Osobnosti
Irena Kačírková - byla typickou obětí filmového „škatulkování“
Narodila se 24. března 1925 v Praze. Byla obdařena všemi atributy, jež jsou žádány od hvězdy konverzačního herectví. Byla vysoká, štíhlá, měla potemnělý hlas, výmluvné velké oči, smysl pro humor a mimořádnou kulturu pohybu a dikci.
VLADIMÍR BORSKÝ - herec, režisér a scenárista
Vlastním jménem Vladimír Fuks, narodil se 2. března 1904 v Praze. Maturoval na obchodní akademii, ale jeho životní dráhu nasměrovalo následné studium na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Po absolutoriu hrál na scéně pražského Intimního divadla a ve svých dvaadvaceti letech debutoval v roli lesního adjunkta Chvojky v němém filmu režiséra Přemysla Pražského Prach a broky.
Karel Anton - režisér, scenárista, herec
Narodil se 25. října 1898 v Praze v měšťanské německo-české rodině. Na přání rodičů měl studovat medicínu, ale záliba v umění ho přivedla k divadlu. Zprvu hrál a režíroval na jevištích ve Vídni, Linci a poté v Praze. Už v průběhu 1. světové války natočil společně s Karlem Lamačem a Otto Hellerem v Říčanech u Prahy krátký amatérský dokumentární snímek, který byl uveden v kině Koruna. Po otcově smrti roku 1918 se Anton rozhodl věnovat zcela filmu, kde se brzy díky své průbojnosti dostal od herectví k režii.
Pavel Haas - hudební skladatel a publicista
Narodil se 21. června 1899 v Brně v rodině obchodníka s obuví a byl starším bratrem herce Hugo Haase. Studoval nejprve na reálce a potom na konzervatoři skladbu u Jana Kunce a Viléma Petrželky (1919-21). Na brněnské odbočce mistrovské školy pražské konzervatoře byl v letech 1921-22 jedním z mála přímých žáků Leoše Janáčka (studia skladby).
Fanda Mrázek - komik a zpěvák
Vlastním jménem František Mrázek, narodil se 22. srpna 1903 v Praze. Jako herec začínal v Ostravě, odkud přešel zpět do Prahy, kde po krátkém působení v Tylově divadle (1922-24) a Švandově divadle (1924-25) začal hrát ve smíchovské Aréně (1925-34). Na její scéně si získal mimořádnou diváckou popularitu a stal se jedním z našich nejoblíbenějších komiků 30. let. Vedle Bedřicha Bozděcha, Ference Futuristy, Vojty Mertena a Jiřího Sedláčka se mu podařilo vytvořit a uplatnit vlastní nezaměnitelnou, osobitou komiku i slovní vtip a odlišit se i v interpretaci zpěvních čísel.
Vladimír Menšík - nezaměnitelný typ českého šprýmaře
Narodil se 9. října 1929 v Ivančicích u Brna. Studoval strojařinu v Brně a přitom ochotničil, za války pracoval v brněnských strojírnách a po osvobození vystudoval herectví na JAMU (1953). Po jedné sezoně ve Vesnickém divadle hrál krátce v pražském Divadle D 34. Od roku 1958 byl stálým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov s občasným hostováním v Divadle Za branou či v Divadle S. K. Neumanna.
Kameraman Ferdinand Pečenka patřil k nejaměstnávanějším filmovým tvůrcům
Narodil se 9. února 1908 v obci Krnsko na Mladoboleslavsku. V patnácti letech odešel do učení k pražské firmě Pojafilm, založené Vladimírem Slavínským a Aloisem Jalovcem, kde potom pracoval sedm let jako laborant (1923-30). Po skončení vojenské služby nastoupil jako asistent u kameramana Otto Hellera, se kterým pracoval v Praze, ale také v moderních zahraničních ateliérech v Berlíně, Mnichově, Paříži i jinde. Jeho jméno se v titulcích českých filmů objevuje od roku 1933. Nejprve spolupracoval s kameramany Václavem Víchem a Janem Stallichem, jako samostatný kameraman se proslavil nasnímáním exteriérů vynikající výtvarné krásy ve Fričově historickém filmu Jánošík a zařadil se tak po bok předních představitelů české kameramanské školy. Za Jánošíka mu byla v roce 1936 udělena Filmová cena, vůbec první oficiální ocenění kameramanské práce v historii českého filmu.
Štěpánka Haničincová - herečka a autorka pohádek
Narodila se 30. září 1931 v Kvíčovicích na Domažlicku. V roce 1955 absolvovala pražskou DAMU. Už od roku 1953 pracovala jako moderátorka a od roku 1956 jako dramaturgyně a scenáristka dětských pořadů Československé televize. Její pořady, ve kterých se jí dařilo dosahovat dokonalé souhry s loutkovou postavou a navazovat úzký kontakt s dětmi, dosáhly značného diváckého ohlasu a popularity u několika generací.
Marie Brožová - od mladičkých naivek a milovnic až po dramaticky vypjaté postavy
Narodila se 14. září 1901 v Hustopečích nad Bečvou na Moravě. Na jevišti vystupovala už jako malé dítě – byla dcerou divadelního ředitele Karla Brože. V letech 1919-22 prošla vedle divadelní společnosti svého otce i společnostmi ředitelů Štětky a Groha, kde hrála v činohře i v operetě. Pět let vystupovala na jevišti Národního divadla v Brně (1921-26) a dalších pět v Městském divadle v Plzni (1926-31). V roce 1931 byla angažována do pražského vinohradského divadla, kterému zůstala věrná přes třicet let, až do svého odchodu do důchodu v roce 1963.
Ela Šárková - vynikla jako interpretka subretních rolí
Narodila se jako Eliška Lišková dne 23. září 1906 v Praze. Byla provdána za houslistu a dirigenta Lola Šárka. Během své umělecké kariéry používala zkrácené podoby křestního jména, někdy byla uváděna i jako Ella. Nejprve navštěvovala hodiny klavírní hry v hudební škole Haufové-Sedláčkové, později studovala zpěv u Nadi Kejřové, Žofie Napravilové a u italského pěvce Tino Pattiery.