské role jsou také jedinečným příkladem dvou odlišných společenských prostředí, z kterých obě hrdinky pocházejí a jež se díky fenoménu průmyslové revoluce tak radikálně proměňují.

Borowieckého snoubenka Anka (Anna Nehrebecka) se narodila do urozené rodiny zemanské nižší šlechty, která však začíná chudnout a je nucena prodat své krásné venkovské sídlo neurozeným lidem. Anky nejbližší okolí film představuje jako zástupce starých uhlazených mravů, cti a určitého stupně etického a vybraného chování. Nová žena hlavního hrdiny pochází z typické zbohatlické lodžské společnosti. Ona ani její otec nemají urozený původ ani chování vyšších společenských vrstev. Za rádoby krásnými přepychovými šaty, které nosí, se skrývá obhroublá až neomalená gesta. Borowieckého nové příbuzenstvo navíc zatím žije v malém přízemním domku, ze kterého vzešlo, přitom si však již staví nový výstavní městský palác, jehož leskem, přepychovým materiálem a dekorem se chce vyrovnat vyšší šlechtě.

Film Andrzeje Wajdy se Země zaslíbená se skutečně zdá být věrohodným zachycením způsobů přeměny malého města na průmyslové velkoměsto 19. století, a to se všemi doprovodnými změnami společenských tříd a jejich mravů. Otázkou nakonec však zůstává, proč se taková země jako bylo socialistické Polsko (film byl natočen roku 1975) rozhodlo investovat do snímku, který líčí všechny neduhy raně kapitalistické doby i se všemi jejími průvodními neduhy. Odpověď je však docela jednoduchá. Původně komunistická země východního typu chtěla poukázat na to, jak jsou země na Západě vystavěny na špatných zásadách a že je jen jejich vinou, že se netransformovaly do společností vyššího historického vývoje - socialismu. I přes toto pravděpodobné ideologické zdůvodnění nic nemění na tom, že je film dokonalým mistrovským dílem, které se pokusilo o co možná nejlepší možné zachycení důsledků průmyslové revoluce a jejich společenských důsledků. Pro Wajdu samotného se film stal zřejmě vyjádřením díků městu, kde vystudoval, protože právě polská Lodž byla zároveň městem, kde se po druhé světové válce zřídila kvalitní filmová škola, která vychovala nejlepší polské režiséry.

FOTO: Marcela Hanáčková