Osobnosti
Zdeňka Baldová - představitelka výřečných žen, matek a babiček
Narodila se 20. února 1885 v České Třebové. Po ochotnických začátcích byla angažována v roce 1907 do Vinohradského divadla, kde se seznámila se svým manželem K. H. Hilarem. S ním odešla v roce 1922 k Národnímu divadlu, kde působila až do své smrti. Ačkoli toužila být tragédkou, hrála převážně role naivek. Postupně vyrůstala v komickou herečku, která úspěšně vytvářela maloměšťácké a lidové typy. Ve zralých letech přešla k rolím charakterním a stala se významnou představitelkou českého realistického herectví, která vytvořila dlouhou galerii výřečných žen, matek a babiček.
Čeněk Šlégl - elegantní a šarmantní gentleman
Vlastním jménem Vincenc Schlögl se narodil v Praze 30. září 1899 (někdy také uváděn rok 1893). Po maturitě chtěl studovat na technice, ale uchvátilo jej divadlo. Hereckou dráhu začínal v kočovných společnostech, kabaretech, hrál v pražské Adrii a brzy přešel do Divadla Vlasty Buriana. Hrál převážně vedlejší role v téměř stovce němých a zvukových filmů (často právě s Burianem), kde představoval komický typ bonvivánů, důstojníků a záletných starších pánů z vyšších vrstev.
Miroslav Horníček - představitel tzv. inspirovaného herectví
Narodil se 10. listopadu 1918 v Plzni. V roce 1937 vystudoval plzeňskou reálku a na otcovo přání se stal úředníkem. Divadlo začal hrát jako amatér v plzeňském studentském souboru a jeho touha po divadle byla natolik silná, že posléze opustil úřednické povolání a v roce 1941 přešel na scénu Městského divadla v Plzni (1941-45). Po válce působil jednu sezonu v pražském divadle Větrník, odkud přešel do Divadla satiry (1946-49) a poté se stal členem činohry Národního divadla (1949-55).
Vladimír Čech - režisér a scenárista
Vlastním jménem Vladimír Přikryl, narozen 25. října 1914 v Českých Budějovicích. Už jako pražský středoškolák se v roce 1932 zúčastnil natáčení filmu režisérů Vladislava Vančury a Svatopluka Innemanna Před maturitou (student Čermák) a o rok později se objevil jako tanečník v baru v dalším Vančurově filmu, v sociálním dramatu Na sluneční straně. Tehdy začal studovat na Karlově univerzitě medicínu (1933-37), ale více jej přitahovalo umění. Byl činný publicisticky a stal se asistentem divadelní režie v Déčku E. F. Buriana, se kterým v roce 1939 také spolupracoval na scénáři (ještě pod vlastním jménem) k jeho filmu Věra Lukášová.
Roman Blahník - hudební skladatel a dirigent jazzového orchestru
Narodil se 2. února 1897 v Plzni, kde také absolvoval reálku a výuku klavíru u hudebního skladatele Stanislava Sudy. V letech 1913-15 studoval na pražské konzervatoři hru na varhany. Během vojenské služby v Maďarsku působil jako harfenista a harmonikář. Po návratu z 1. světové války absolvoval skladbu u Josefa Bohuslava Foerstera (1921), soukromě studoval klavír u Jana Heřmana a skladbu u Josefa Suka a Jaroslava Řídkého. Byl zaměstnán jako korepetitor Divadla v Plzni (1921-22), po turné s kvartetem do Egypta a Španělska pak působil jako pianista a kapelník hotelových orchestrů.
Hudební skladatel Jiří Srnka
V letech 1924-28 studoval na pražské konzervatoři a 1929-32 kompozici na mistrovské škole Vítězslava Nováka. Absolvoval rovněž hru na housle a oddělení čtvrttónové hudby u prof. Aloise Háby. V letech 1929-35 byl houslistou a dirigentem Osvobozeného divadla, krátce působil v orchestru Národního divadla a rovněž v rozhlasovém orchestru. Jako externí pedagog vyučoval na pražské FAMU (1950-53).
Jan F. Fischer - hudební skladatel, překladatel a publicista
Narodil se 15. září 1921 v Lounech. Po maturitě na kralupském gymnáziu a po uzavření vysokých škol studoval na pražské konzervatoři (1940-45) a na její mistrovské škole u Jaroslava Řídkého (1945-48), navštěvoval i Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Stal se skladatelem z povolání, ale současně se zajímal o literaturu a jazyky, překládal např. ze španělštiny Cervantese, Lope de Vegu, Alarcóna a pro sebe napsal několik operních libret.
Jaroslav Křička - hudební skladatel, pedagog a dirigent
Narodil se 27. srpna 1882 v Kelči na Moravě jako nejstarší syn kantora a ředitele kůru Františka Křičky a bratr literátů Pavla a Petra Křičků. Po absolutoriu gymnázia v Havlíčkově Brodě studoval v letech 1902-05 na pražské konzervatoři skladbu u K. Knittla a B. Steckera. Roku 1906 odešel do ruského města Jekatěrinoslav, kde působil jako učitel hudby a dirigent orchestru, který sám založil. Po třech letech se vrátil do Prahy a stal se sbormistrem nejprve vinohradského a poté pražského Hlaholu (1911-20), který tehdy představoval nejvýznamnější pražské sborové těleso. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři, od roku 1936 profesorem na její mistrovské škole, v letech 1942-45 potom ředitelem konzervatoře.
Kameraman Josef Illík
Narodil se 10. září 1919 v Praze. Po absolvování pražské Státní grafické školy v roce 1939 (studoval fotografii u Sutnara, Funkeho, Ehma) byl totálně nasazen. Po válce pracoval nejprve tři roky jako umělecký fotograf, potom jako asistent kamery v barrandovském studiu. V letech 1952-56 se stal kameramanem Čs. armádního filmu, kde natočil 21 filmů, z nichž více než polovina byla uvedena v distribuci. Zde se také seznámil s režisérem Karlem Kachyňou, se kterým už jako samostatný kameraman po svém návratu do barrandovského studia v roce 1958 natočil svůj první celovečerní film, válečné drama Tenkrát o vánocích.
Karla Oličová - náhodné pozvání jí otevřelo cestu do filmových ateliérů
Narodila se 22. října 1915 v Praze jako vnučka pražského policejního ředitele Václava Oliče (1847-1915). Svého otce, který jako důstojník padl na začátku 1. světové války, nepoznala a záhy ztratila i matku. O její výchovu se potom starala otcova sestra, manželka pěvce a profesora státní konzervatoře Louise Kadeřábka, a svou péči malé Karle po čtyři roky věnovala i paní Hana Benešová, manželka pozdějšího prezidenta republiky, se kterou se Kadeřábkovi přátelili. Po ukončení sexty na pražském francouzském gymnáziu odešla Oličová studovat zpěv na konzervatoř.