Film a video

Křištálový glóbus zůstal v Česku

   Karlovarský mezinárodní filmový festival, největší světová soutěžní přehlídka filmů ve východní Evropě, udělil své ceny už po dvaapadesáté. Oproti loňsku festival navštívilo téměř o pět tisíc diváků více, nechyběly hollywoodské hvězdy ani hity z dalších velkých festivalů, přálo mu i počasí.

     Silné aktuální příběhy, umocněné výraznými hereckými výkony, naplňovaly prakticky celou sestavu letošní hlavní soutěže, kterou tvořilo celkem dvanáct titulů. Porota z nich ocenila následující :

      Zvláštní uznání byla tentokrát udělena hned dvě – rumunskému Breaking News a americkému Drobné si nechte. Ústředními postavami rumunského snímku jsou televizní reportér, mající natočit nekrolog svého kameramana, jenž zahynul při tragické nehodě, které byli oba účastni, a jeho patnáctiletá dcera, jejíž vztah k otci byl více než komplikovaný. Jde o další ze současných úspěšných rumunských psychologických dramat, které si tentokrát všímá povrchnosti mediální profese a úlohy otce v životě dítěte. Americký snímek je naopak atypickou romantickou komedií o nekonvenčním mileneckém páru. Cenu za mužský herecký výkon získal Alexandr Jaščenko, excelující coby sympatický lékař záchranky, který si občas po službě rád přihne. Precizně natočená krize manželského vztahu patřila hned po svém uvedení k žhavým kandidátům na některou z cen. Cenu za ženský herecký výkon si odvezly dvě hlavní představitelky z polského filmu Ptáci zpívají v Kigali – Jowita Budniková a Eliane Umuhire z Rwandy. Příběh polské ornitoložky, která během rwandské genocidy v polovině devadesátých let minulého století zachrání dceru svého kolegy, jehož rodina byla vyvražděna, a odveze ji do Polska, citlivě zaznamenává trauma obou žen, poznamenaných tragickými událostmi. Realizačně náročný snímek, který zprvu natáčel ve Rwandě Krzysztof Krauze (např. Můj Nikifor – Křištálový globus z MFF Karlovy Vary 2005) a který po režisérově smrti dokončila jeho manželka a stálá spolupracovnice Joanna Kos-Krauze, měl ambice získat Cenu za režii. Tu ale nakonec porota přiřkla Peteru Bebjakovi za jeho slovensko-ukrajinské krimi s prvky thrilleru Čára. Ve Varech nejednoznačně přijatý snímek vypráví o partě pašeráků cigaret ve svérázném prostředí regionu na slovensko-ukrajinských hranicích v době budování nové hranice schengenského prostoru. Zdaleka největším překvapením bylo ale udělení samotné Velké ceny – Křišťálového globusu domácímu snímku režiséra Václava Kadrnky Křižáček. Do 13. století situovaná road movie vypráví o pátrání rytíře Bořka (Karel Roden) po svém jediném synovi, který utekl z domova, aby se stal jedním z účastníků dětské křížové výpravy do Svaté země, byla inspirována básní Jaroslava Vrchlického Svojanovský křižáček. Minimalistický, prakticky bezdějový autorský film (scénář a režie) s vyhraněnou stylizací vznikl v česko-slovensko-italské koprodukci, kde jedním z koproducentů je i Česká televize. Nekomerční, kontroverzně přijatý snímek, se dočkal po svém uvedení i při vyhlášení cen jen zdvořilostního potlesku. Kadrnka však bezesporu patří k těm ambiciozním tvůrcům, kteří se snaží posunout filmový jazyk někam dál. Svou Zvlášní cenu udělila hlavní porota filmu Chlapi nepláčou režiséra Alena Drljeviće, natočeném v mezinárodní koprodukci Bosny a Hercegoviny, Slovinska, Chorvatska a Německa. Drama o osudech mužů poznamenaných válečnými konflikty 90. let v bývalé Jugoslávii a o nesnadném odpuštění druhému vyniká mistrnou režií a hereckými výkony.

     K neoceněným snímkům z hlavní soutěže, které si ale zaslouží pozornost, patřily bezesporu dramata Korporace a Cukrář. Francouzská Korporace si bere na mušku doslova management děsu v jedné z nadnárodních společností a izraelsko-německý Cukrář je decentně odvyprávěným mileneckým příběhem dvou mužů z různého kulturního prostředí. Ačkoliv je samota jedním z ústředních témat tohoto filmu, podle režiséra Ofira Raula Graizera tu jde především o imigraci, o hledání nové identity a rodiny, o pokus vytvořit si nový život poté, co jste prodělali velkou osobní ztrátu. Až do poslední chvíle právě Cukrář vedl v hlasování diváků o nejúspěšnější film. Nakonec byl ale předstižen nesoutěžně uvedeným thrillerem s prvky westernu Wind River s Jeremym Rennerem v hlavní roli, který tu Cenu diváků deníku Právo převzal osobně.

     V soutěži Na východ od Západu udělila porota svou Zvláštní cenu gruzínské režisérce Mariam Khatchvaniové za film Dede, natočeném v neobvykle poskládané koprodukci Gruzie, Kataru, Irska, Nizozemska a Chorvatska. Je situován do odlehlé horské vesničky ve Svanetii počátku 90. let minulého století a režisérka v něm autenticky zaznamenala řadu místních tradic a zvyků. Velká cena této sekce patří letos netradičnímu ruskému road movie Alexandra Chanta Jak Víťa Česnek vezl Ljochu Vrtáka do důchoďáku o nalézání vztahu syna a otce se satiricky zobrazeným současným Ruskem, rázovitými figurkami a vtipnou zápletkou.

     Ze soutěže dokumentů si Zvláštní cenu odnesla rakousko-francouzsko-lichtenštejnská Lekce francouzské konverzace, jejímiž protagonisty jsou cizinci ze všech koutů svta, kteří se každý týden scházejí na jazykovém kurzu. Nejlepším dokumentem se stal španělský snímek Spousta dětí, opice a zámek. Celovečerní debut Gustavo Salmeróna je jakousi filmovou kronikou jeho rodiny a zároveň alegorií aktuální situace ve Španělsku, okořeněnou prvky absurdního humoru.

     Patřičný lesk festivalu i letos dodala přítomnost zahraničních hvězd, kterým se vedle pochopitelného zájmu publika dostalo i významného ocenění. Hned na začátku festivalu zazářila na červeném koberci hollywoodská star Uma Thurmanová, následovaná držitelem Oscara a Zlatého glóbu, skromnějším a sympatičtějším Caseyem Affleckem (oba převzali z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu). Nejvyšší ocenění, Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, si převzali hudební skladatel James Newton Howard (mj. autor hudby k filmu Fantastická zvířata a kde je najít) a nestoři britského filmu režisér Ken Loach a jeho scenárista Paul Laverty. A na závěr festivalu udělil Jiří Bartoška Cenu prezidenta festivalu také další přítomné hollywoodské hvězdě Jeremymu Rennerovi. Za mimořádný přínos české kinematografii byl odměněn režisér Václav Vorlíček.

     Z mnoha hitů z jiných světových festivalů byl mimořádný divácký zájem zejména o neoriginálnější snímek z letošního Sundance festivalu Přízrak s Casey Affleckem, o Oklamaného Sofie Coppolové, Hanekeho Happy End, Ozonova Dvojitého milence či Wind River s Jeremym Rennerem.  K hojně navštěvovaným patřila i Pocta Kendžimu Mizogučimu, filmy z Dnů kritiků Variety nebo dokument Olgy Sommerové Červená.

     Příští, 53. karlovarský MFF, proběhne od 29. června do 7. července 2017 a jeho novou festivalovou znělku přislíbili natočit i letošní festivalové hvězdy Casey Affleck a Jeremy Renner.

     Stanislav Bensch   

Ohlédnutí za 51. ročníkem MFF Karlovy Vary

     Jedenapadesátý ročník MFF Karlovy Vary (1. až 9. července 2016) zahájila světová premiéra válečného thrillleru o atentátu na Reinharda Heydricha Anthropoid. V koprodukci Velké Británie, Francie a Česka ho natočil věhlasný britský režisér, scenárista a kameraman Sean Ellis. Slavnostní mimosoutěžní uvedení tohoto netrpělivě očekávaného titulu proběhlo hned ve čtyřech sálech festivalového paláce Thermal. V početné delegaci k filmu se představili režisér Sean Ellis, producenti Pete Shilaimon, Mickey Liddell a David Ondříček a z hvězdného obsazení nechyběli Jamie Dornan, představitel Jana Kubiše, Toby Jones, Marcin Dorociński a z našich protagonistů Aňa Gaislerová, Alena Mihulová a Václav Neužil. Snímek (pro mnohé z nás kontroverzní) tu provázel enormní divácký zájem. Anthropoid bude mít v srpnu premiéru v USA, termín jeho uvedení u nás zatím není znám.

Dva české filmy, jeden dokumentární za 49 Kč + minimagazín

Od středy 27. ledna 2016 se na novinových stáncích objeví novinka - minimagazín DVD revue, který bude obsahovat 2 české filmy a 1 dokumentární. A skvělá je i cena tohoto kompletu, pouhých 49 Kč! V prvním čísle najdete filmy Jedenácté přikázání, 13. revír a Následovníky Julese Vernea. Distribuci zajišťuje PNS. 

Štěpán Kopecký - filmový architekt

Narodil se v Praze 26. srpna 1901, kde také později na Českém vysokém učení technickém vystudoval architekturu a stavitelství (tehdejší Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ukončil v roce 1927 s titulem inženýr architekt). Po absolutoriu pokračoval ve studiích divadelních a filmových dekorací a kostýmů v zahraničí, kde získal cenné zkušenosti, které potom uplatňoval jako filmový architekt. Nejprve ale začal pracovat ve stavební kanceláři a od roku 1930 jako samostatný architekt – návrhář.

Václav Vích - z holiče kameramanem

Narodil se 19. ledna 1898 v Karlových Varech. Nejprve se vyučil holičem, ale už od mládí byl vášnivým fotoamatérem a v průběhu 1. světové války se zdokonalil jako vojenský fotograf. V němém filmu začal pracovat brzy po válce. Nejprve se objevil jako herec v roli cirkusáka v Innemannově komedii Venoušek a Stázička (1922), ale už v roce 1923 stál za kamerou společně s Otto Hellerem při natáčení komedie Karla Antona Únos bankéře Fuxe a po několika dalších filmech začal od roku 1926 pracovat jako samostatný kameraman.

Emil Artur Longen - dramatik, scenárista, režisér, herec, spisovatel, žurnalista a malíř

Vlastním jménem E. A. Pittermann se narodil 29. července 1885 v Pardubicích. Po absolvování gymnázia začal v roce 1904 studovat malířství na pražské AVU, odkud byl ale po čtyřech letech vyloučen pro porušení kázně. Ještě za studií se podílel na založení a prvním veřejném vystoupení malířské skupiny Osma (E. Filla, B. Kubišta aj., 1907). Jako malíř zprvu osciloval mezi postimpresionismem a expresionismem, později byl ovlivněn kubismem, na jeho tvorbu zapůsobily i sociální tendence. Tvořil příležitostné kresby, ilustrace a karikatury a dnes je řazen k zakladatelské generaci moderního českého umění. 

Bedřich Veverka - představitel menších avšak charakteristických postav

Narodil se v Praze 8. října 1894 ve smíšené česko-německé rodině vyššího úředníka Škodových závodů. Absolvoval německé školy a také herectví vystudoval v Berlíně. Na profesionálních scénách začal hrát od roku 1918 v německých divadlech v Podmoklech, Vratislavi, Brunšviku a Berlíně. Až v roce 1922 přešel k českým scénám v Praze, k divadlu Komedie a Švandovu divadlu na Smíchově. V letech 1928-45 patřil k předním členům souboru Městských divadel pražských. Po krátké přestávce vystřídal po válce pražskou Alhambru, divadlo ve Slaném, pražské Divadlo S. K. Neumanna (1949-56) a v posledních letech života hrál v Divadle ABC (1957-60). Na divadle je vrchol jeho tvůrčí éry spojen s rozkvětem konverzační komedie 30. let, kdy patřil k nejoblíbenějším hercům tohoto žánru, vytvořil ale i řadu náročnějších postav. Stereotypu se bránil osobitým šarmem a zcela neobvyklou pohotovostí dialogu. 

Jiří Dohnal - milovník i hrdina

Narodil se 12. srpna 1905 v Holoubkově u Rokycan. Vyučil se zámečníkem, pracoval v holoubkovských železárnách a v té době již také hrál s ochotníky. Původně se chtěl stát konstruktérem, ale když v období krize ztratil zaměstnání, odešel k divadlu. Po letech průpravy u kočujících divadelních společností Vladykovy, Branaldovy a Kleinovy (1923-26) začal hrát v Městském divadle v Plzni (1926-31), poté jednu sezónu ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1931-32), odkud se znovu vrátil do Plzně (1932-35).

Ella Nollová - hrála domovnice, posluhovačky, klepny, bytné i hospodyně

Narodila se 7. července 1889 v Praze jako Eliška Jeníková. Původně se chtěla věnovat operní dráze a po ukončení měšťanky navštěvovala Pivodovu operní školu, nakonec ale zvítězila činohra. Jako herečka začínala v Plzni, kterou posléze zaměnila za pražské scény Švandova divadla, Divadla Vlasty Buriana a angažmá v Novém divadle. V roce 1911 se provdala za herce Karla Nolla. Ten býval ve 20. letech častým partnerem Vlasty Buriana a svým klidem výborně kontrastoval Burianově temperamentní komice. Manželé Nollovi spolu potom načas sdíleli angažmá v jeho souboru, kde se tehdy už dokázali prosadit Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl nebo Jindřich Plachta. 

Antonín Novotný - milenec, student i intelektuál

Narodil se 15. března 1913 v Táboře. Ještě jako středoškoláka si jej vybrali Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann do svého dramatu Před maturitou, ve kterém ztělesnil studenta Jana Šimona. Po velkém úspěchu tohoto snímku hrál ve 30. a na počátku 40. let ve více než dvou desítkách českých filmů. Upoutával přirozeností a civilností svého projevu a jeho příjemná vizáž jej přímo předurčila pro milenecké role studentů, mladých intelektuálů a umělců, objevil se např. v titulech Záhada modrého pokoje, Srdce za písničku, Poslední muž, Manželství na úvěr, Škola základ života, Veselá bída nebo Katakomby.