Režisér exteriérů: Miroslav Krňanský

Narodil se v Holešovicích a strávil dětská léta na Letné ve společnosti černého a divokého chlapce, s kterým ho mělo až do mužských let vázati nejen úzké přátelství, ale i povolání: Gustava Machatého. S divadlem přišel do styku již jako hoch, když dostal darem krásné a velké loutkové divadlo. Tady byl po prvé režisérem, tady přišel po prvé do styku s herci, ještě jen dřevěnými. Od loutkového divadla přešel však brzy k divadlu skutečnému, v místním divadle holešovickém – Uranii. Byl ztracen od té chvíle,kdy po prvé cítil vůni kulis a viděl zvedati před sebou oponu do nedozírné výše a odhalovati obecenstvo, zprvu napjaté očekáváním a zaujaté, po konci tleskající a oslavné. Hrál tu po prvé v pohádce o „Sněhurce a sedmi trpaslících“, ve které zahrál nejmenšího trpaslíka. Nemluvil sice, mimicky byla však jeho role velmi důležitá.

Od divadla ho ani v pozdějších letech nemohlo už nic odraditi, „Uranie“ se stala jeho druhým domovem. Hrál tu, byl inspicientem i režisérem, pořádal představení divadla pro dělníky. Tak to šlo a do jeho sedmnácti let, kdy byl odveden, podroben zcela krátkému vojenskému výcviku a poslán přímo do pole. Byl přidělen filmovému oddělení. Vedle pušky byla mu přidělena i filmová kamera. Na frontě, v samé výhni bitevní vřavy, Krňanský filmoval.

Mělo to veliký význam a usnadnilo to později volbu jeho povolání. Seznámil se tu s celou kinematografií do všech podrobností, prošel tu nejlepší praktickou školou, jaké se mu mohlo dostati. Jako válečný filmový reportér dosáhl značného uznání a našel ve filmu takovou zálibu, že se po návratu z vojny rozhodl u filmu trvale zakotviti. Svěřil se se svým rozhodnutím svému příteli Gustavu Machatému, který mu dopomohl k tomu, aby se jeho přání uskutečnilo.

Machatý našel spojení s firmou „Nikifilm“, která právě natáčela veselohru „Nikiho velebné dobrodružství“ s Anny Ondrákovou v hlavní úloze. Režii filmu vedl cizí režisér Nicholsen, o kterém se později zjistilo, že je – čistokrevný Plzeňák. Machatý s Krňanským tu našli zaměstnání jako pomocní režiséři. Pomocný režisér byl tehdy ovšem ještě „děvčetem pro všechno“. Byl to sluha, který nosil kufry a zavazadla, běhal hercům a režiséru pro svačiny, odřel všechno, čeho bylo zapotřebí a zastal více práce, než všichni ostatní filmoví pracovníci dohromady.

Existence firmy „Nikifilmu“ byla ovšem krátká. Na štěstí se brzy po jejím konci počala tvořiti v Holešovicích na Maninách další společnost „Tatrafilm“. Krňanský se tu přihlásil o práci a narežíroval jako na zkoušku film „Trampoty divadelního ředitele“ a dvoudílnou grotesku „Známost z inserátu“. Kromě režie hrával také milovnické úlohy pod pseudonymem Miroslav Šindler. Jeho partnerkou bývala nejčastěji Nina Laušmanová, tehdy známá divadelní hvězda, která se stala velmi populární, když dostala cenu krásy v Paříži.

Krňanský se svými zkušebními filmy osvědčil a byl pak definitivně ke spol. „Tatrafilm“ angažován jako řežisér. Byl pro něho zakoupen námět filmu „Sázka o hubičku“, který pak Krňanský skutečně natočil a v kterém i hrál pod svým obvyklým pseudonymem. Jeho partnerkou v něm byla opět Nina Laušmanová. Film, který byl brzy dokončen, uviděl známý podnikatel a průkopník českého filmu Emanuel Kabát, který angažoval Krňanského jako režiséra pro plzeňskou výrobnu „Orbisfilm“. U této společnosti natočil Krňanský svůj první celovečerní film „Píseň života“ (tedy s titulem, jakého později použil i Granovský), v kterém hráli hlavní role Adolf Krössing, Theodor Pištěk, dr. Miloš Vávra a R. Hoffmanová. Film natáčel již operatér Ota Heller.

V této době natáčel Krňanský již také četné přírodní a reporážní snímky. Nejúspěšnější z nich dosáhl pod názvem „Napříč Šumavou“ mezinárodního uznání.

Potom byl angažován ke spol. „Chicagofilm“ pro film „Vdavky Nanynky Kulichovy“. Krňanský dosáhl tímto svým úspěchem velkého morálního i finančního úspěchu a zasloužil se tímto svým filmem o zahájení vzestupné éry domácí filmové produkce, která je od roku 1921 patrná. Pražské kino „Adria“ hrálo film s úspěchem po dlouhou řadu týdnů a zaplatilo samo jeho celý výrobní náklad. „Vdavky“ upozornily na český film i vrstvy obecenstva,  které do té doby zůstávaly cizí filmovým pokusům a vzbudily zájem finančních skupin o filmovou výrobu, která může být tak rentabilní.

Tento veliký úspěch získal Krňanskému pochopitelně tak dobré jméno, že dosáhl za několik let své další působnosti brzy rekordu mezi českými filmovými režiséry svými filmy, v nichž ho předstihl předtím pouze Binovec cifrou dvaceti, zatím co Lamač se mu blížil svými patnácti, Innemann čtrnácti, Kolár s Pražským třinácti, Anton a Slavínský devíti filmy. Mezi předlohami jeho scenarií bylo možno nalézti dobrá jména české literatury od Němcové přes Klecandu, Herrmana až po Svobodovou. Natočil mimo jiné filmy v té době „Pohorskou vesnici“ Boženy Němcové, Kuklův velkoměstský příběh „Bahno Prahy“, Herrmanův „Příběh jednoho dne“, Klecandův „Starý hřích“, populární „Loretánské zvonky“, přiřadil k Innemannově první epoše „Z českých mlýnů“ pokračování, inscenoval další Klecandovu novelu „Adjunkt Vrba“.

Měl právě roztočen „Černý plamen“ podle námětu Svobodova, když došlo všude na světě k triumfálnímu zavedení filmu zvukového. Krňanský se ihned přizpůsobil a synchronisoval dodatečně některé scény tohoto filmu.

Sérii svých zvukových filmů zahájil Krňanský u rady Reitera Herrmannovým románkem „Kariéra Pavla Čamrdy“. V tomto filmu vystoupila po prvé ve velké úloze krásná holešovická konservatoristka Lída Babková, které našel Krňanský sám filmovější pseudonym Lída Baarová. Literatuře zůstal tento snaživý režisér věren i nadále, když točil Raisovy „Zapadlé vlastence“, Klostermannovu „Bezdětnou“, v níž objevil Natašu Gollovou. S Ivanem Olbrachtem pracoval pak na scenariu filmů „Modrá brigáda“ a slavného „Šuhaje loupežníka“, ale žádný z těchto filmů nebyl přijat ke zfilmování, stejně ani „Atentát“ podle předlohy Karla Nového.

Nový film, který natočil M. Krňanský v nejbližší době pro společnost „Sfinxfilm“, je zpracován podle románu spisovatele Pánka „Hnízdo nad vodou“. Pamatujete se ještě na to, že byl tento námět poctěn před krátkou dobou jednou z prvních cen ve velké soutěži Filmového studia. Film čerpá látku z dnešního života. Námět dramatický a psychologicky pečlivě propracovaný děj dovede udržeti čtenáře v napětí, kromě toho je však obohacen i zdravou tendencí a morálkou, která je ve filmu podávána diváku jemným a nenápadným způsobem. Je to velká symfonie, v jejímž středu stojí člověk a jeho vztah k věčným zákonům přírody. Námět jedná vážně o důležitých otázkách dnešní doby, vysoce hodnotí práci a zdravé podnikání, přispívá k řešení otázek rodinného života a manželství, uvažuje o rekultivaci půdy, a všechny tyto vážné záměry jsou zcela skryty v rychlém dějovém spádu drobných situací a zápletek s láskou a nevěrou, pytláctvím a podvodem, žhářstvím a vírou.

Snad tu najdeme opět poetický nádech lidského cítění, který dýchá z filmů Krňanského, kterého bychom mohli se zřetelem k jeho lásce k látkám z klasické české literatury nazvati nejčeštějším ze všech našich filmových režisérů.

Zdroj: Kinorevue číslo 37, vyšlo 5. května 1937, napsal: Josef Hloucha

Poznámka: Text je doslovných přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.