ČÁRY – MÁRY – FILM!

Už první filmaři udivovali diváky triky. Zcela náhodou byl objeven takzvaný stop-trik, který se používá dosud. Během natáčení na pařížském bulváru se filmaři zadrhla klička v kameře – podle jiných měnil kazety s materiálem – každopádně při projekci došlo k zázraku: projíždějící omnibus se proměnil nečekaně v pohřební vůz.

Kouzlil i praotec Jan Kříženecký. Koupající se plavce nechal skákat na žofínské plovárně do vody, pak točil klikou projektoru zpět – a stejní plavci skákali z vody na břeh! Plavčík se nechal slyšet, že takové kejkle neviděl, prý si asi zrovna odskočil!

I v naší kinematografii se hojně používaly dvojexpozice. Setkání dvou postav představovaných jedním hercem dopřáli filmaři Vlastovi Burianovi (Tři vejce do skla, Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa), Jaroslavu Marvanovi (Poslední mohykán), Oldřichu Novému (Dva z onoho světa); Josef Vinklář jako čert maskovaný v lesácké uniformě sám sebe „roztrhne“ do dvou stejných figur v pohádce Hrátky s čertem. V jediném záběru spolu hovoří Jan Werich jako císařův pekař i pekařův císař.

Jak hrají tygři

Scénář k parodii Fantom Morrisvillu předepisoval, aby jeden z pruhovaných krasavců poslušně chodil za Manuelem Diazem-Waldemarem Matuškou jako pejsek.

Drezér pan Mrázek „naučil“ tuto část role bengálskou tygřici Carmen. Po určené trase rozházel kusy čerstvých vepřových jater – a div se, diváku!

Jakým trikem získali barrandovští produkční takové množství tehdy nedostatkových a podpultových vepřových jater, jsme neodhalili.

Následoval ale obtížnější úkol. Krutý padouch připlácne na hlavu bezbranného sira Hanibala kus masa a vypustí tygry z klece, aby posvačili. Zloduch je notně zklamán, když šelma maso s velkou opatrností pozře a šlechticovu hlavu nechá nedotknutou.

Jiří Rumler: „Scénu jsme řešili pomocí dvojexpozice s maskou a kontramaskou. Nejprve jsme zhotovili v úrovni temene hercovy hlavy tenkou kovovou poličku na zvláštním podstavci. Pak jsme místo temene hlavy zakryli maskou a natočili sedícího a spícího Oldřicha Nového. Materiál v kameře jsme vrátili na začátek, horní masku jsme vyměnili za spodní – zakryla hlavu herce – a natočili tygra, jak si pochutnává na mase položeném na připravené kovové poličce. Záběr je velmi věrohodný a diváci tento podvůdek neměli šanci odhalit.“

Mistr triků

Kameraman Vladimír Novotný získal svými triky světovou proslulost. Tak třeba chcete létat na koštěti? Osádka koštěte sedí na pojízdném jeřábu. V kameře je černá maska, která vykrývá spodní část obrazu. Tímto způsobem se natočí let čarodějnice s Rumburakem.

Pak se film v kameře vrátí zpět, vykryje se horní část obrazu a dotočí se spodek záběru. A přistává se tak, že jeřáb snáší herce k zemi. Snadné, viďte?

Létání na lankách v mnohem komplikovanější podobě realizoval kameraman Novotný ve filmu Muž z prvního století. Zatímco ve Vesmírné odyseji použili nákladnou centrifugu s prostorným cylindrem, v českém filmu létal Miloš Kopecký prostorem upoutaný a řízený kovovými lanky. Protože jeho poloha vůči dekoraci se ve filmu různě měnila a on sám zemské tíži podléhal, bylo dosaženo tohoto efektu rafinovaným zavěšením dekorace kabiny kosmického korábu pod strop ateliéru, a tedy vlastně změnou polohy dekorace se jevil pohyb herce beztížným.

Létání prostorem pomocí lanek, silonových nití a kombinovaného systému kladek realizoval Vladimír Novotný ještě ve filmu Dívka na koštěti, kdy se děvče skutečně vznese a vyletí oknem. Horní rám otevřeného okna byl upraven zvláštní stropní maketou a dojem letu byl naprosto věrný. Je ovšem třeba říci, že tyto triky jsou snazší v černobílém filmu, který sám je určitou stylizací skutečnosti.

V tomto filmu zaujala i mluvící hlava Jana Hrušínského na desce nemocničního stolku. Po prolínačce z dřevěné na živou hlavu kamera zabere přes stolek Saxanu sedící na posteli. V desce nočního stolku z plexiskla byl vyříznut otvor, který obepínal hercův krk a on seděl ve spodní části stolku. Před kamerou bylo umístěno zrcadlo v rozměru stolku, které zakrývalo jeho tělo. Na boku dekorace v odrazu zrcadla byl fragment toho, co vlastně má být vidět pod deskou stolu, to je část postele. Na boční straně části postele, viděné v zrcadle, leží stejně oblečená dívka jako Saxana. Samozřejmě ji nevidíme celou, jenom doplňuje tu část Saxany, překrytou zrcadlem. V jednom momentě oživení hlavy se Saxana na posteli posadí, kývá nohama a hovoří s oživenou hlavou. Současně se musí posadit dívka v zrcadle a se stejným kýváním nohou doplňuje část Saxany překryté zrcadlem…

A jak to bylo s trpaslíky?, zeptal jsem se Mistra Novotného. Ve filmu Ať žijí duchové. „Bylo třeba, aby kamera panorámovala, protože pohyb zvyšuje věrohodnost triků. Je nutné určit poměr vzájemné velikosti. Měli jsme jedna ku čtyřem. Trpaslíci byli čtyřikrát menší než děti.

Shodné měřítko bylo zachováno i pro všechny elementy obrazu, hlavně pro klády.

Polovina klád určená dětem měla normální velikost. Ve čtyřnásobné vzdálenosti od kamery, ale tak, aby v perspektivním pohledu zepředu splývaly v jediný celek, jsme umístili čtyřikrát větší klády pro trpaslíky. Malíř zachytil shodné valéry barev a strukturu dřeva.

Za kládami byla lávka, po níž jeden trpaslík přeběhl na polovinu dětí, čímž se podařilo diváka notně zmást. Za to se nyní omlouvám.“

Foto: archiv FEX