Film a video
Hana Vítová - patřila k nejobsazovanějším protagonistkám tehdejších filmů
Vlastním jménem Jana Lašková se narodila 24. ledna 1914 v Praze jako dcera operního pěvce Národního divadla Hanuše Laška. V sedmnácti odešla z konzervatoře do Osvobozeného divadla, kde debutovala jako Sirael v revui Golem (poprvé pod pseudonymem Hana Vítová). Odtud vedla její cesta do olomoucké zpěvohry, ale už po jedné sezoně se opět vrátila na dva roky k Voskovci a Werichovi a následně v letech 1935-37 byla v angažmá u Vlasty Buriana. Herecké zkušenosti potom získávala i na dalších pražských scénách, u Járy Kohouta, v operetě Švandova divadla a v Novém divadle u Oldřicha Nového (1941-42), kde v hudebních komediích uplatňovala svůj smysl pro jemný humor. V roce 1943 pak hrála v Uranii a ve Studiu Intimního divadla.
František Kreuzmann - ve filmech vystupuje jako intrikán, darebák a zloduch
Narodil se 11. října 1895 v Plzni v herecké rodině. Byl žákem Vendelína Budila a první angažmá nastoupil v roce 1913 u divadelní společnosti Rudolfa Morávka, po roce pak přešel k řediteli Tutterovi. Za 1. světové války pracoval ve Škodovce, po převratu následovala kratší angažmá v Plzni (vedle činohry zde hrál také v operetě i v opeře) a v Brně. V letech 1926-40 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1940 dalších dvacet let členem činoherního souboru pražského Národního divadla.
Rudolf Deyl st. - milovník dostihových závodů
Narodil se 6. dubna 1876 v Praze v rodině majitele kožedělné továrny. Po studiích na nižší reálce v Ječné ulici a na Československé obchodní akademii si zvolil pro svou další životní dráhu divadlo. Jako začínající herec vystřídal v letech 1895-97 několik kočovných společností (O. Červíček, V. Suka a P. Švanda ml.). Poté rok studoval na Ottově dramatické škole ve Vídni, odkud byl angažován do Zemského divadla v Lublani a zároveň hostoval v Královském zemském divadle v Záhřebu (1898-1902). Další tři roky působil pod vedením Vendelína Budila v plzeňském divadle a v roce 1905 jej angažoval Jaroslav Kvapil do činoherního souboru pražského Národního divadla.
Dojímavě lidský Jindřich Plachta
Nesporného umění tohoto herce využil především film, který mu umožnil programově vytvářet typ prostého českého člověka – trochu nepřístupného, občas i bručícího a podivínského, ale člověka s dobrým srdcem, spravedlivého a nezáludného. Jindřich Plachta ale nebyl jen představitelem komických postaviček, které učinil nesmrtelnými, ať už to jsou truhlář Kukačka (Anton Špelec, ostrostřelec), úředník Střela (Jedenácté přikázání), profesor přírodopisu Matulka (Cesta do hlubin študákovy duše), skalák Fábera (Nebe a dudy) nebo již z poválečného období trhovec Diviš (Právě začínáme).
Václav Trégl - herec s umírněnou mimickou komikou
Narodil se 10. prosince 1902 v Bělé pod Bezdězem. Původně se chtěl věnovat chemii, studoval na reálce, ale v roce 1920 přešel na pražskou konzervatoř, kterou absolvoval u prof. Laudové-Hořicové (1924). Ještě za studií hrál na pražských avantgardních scénách Vladimíra Gamzy, Jiřího Frejky a E. F. Buriana, v Divadle Na slupi, v Moderním studiu a jinde. Prošel i řadou kočovných společností (Veverky, Černého a dalších). V letech 1929-35 byl členem Osvobozeného divadla, poté Divadla Vlasty Buriana, kde byl protikladem k Burianovu výbušnému temperamentu (1935-42), hrál také v Intimním divadle.
Ferenc Futurista - gentleman, venkovan i opilec
Vlastním jménem František Fiala, narodil se 7. prosince 1891 v Praze a vyrůstal v umělecky založené rodině. Sám nejprve vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze a potom se věnoval divadlu a filmu. V letech 1913-45 prošel celou řadou kabaretů, např. U kuřího oka, Červená sedma, Bum, Červené eso. Po krátkém působení v Divadle na Vinohradech (1922-24) hrál mj. ve smíchovské operetní Aréně (1926), v Divadle komiků (ve dvojici s J. Kohoutem), v Osvobozeném divadle (1929), v operetě Tylova divadla v Nuslích (1933, 1935-39, 1941).
Jarmila Beránková - herečka se slovansky měkkým obličejem
Narodila se 15. května 1919 v Kojeticích u Prahy. K filmu se dostala už jako čtrnáctiletá studentka gymnázia s ochotnickou zkušeností na doporučení svého profesora, prozaika a dramatika Miroslava Bedřicha Böhnela (1886-1962), který rozpoznal její herecký talent a doporučil ji svému příteli Janu Svitákovi a přes něho producentu Janu Reiterovi. Ten ji potom společně s režisérem Rovenským obsadil do hlavní dívčí role v lyrickém filmu Řeka, který odstartoval její hereckou kariéru.
Otomar Korbelář – hrdinský milovník
Narodil se 3. listopadu 1899 v Sázavě na Kutnohorsku. Již od dětství projevoval hudební nadání, hrál na violu. Začal studovat na obchodní akademii a hrál v orchestrech kin, ale přešel na hudební konzervatoř, kde se věnoval hře na fagot a současně studoval herectví na dramatickém oddělení u profesora Hurta. Už jako student byl také elévem Národního divadla. Po absolutoriu obou zmíněných oborů na pražské konzervatoři získal angažmá v Českém divadle v Olomouci (1922-24), poté v Městském divadle v Plzni (1924-26) a opět v Olomouci (1926-29). V roce 1929 přišel do Prahy a stal se členem Městského divadla na Vinohradech (1929-45), kam se potom ještě dvakrát vrátil (1952-54 a 1956-66).
Svatopluk Beneš - milovník, důstojník i bohém
Narodil se 24. února 1918 v Roudnici nad Labem jako syn železničáře. Divadlu se začal věnovat už na gymnáziu s roudnickými ochotníky a v Roudnici spoluzakládal Mladou scénu, inspirovanou pražským Osvobozeným divadlem. Z kvarty odešel proti vůli rodičů do Prahy na konzervatoř, kterou v roce 1937 absolvoval u profesorů Deyla, Plachého a Iblové a ihned byl angažován Městským divadlem na Vinohradech, kde působil až do roku 1950. Celoživotní angažmá ale prožil na scénách Městských divadel pražských (1950-85), poté vystupoval v řadě divadelních představení jako host, například i v divadle Semafor.
František Smolík - herec se střídmým civilním projevem
Narodil se 23. ledna 1891 v Praze v měšťanské rodině. K divadlu odešel proti otcově vůli a od roku 1908 prožil šest let u kočovných společností, kde se zformovalo jeho realistické herectví. Poté hrál ve Švandově divadle a jednu sezonu v Uranii a v letech 1921-34 v Městském divadle na Královských Vinohradech, kam jej angažoval Jaroslav Kvapil. Z podnětu K. H. Hilara se stal v roce 1934 členem činohry Národního divadla, kde navazoval na tradici první generace ND a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1961. Za své dlouhé divadelní dráhy prošel všemi obory herecké práce – od milovníků přes komické role až po vážné role charakterní, dramatické a tragické.