Pražský rodák světového formátu Peter Zeitlinger

Minulý rok byl v kinech uveden 3D dokument Wernera Herzoga Jeskyně zapomenutých snů a oproti dokumentům pro obří plátna kin IMAX na ohromné kamery byl natáčený v extrémních podmínkách v jeskyni, kde byla tma, stísněný prostor a zákaz svícení filmovými světly. Když jsem se dozvěděl, že tento husarský kousek má na svědomí rodák z Prahy Peter Zeitlinger, věděl jsem, že toho ,,šílence“ musím poznat osobně.

Udržet krok s Wernerem Herzogem chce jednak odvahu, ale také pořádně dobrodružného ducha. Herzog proslul nejšílenějšími obrazy, které kdy někdo zachytil na filmové plátno. Natáčel v Amazonii s Klausem Kinskim slavné historické drama Aguirre hněv boží, s minimálním štábem a stovkami domorodců, kteří jen nevěřícně zírali na střet dvou opravdových velikánů světového kina. Kritik Roger Ebert, jenž patří mezi uznávané kapacity, tento film označil za jedno z 10 nejdůležitějších kinematografických děl a i historky z tohoto natáčení dopomohly Herzogovi k vítězství v anketě ,,Největší blázen, který se točí okolo filmu“, na jehož základě ho Tom Cruise obsadil jako hlavního padoucha do své akční podívané One Shot (2013).

A právě Herzogova pověst přilákala podobně naladěného Petera Zeitlingera k účasti jako kameramana na vzpomínkovém dokumentu Můj nejoblíbenější nepřítel Klaus Kinski (1999), který byl nominován na Evropskou filmovou cenu za nejlepší dokument a vyhrál cenu diváků na festivalu v Sao Paulu. Herzog pod tíhou okamžiku nabídl Zeitlingerovi místo dvorního kameramana, byť byl v té době Zeitlinger mnohem známější jako režisér se slovy: ,,U mě si jako kameraman můžeš dělat co chceš, budeme si točit jen to, co nás bude bavit a moje jediná podmínka je, že to nesmí vypadat moc hezky.“ A Zeitlinger Herzogovu nabídku přijal.

Během jejich stále trvající spolupráce si už vyzkoušeli koberce na Oscarech, cenách Britské akademie, v Cannes, v Berlíně, ale také Benátkách, kde dnes Zeitlinger bydlí se svou šarmantní ženou Sylvií. Mezi řečí mi řekl: ,,Neuraž se, ale v Československu je na mě strašná zima.“

Vzhledem k tomu, že byl nominovaný na Oscara za dokument natáčený v Antarktidě, kde se potápěl do ledového moře a přespával v extrémních teplotách, chápu, že naše ladovské zimy oceňovat už nechce.

A jak se stal z kluka odkojeného Vltavou světoběžník? 6. června 1960 se narodil v Praze české mamince a rakouskému tatínkovi. V roce 1968 ho rodiče odvezli do Rakouska, kde se naučil německy, přesto češtinu nikdy nezapomněl a mluví fantasticky. Tatínek byl gynekolog a daroval pubertálnímu synkovi 8 mm kameru a on se snažil s kamarádem natáčet v ordinaci své první dokumentární pokusy. Když se to provalilo a ukázalo se, že malý Peter po večerech tvoří rovněž krátké animace, dostal místo výprasku pořádnou kameru. Jeho první vážně myšlený snímek byl vstupenkou na univerzitu, kde studoval film a management a byl v něm rozpoznán značný umělecký talent. Zeitlinger napsal i několik skript, které se dodnes používají na vysokých filmových školách, a má ohromné znalosti z filozofie.

Díky svému zanícení pro film odjel do USA, kde si zaplatil lekce u Amerického filmového institutu, kde se poznal s nejslavnějšími kameramany světa jako Vittorio Storarem (Apokalypsa Francise Forda Coppoly) nebo Davidem Watkinem (Vzpomínky na Afriku), kteří podle jeho slov byli sice nejhorší lektoři na světě, ale pokud jim člověk nazíral pod ruku, viděl všechna ta kouzla, která kameramani obvykle nejsou schopni sdělovat slovy.

V novém miléniu byli Herzog s Zeitlingerem vybráni jako špičkový kreativní tým a začali spolupracovat s vládními programy (Francie, Německo) i soukromými globálními stanicemi (National Geographic), kde je jim pravidelně nabízena možnost filmovat na místech, kam nesmí vkročit lidská noha kvůli mapování současného stavu světa. Zároveň však točí i dokumentární hluboce lidské příběhy, ale také hrané filmy. Poslední dobou natáčeli třeba film Špatnej polda s Nicolasem Cagem, který zaznamenal značný úspěch. Jejich dokument Jeskyně zapomenutých snů 3D se pak stal komerčně nejúspěšnějším dokumentem loňského roku a jeho tržby se počítají v milionech dolarů.

Za sebe však musím říct, že jsme si s panem Zeitlingerem dali v Ostravě po práci točené pivo a popovídali o práci i o životě a bylo to setkání nesmírně zajímavé a příjemné. Někdy to tak zkrátka bývá, lidé, kteří jsou v životě úspěšní a něco dokázali, mají sice velké profesní nároky, ale v osobním životě jsou naprosto pohodoví.

FOTO: Artcam, Realfilm