Filmové zázraky

Uslyšíme-li slovo „trikfilm“, objevují se nám v mysli groteskní dobrodružství myší, prasátek, koťat, králíčků a jiných půvabných malých zvířátek na bílém plátně; předměty se objevují a zase ztrácejí nejnevysvětlitelnějším způsobem, lidé se odpoutávají od země a vznášejí vzduchem, jako by měli křídla, týž herec se objevuje na plátně pojednou dvakrát a sám se sebou mluví, podává si ruku a připíjí si, města se řítí v sutiny a jakýmsi  zázrakem znovu povstávají z prachu k své dřívější podobě.

Neviditelné ruce vedou pero nebo nůžky, látky v reklamním filmu se samy rozvinují a nabízejí, krabice se bez pomoci samy na sebe kupí ve vysokou věž, chléb se sám krájí a stůl se prostře v liduprázdném pokoji ve tříčtvrtečním taktu. Vidíme-li všechny tyto překvapující a veselé věci ve filmu, dáváme se jimi strhnouti a nemyslíme na vážnost, s kterou jsou tyto triky rozváženy, nedovedeme si učinit představy o trpělivosti a detailní práci, trvající často několik týdnů, které je zapotřebí k tomu, aby bylo dosaženo těchto účinků, trvajících často jen několik vteřin.

Moderní trikfilm má několikerou tvářnost: nedává jen divákům ilusi něčeho nepravděpodobného – duchovních rukou, jež se svými neuvěřitelnými a fantastickými kousky vysmívají všem fysickým zákonů, ukazuje nám nejen obrazové čáry, odporující všem předpokladům logiky a zkušenosti, přináší nám nejen hádanky: pomáhá je diváku i luštit.

Neboť právě trikfilm je způsobilý tak, jako žádný druhý názorný prostředek, osvoboditi nám neuvěřitelné děje každodenního života z pout jejich náhodnosti, učinit nám srozumitelnými všechny zázraky přírody a techniky, zbavit je jejich záhadnosti a nepochopitelnosti a učiniti neviditelné viditelným.

A tak spočívá veliký význam a cena trikfilmu ve velkém obohacení názorných prostředků pro nejrůznější výchovné, kulturní a propagační účely. Neboť stejně, jako film propagační, není dnes již myslitelný ani film kulturní a vědecký bez stálého přispění trikfilmu.

Trikfilm není při tom žádným nejmladším dítětem moderního filmu. Hodina jeho narození nespadá snad zajedno s prvním zaskotačením myšičky Mickey na filmovém plátně. Naopak: chceme-li sledovati vývoj kinematografie, musíme vlastně konstatovati: „Na začátku byl trikfilm!“

Za předchůdce dnešního trikfilmu může být označena do jisté míry nejen laterna magica se svými pohyblivými obrazy, ale i Anschützův pás, onen primitivní kouzelný buben, který se vynořil jako hračka pro děti v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Neboť u obou těchto zábavných her byl učiněn po prvé pokus rozložiti určitý pohyblivý děj, na příklad trysk koně, v jednotlivé jeho pohybové součástky. Jednotlivé fáze obrazu nebyly tenkrát snad „uzavřeny“, ale právě tak jako u moderního trikfilmu nakresleny a potom ve směru pohybu rychle taženy před laternou nebo v bubnu rychle otáčeny před očima, čímž byl napodoben dojem přirozeného pohybu.

Již v roce 1886 existovaly podobné aparáty, jež možno považovati za předchůdce dnešní kinematografie. Velmi zajímavé byly také první vlastní filmové snímky Muybridgeovy. Pomocí 24 různých fotografických aparátů byly zachyceny jednotlivé fáze pohybu jezdce: tehdy nebyla ovšem ještě známa dnešní přijímací kamera s celuloidovým pásem, běžícím v přístroji jakoukoliv žádoucí rychlostí.

O několik let později natočil Georges Méliès v roce 1895 první hrané trikfilmy podle motivů románů Julese Vernea a použil velikého množství kejklů trikfilmu, s nimiž ještě dnes dosahují filmoví pracovníci překvapujících účinků.

Již tehdy, když se začalo filmovat, byl postaven film do služeb vědy. Asi před třemi lety natočila berlínská Ufa zajímavý snímek o vývoji kinematografie od jejích dětských střevíčků, v kterém jsme viděli na příklad obraz padající kočky ve zpomaleném tempu. Srovnáme-li tyto první primitivní a velmi obtížné pokusy tehdejší filmové techniky s ohromujícími výkony, kterých je dnes dosahováno v moderních kulturních snímcích, v nichž vidíme v několika minutách vypučeti ze země květinu, vyrážeti stvol, rozvíjeti listy, nasaditi a rozvíti nejkrásnější květy a rychle zas uvadnouti a zetlíti, v nichž vidíme z nejpohodlnější blízkosti život nejvzdálenějších a mikroskopických tvorů mořského dna a všechny taje a záhady přírody v živých detailních a v poslední době dokonce i barevných obrazech se slovním výkladem, musíme být nejplněji uspokojeni tímto rychlým vítězným pochodem techniky ve službách kulturního filmu a tím i ve službách všeobecné lidovýchovy.

Trikfilmy všeho druhu, ať jsou to již filmy kreslené, filmy s loutkami, předměty neb modely, stojí dnes převážně ve službách kulturního filmu. Zejména na techniku modelů staví se dnes vysoké požadavky a dosahuje se tu již vysokého stupně řemeslnické zručnosti. Filmoví pracovníci dovedou již vyráběti miniaturní čarovná dílka. Na velikých stolech vyrůstají pod rukama nadaných modelářů celá města s kostely, hostinci a náměstími, vyrůstají vesnice se stodolami a zvonicemi a mlýny, pastviska pro dobytek z papíru, dřeva, sádry, malých větviček, mechu a lepenky. Tato mohutná velkoměstská třída, jež v pravý okamžik bude smetena s povrchu zemského, když budou její hříchy naplněny, tento maják, jenž bude vlnobitím zavalen a stržen, tato zaocenánská paroloď, jež narazí na skalnatý útes a zmizí ve vlnách: to vše měří sotva několik centimetrů a je do posledního detailu napodobeno filmovými řemeslníky. Teprve obratným fotografickým záběrem kamery z určitého úhlu nabude model realistických forem a obratným trikem bude umístěn do děje tak, že divák nepozná, že jde o obratný trik.

Při zhotovování těchto modelů musí se ovšem již počítati s jejich perspektivními účinky.

A pak může přistoupit operatér k svému dílu a natočiti s těmito modely zázračné kousky, při jichž shlédnutí bude mraziti diváky ve všech řadách od parketu D až ke křeslům na balkoně od hlavy až k patám a milenci budou se k sobě tisknouti v lóžích v rozechvěném vzrušení.

Operatér nemůže ovšem jen tak snadno nechat létat lidské loutky, zvířata z hadrů, domy z lepenky a modely železnic vzduchem, k tomu musí ještě přistoupit osvětlovač a prozářit vše svými reflektory a světelnými zdroji a vše musí být až do nejmenšího pohybu obrazů podrobeno rytmu a smyslu režie celého filmu. A vyžaduje největší opatrnosti a jemnosti, aby byly scény, natočené prostřednictvím triků, vklíněny do skutečně hraného filmového děje tak, aby divák ničeho nezpozoroval a nebyl vytržen ze své iluse.

Zejména ovšem použití techniky kresleného trikfilmu poskytuje možnost jasně, srozumitelně a názorně předváděti nejrůznější technické, fysické a chemické děje. Kreslený trikfilm otvírá ocelové pancíře velikých parolodí a turbin, rozřezává kovové válce výbušných motorů a ukazuje nám jasněji a zřetelněji než roentgenový snímek pohybující se o bušící srdce strojů.

Bez zeměpisných map, filmovaných trikfilmem, není dnes již skoro myslitelný ani kulturní, ani dějový snímek, který nás má přesně obeznámiti s místní polohou děje.

Stejně, jako do říše techniky, dostaneme se pomocí trikfilmu do všech tajů biologických vztahů přírodních. Skutečné vztahy komplikovaných a často utajených dějů ze života zvířat i rostlin byly by zůstaly věčně nesrozumitelnými a nevysvětlitelnými, kdyby nebylo trikfilmu, jenž je nyní činí každému přístupnými svou technikou filmového detailu, zpomalenýho a zrychleného filmu a svou mikroaparaturou.

Nikdo si ovšem neučiní představy o tom, kolik práce je k výrobě takového filmu zapotřebí. Abychom uvedli o tom názorný příklad, připomeneme, že je pro filmový pás, k jehož promítnutí je třeba doby jedné minuty, zapotřebí neméně než šedesátkrát 24, tedy 1440 kreseb nebo snímků. Walt Disney, slavný tvůrce kreslených grotesek s Mickey, vypráví, že potřebuje pro větší film až 150.000 kreseb.

Technika filmového triku vyvíjí se při tom stále dále mílovými kroky. Viděli jsme právě nedávno anglický film Mendésův o „Muži, jenž dělal zázraky“, v kterém dosáhla moderní filmová technika svého vrcholu. Podobně tomu bylo ve Wellsově utopickém filmu „Svět za 100 let“, v němž filmová techniky vytvořila fantastický obraz budoucího života a v kterém rovněž byly obrovské scenerie města z roku 2040, hemžící se zástupy, jen obratným trikem, natočeným s modely.

Zdroj: Kinorevue 48, vyšla 21. července 1937, napsal: R. Říha

Poznámka: Text je přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.