Skvostná Metropolis Fritze Langa

Film Metropolis od režiséra Fritze Langa patří bezesporu do pokladnice světové kinematografie a právem mu patří neustálá pozornost diváků i filmových kritiků. Neobyčejný rozruch ovšem způsobil již v době svého vzniku, tedy v roce 1927. Stál totiž na svou dobu neuvěřitelných pět a půl miliónu německých marek, čímž téměř tři a půl krát překročil svůj rozpočet.

Nadto ho doprovázela nevídaná masivní reklamní kampaň, která přicházela se slogany jako „Nejlepší film všech dob, nesmrtelné dílo světového umění“ či „Film gigantického rozsahu“, „Nad-film“ apod. Velkým lákadlem se pro diváky staly také nové vizuální efekty, které byly v mnoha případech překonané až po druhé světové válce.

Scénář k filmu napsala ve spolupráci s Langem jeho tehdejší manželka Thea von Harbou. Přidržela se přitom své stejnojmenné knihy Metropolis, která v době uvedení snímku vycházela na pokračování v novinách. Není bez zajímavosti, že román vyšel ještě téhož roku, tedy v roce 1927, také česky. Děj filmu je poměrně jednoduchý. Popisuje dva světy. Ten, jenž je dole, v podzemí, kde u strojů musí ve vyčerpávajících desetihodinových směnách pracovat tisíce dělníků, aby zajistili blahobyt těm, kteří žijí nahoře, v krásné a vzkvétající Metropolis. Vyprávění se dramatizuje ve chvíli, kdy se do sebe zamilují Freder, syn vládce přepychové Metropolis, a krásná Marie, dívka, jež se pokouší svým kázáním zmírnit utrpení těžce pracujících dělníků, kteří nemají daleko k revoltě. Film překvapivě končí happy-endem. Oba světy, jak ten dělnický, dole, tak ten plný blahobytu, nahoře, se smíří a jejich zástupci si podávají ruce. Závěrečný, snad až trochu romantický titulek hlásá, že mezi hlavou a rukama musí být srdce.

Jaký je ovšem vztah filmu k architektuře či k dobové představě o městě vůbec? Nadzemská Metropolis je ve snímku zobrazena jako město budoucnosti, město přepychu a výdobytků moderní techniky. Ve svém hmotném ztvárnění pak odpovídá obrazu nového architektonického typu – mrakodrapu, či možná lépe skupině mrakodrapů těsně přimknutých jeden k druhému a stoupajících strmě vzhůru. Není příliš velkým tajemstvím, že Langa k tomuto ztvárnění přivedl dojem, který získal ve chvíli, kdy v noci v roce 1924 opouštěl americkou metropoli New York: „… pro Evropana je to něco úplně nového, skoro jako pohádka … Budovy vypadaly jako vertikální závoje, leskly se, byly téměř bez tíže, … byly jako drahá látka, která visí z nebes proto, aby oslnila, znepokojila a hypnotizovala. V noci měl člověk z toho města pocit, jakoby nežilo, protože se chovalo přesně tak, jak se chová iluze. Později jsem si řekl, že o tomto vjemu musím natočit film“.

Ještě o něco málo dříve, než Lang navštívil New York, se téma mrakodrapu stalo velmi aktuálním a diskutovaným také v Evropě. Berlínem, ve kterém Lang tehdy žil, například zrovna otřásala rozprava nad jednou z nejsledovanějších architektonických soutěží své doby, nad zástavbou parcely u stanice Friedrichstrasse, pro kterou byl určen vysoký věžák – mrakodrap.

Soutěže (1921–1922) se tehdy zúčastnila více než stovka architektů, mezi nimiž nechyběly takové veličiny jako Ludwig Mies van der Rohe, Hans Poelzig či Hans Scharoun. Ti všichni se tehdy předháněli, kdo navrhne lepší symbol pokroku, velkoměstskosti a modernosti. Pokud se nyní znovu vrátíme k filmu Fritze Langa Metropolis, je určitě možné říci, že kulisy Ericha Kettelhuta, určené pro tento snímek, vypadají jakoby architektonickým návrhům z oka vypadly.

Při hledání souvislostí mezi filmem a architekturou se velice často zkoumá, jak režisér město zobrazuje, zda jako kladný či jako záporný fenomén. Z toho, co bylo řečeno již dříve, vyplývá, že je správná spíše druhá odpověď. Filmová Metropolis je totiž u Langa městem přepychu, zhýralosti, moci a vlády, která profituje z levné práce dělníků zavřených v továrnách. Toto pojetí také docela dobře odpovídá tehdejším náladám ve společnosti, kde stále ještě doznívaly důsledky průmyslové revoluce. Ta totiž z vesnic do měst přivedla milióny lidí, kteří byli nuceni žít v nuzných podmínkách, pracovat na dlouhé směny u strojů a brát přitom minimální mzdu, která mnohdy nedokázala uživit jejich rodiny. Všechny tyto neduhy jsou ve filmu, zdá se, výborně zachycené, a to včetně hrozby revolty nespokojených dělníků.

Na závěr našeho zkoumání souvislostí mezi filmem a architekturou je třeba zmínit ještě jednu skutečnost. Fritz Lang se narodil jako syn poměrně úspěšného vídeňského stavitele pocházejícího z Moravy. Sám, jako pokračovatel rodinné tradice, začal architekturu také studovat. Školu však nedokončil a začal se plně věnovat malířství. Ještě před tím, než se definitivně rozhodl pro filmovou tvorbu, působil i u divadla a napsal několik filmových scénářů. Všechny zmíněné profese mu neobyčejně pomohly při režisérské práci. Zkušenosti z oblasti architektury a malířství mu však umožnily dotáhnout jeden z jeho nejznámějších snímků do jedinečné výtvarné a prostorové kvality, která je nesrovnatelná s dobovou produkcí a dělá stále z filmu Metropolis neobyčejný zážitek.

{youtube}ZSExdX0tds4{/youtube}

FOTO: metropolis1927.com

FOTOGALERIE: © metropolis1927.com

FOTOGALERIE

Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.