Osobnosti
Jiří Malásek - hudební skladatel a klavírista
Narodil se 7. srpna 1927 v Brně. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1946) studoval soukromě hru na klavír. Když se v roce 1947 v jednom živě vysílaném rozhlasovém pořadu orchestru Karla Vlacha poprvé představil jako klavírista, odborníci mu předpovídali úspěšnou budoucnost. Zpočátku byl pro něj klavír pouze koníčkem, ale láska k hudbě brzy zvítězila a amatérské pokusy v jazzově orientovaných souborech nahradilo cílevědomé studium na konzervatoři. Tehdy se také rozhodl stát profesionálním hudebníkem. Se svým přítelem Jiřím Bažantem vytvořil klavírní duo, které pak pravidelně účinkovalo na koncertech, v rozhlase i na obrazovce a bylo úspěšné i za hranicemi.
František Antonín Dvořák - scenárista, dramaturg, pedagog
Narodil se 5. srpna 1908 v Praze. Studia filozofie na Karlově univerzitě ukončil doktorátem v roce 1936. Až do konce nacistické okupace pracoval jako úředník Ústředního sociálního úřadu hlavního města Prahy.
KAREL FIALA (operetní herec a zpěvák)
Rodák z Ostravy – Hrušova se narodil 3. srpna 1925 v rodině mistra kominíka. U svého otce se také potom sám kominickému řemeslu vyučil, když mu za nacistické okupace po uzavření gymnázia hrozilo totální nasazení. Zájem o zpěv jej po válce přivedl na pražskou Státní konzervatoř (1947 – 1952, studoval u Běly Chalabalové). Po jejím absolvování pokračoval šest semestrů ve studiu na HAMU u Jana Kühna a Jeleny Holečkové (1952-1955). Na jevišti začínal jako elév v pražském Národním divadle (1949- 1954). Tam si jej během jedné zkoušky, kdy zpíval part Jeníka z Prodané nevěsty, povšiml tehdejší umělecký šéf karlínské operety Oldřich Nový a nabídl mu angažmá. A tak se od roku 1954 stal na dlouhá léta sólistou Státního divadla v Karlíně, později přejmenovaného na Hudební divadlo v Karlíně.
Jiří Plachý - herec chlapského typu
Narodil se 29. července 1899 v Železném Brodu v úřednické rodině. Po absolvování strojní průmyslovky pracoval jako konstruktér v továrně na mlýnské stroje v Pardubicích. Záhy odešel do Prahy studovat na techniku, ale nakonec dal přednost divadlu, které hrál ochotnicky už jako středoškolák. V roce 1922 začínal jako elév v Národním divadle a ve stejném roce získal angažmá ve smíchovském Švandově divadle (1922-27). V letech 1927-29 založil a vedl vlastní zájezdovou divadelní společnost Česká komorní scéna. Po jejím rozpuštění hrál a režíroval v Městském divadle na Vinohradech. V roce 1948 přešel do činoherního souboru Národního divadla, kde pak působil až do své smrti.
Neuvěřitelný život pražského architekta
Dostala jsem dárek, vlastně dar. Historickou funkční promítačku s množstvím nepoškozených filmů. Dlouho jsem promítání odkládala, až se mi konečně podařilo svolat okruh mých blízkých a za svištění malých kotoučků úzkého filmu jsme viděli úžasné filmové představení. Umocněno vůní dlouho nepoužívaného motorku krásného přístroje, jsme byli uchváceni životem pražského architekta a stavitele Ing. Edvarda Rechziegla (1856–1925).
Stanislav Remunda - herec i režisér
Narodil se 22. července 1927 v Praze. Herectví začal studovat nejprve u profesorů Waltra a Waltrové na brněnské konzervatoři, odkud přešel na pražskou DAMU. Zde byl žákem profesorů Plachého, Hlavatého a Palouše a vysokoškolská studia absolvoval v roce 1948. Poté krátce působil v Divadle S. K. Neumanna a v roce 1952 se stal členem Divadla na Vinohradech. Zde po několika významných hereckých příležitostech v klasickém repertoáru i v konverzačních veselohrách působil v letech 1966-91 jako režisér, který dokázal citlivě analyzovat lidské osudy v psychologicky složitých hrách a zároveň nápaditě inscenovat klasický komediální repertoár.
Stella Májová - herečka s usměvavou tváří
Vlastním jménem Weingärtnerová, narodila se 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě. Studovala gymnázium, ale v patnácti letech se přihlásila na dramatickou konzervatoř. Současně si ji vybral režisér Miroslav Cikán pro dívčí roli filmové veselohry Příklady táhnou, kde hrála po boku Růženy Naskové.
Stanislav Neumann - osobitý tragikomický herec
Narodil se 16. července 1902 v Praze jako syn básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875-1947) a překladatelky a vydavatelky Knih dobrých autorů Kamily Neumannové (1874-1956). Na přání matky se měl stát bankovním úředníkem. Po maturitě na žižkovské reálce (1921) však nastoupil u divadelní společnosti Filipa Zöllnera a už po měsíci se stal členem divadla v Kladně, odkud na krátký čas přešel do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1922). Na sezónu 1922-23 se opět vrátil do Kladna. V letech 1923-24 vystřídal několik angažmá: divadelní společnost F. Kosteleckého, Biblickou scénu na Žižkově a Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích.
Dana Medřická charakterizovala přirozenost a dynamičnost
Narodila se 11. července 1920 v Praze. Vyrůstala na Letné a divadlo začala hrát už v osmi letech v bubenečské sokolovně. Ochotnicky hrála potom i jako studentka reálného gymnázia a pod pseudonymem Dáňa Čechová vystupovala i přes zákaz jako posluchačka pražské konzervatoře v malostranské Umělecké besedě. Na konzervatoři studovala v letech 1938-39 u profesorů Plachého, Suchánkové a Iblové, ale už v roce 1940 ze školy odešla a nastoupila první angažmá v Zemském divadle v Brně (1940-42) a poté v Plzni (1942-43). Od roku 1943 hrála v Praze, nejprve v holešovické Uranii, po válce krátce v činohře Divadla 5. května, do roku 1951 ve vinohradském Divadle čs. armády a v letech 1951-59 v Městských divadlech pražských. Odtud přešla na jeviště Národního divadla (1959-83, v roce 1976 jmenována zasloužilou členkou ND), kde působila až do své smrti.
Blanka Waleská - herečka s velkým talentem
Vlastním jménem Blanka Wedlichová se narodila 19. května 1910 v Cerhenicích u Kolína. Podle vlastního vyprávění propadla v tercii z matematiky a rodiče ji za trest poslali do rodinné školy, ze které utekla a pracovala jako služka, vychovatelka a přitom tančila ve sboru v Aréně. Vystudovala pražskou dramatickou konzervatoř u profesorů Laudové, Svobody a Deyla a poté hrála jednu sezonu v Divadle Vlasty Buriana (1934-35), v Novém divadle (1935-36) a v Osvobozeném divadle v Praze (1936). Umělecky se rozvinula v herečku velkého tvůrčího rozsahu v letech 1936-41 v angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a po návratu do Prahy v holešovické Uranii (1941-44). Se souborem Uranie potom přešla po válce do Činohry 5. května (1945-48). Od roku 1948 až do odchodu na odpočinek v roce 1976 byla členkou činohry pražského Národního divadla. Z představitelky jemných lyrických dívek vyrostla v charakterní herečku psychologické hloubky, nostalgie a citlivosti, s níž přesvědčivě ztvárňovala i záporné postavy. Proslavila se zejména v rolích na pomezí lyriky a tragiky, mnohdy až patetických.