Tesaři na Barrandově

Už před časem jsme otiskli výzvu, abyste nám posílali své osobní zážitky z natáčení nebo ze setkání s významnými osobnostmi. A konečně se k nám jeden váš příběh dostal. Svědčí o tom, že obyčejní lidé umí neobyčejné věci. Pan Zdeněk Hradil nám v dopise povyprávěl o svém pracovním zážitku při stavbě kulis k filmu Příběh rytíře a my mu za to srdečně děkujeme. Pokud je mezi vámi někdo, kdo má rovněž zajímavý příběh, budeme rádi, když nám o něm napíše, rádi ho otiskneme. Lenka Burianová

Vážená redakce, poněkud opožděně reaguji na vaši výzvu v zářijovém čísle časopisu Film a video. V březnu v roce 2000 jsem měl možnost pracovat jako tesař na Barrandově na exteriérech k filmu Příběh rytíře (A Knight ´s Tale) režiséra Briana Helgelanda, ve kterém hrál i dnes již zesnulý herec Heath Ledger.

Naše parta, byli to hoši z Opavy a Krnova, pracovala na kulisách čtrnáct dní. Když jsme se vraceli domů, tak hrubá stavba byla většinou hotova a práce na ní mohla trvat skoro měsíc. My jsme interiéry nestavěli, ale určitě tam nějaké byly. Po nás nastupovala další řemesla jako dekoratéři, stolaři, pokrývači atd.

Na barrandovském kopci to pořádně foukalo. Občas sněžilo a všude byla spousta bláta. Kvůli sněhovým vánicím jsme museli několikrát práci přerušit. Pracovali tam tesaři snad z celé republiky. Když přivezli kulatinu, jen se po ní zaprášilo a nebylo z čeho dělat. Mizely hromady prken, fošen a hranolů. Jeden dělník tam celé dny namáčel šindely do barvy. Dva Ukrajinci zase třeba celý den opalovali hořákem nové trámy, aby měly tu správnou patinu stáří.

Na vlastní oči jsem byl svědkem, kdy se celá budova po velké vichřici zřítila na již postavené lešení, které bylo pěkně pokřivené. Zřejmě byla špatně ukotvená. Bylo štěstí, že dělníci chvíli předtím odešli na svačinu, takže k žádnému zranění nedošlo.

Ke stavbě jsme samozřejmě měli plány. Já je  nosil na stavbu a zpět. Říkali mi nástěnkář. Byl to plán, jak má vypadat stavba zepředu, spíše taková skica s názvem filmu v angličtině. Kdo plány projektoval, vám už nepovím. Chodily tam pořád nějaké návštěvy a kontroly. Chtěli po nás, ať to neděláme moc rovné. Třeba hřebeny střech měly být křivé, aby to dokumentovalo stáří.

Když se jim něco nelíbilo, tak řekli zbourat a jinak. Času měli asi dost. Když jsme přijeli večer na ubytovnu do Braníka, tak v osm už jsme šli spát. Tak jsme byli utahaní.

Dnes, když sleduji tento film na videu, vidím domy, které jsme stavěli. Posílám vám dvě fota a prosím o jejich vrácení. Je to památka. Mail bohužel nemám.

Váš časopis je výborný. Takový na trhu chyběl. Možná by si zasloužil kvalitnější papír. Přeji redakci hezké Vánoce a hodně dobrých nápadů a článků do dalších čísel.

Zdraví Zdeněk Hradil

FOTO: archiv autora a Sony Pictures

Vzkaz redakce: Děkujeme panu Hradilovi za pochvalu časopisu, moc si toho vážíme. Kvalitnější papír by silně ovlivnil „lidovou“ cenu časopisu, kterou jsme už i tak byli nuceni od lednového čísla zvýšit. Proto doufáme, že kvalita článků vám plně vynahrazuje kvalitu papíru.