Jiří Dohnal - milovník i hrdina

Narodil se 12. srpna 1905 v Holoubkově u Rokycan. Vyučil se zámečníkem, pracoval v holoubkovských železárnách a v té době již také hrál s ochotníky. Původně se chtěl stát konstruktérem, ale když v období krize ztratil zaměstnání, odešel k divadlu. Po letech průpravy u kočujících divadelních společností Vladykovy, Branaldovy a Kleinovy (1923-26) začal hrát v Městském divadle v Plzni (1926-31), poté jednu sezónu ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1931-32), odkud se znovu vrátil do Plzně (1932-35).

Na pozvání režiséra J. Bora potom hostoval v pražském Komorním divadle a zároveň byl v roce 1935 angažován do činoherního souboru Národního divadla, kde působil až do roku 1944. V poslední válečné sezóně 1944-45 přešel do Intimního divadla, jehož ředitelem byl za války jeho bratr Jaromír Dohnal. Společně s ním a s divadelním režisérem Janem Škodou spoluzaložil smíchovské Realistické divadlo a stal se jeho prvním ředitelem (1945-46).

Od sezóny 1946 se vrátil jako herec na scénu Národního divadla, kde potom působil až do svého odchodu na odpočinek (1982). Jako komunista se zde energicky věnoval odborářské činnosti a stal se prvním normalizačním šéfem činohry (1971-72). V období 1970-74 byl současně ředitelem Divadla Jaroslava Průchy v Kladně a Mladé Boleslavi.

Na jevišti hrál dlouho milovníky a romantické hrdiny. Jeho mužný zjev, silný a zvučný hlas  jej předurčovaly k typům chlapsky odvážných hrdinů, které nejúspěšněji ztělesňoval v českém klasickém repertoáru. Teprve od poloviny 50. let se v jeho kariéře objevují postavy mužů staršího věku, zejména rázovitých venkovanů. Ztělesňoval především sympatické, kladné hrdiny a postavy s tragickými nebo negativními rysy znamenaly vždy jen určité vybočení z proudu jeho pozitivních typů.

Už ve 30. letech aktivně působil v komunistické Levé frontě, byl členem Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se Sovětským svazem, byl spoluzakladatelem Obce divadelních návštěvníků, Lidové scény a členem antifašistického Klubu českých a německých divadelních pracovníků.

Od první poloviny 30. let bylo jeho jméno pevně spjato s filmem, ve kterém za téměř padesát let vytvořil na sedm desítek různorodých postav od milovníků přes mužné hrdiny po dramatické charaktery. V převážně mileneckých rolích, které mu ovšem vynesly obrovskou popularitu, se zprvu objevoval v umělecky nenáročných filmech režisérů Innemanna (U svatého Antoníčka), Slavínského (První políbení, Studentská máma, Vdavky Nanynky Kulichovy, Uličnice), Cikána (Lojzička, Vandiny trampoty, V pokušení, Karel a já), Svitáka (Rozvod paní Evy, Srdce na kolejích, Srdce v celofánu), Kubáska (Světlo jeho očí, Ideál septimy), Špeliny (Krb bez ohně), Binovce (Jarka a Věra, Dceruška k pohledání, Madla zpívá Evropě) a jiných.

Až do konce druhé světové války patřily k jeho nemnoha významným rolím především následující postavy, např. malíř Růžička v sociálně laděné Fričově – Haasově Uličce v ráji, fotbalista Franta Cikán ve Fričových Lidech na kře, titulní postava Innemannova Švandy dudáka nebo Števa v Cikánově adaptaci Preissové Její pastorkyně. U režiséra Čápa to byli chasník Míla Jakub v Babičce nebo syn sedláka Pavel Zgabaj v Děvčici z Beskyd, režisér Brom jej obsadil do role kameníka Vosmíka ve snímku Skalní plemeno.

Podobně jako na divadle, přešel i ve filmu po válce k rolím charakterním (Léto, O ševci Matoušovi) a vytvořil několik historických postav ve filmech Václava Kršky: Šafaříka v Revolučním roku 1848, Arbesa v Mikoláši Alšovi, hraběte Buquoye v Poslu úsvitu, Tomka v Mladých létech. Zahrál si také v tehdy divácky úspěšných titulech Únos, Severní přístav, Žižkovská romance.

Od roku 1955 se na plátně objevoval už jen zřídka a s jeho posledními hereckými kreacemi jsme se setkali počátkem 80. let v Balíkových filmech Konečná stanice a Šílený kankán.

Od počátku spolupracoval také s televizí, kdy se kromě herecké účasti podílel na mnoha televizních inscenacích také jako scenárista a režisér. Byl autorem scénářů pro pokusná vysílání přímých přenosů a podle nich režíroval, např. Gogolovu Ženitbu nebo Puškinova Evžena Oněgina. Nesmírně plodná byla jeho rozhlasová činnost, kdy se v rozhlasových hrách uplatnil ve více než stovce rolí.

Od roku 1945 až do své smrti patřil k angažovaným komunistickým umělcům, působil v nejvyšších orgánech Svazu dramatických umělců a byl poctěn celou řadou režimních vyznamenání (nositel Řádu práce, 1964; nositel Řádu Vítězného února za rozsáhlou uměleckou a kulturně politickou činnost, 1980). V roce 1958 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, o deset let později titul zasloužilý člen Národního divadla a v roce 1971 byl jmenován národním umělcem. Zemřel v Praze 9. září 1984.

Lidé na kře

Vychází POPRVÉ NA DVD

K dostání v trafikách od 20. listopadu 2015 za 99 Kč

V prodeji bude 14 dní.

Kromě trafik si DVD můžete zakoupit na www.filmexport.cz

Filmografie :

1933    U svatého Antoníčka
1935    První políbení / Studentská máma / Vdavky Nanynky Kulichovy 
1936    Lojzička / Srdce v soumraku / Světlo jeho očí / Ulička v ráji (Dobrodinec chudých psů) / Uličnice
1937    Děvčata nedejte se! / Krb bez ohně / Lidé na kře / Otec Kondelík a ženich Vejvara / Rozvod paní Evy / Srdce na kolejích (Semafor) / Švanda dudák
1938    Ideál septimy / Jak roste Praha (dokument) / Jarka a Věra / Její pastorkyně / Panenka / Pod jednou střechou / Stříbrná oblaka / V pokušení / Vandiny trampoty
1939    Dvojí život / Srdce v celofánu
1940    Artur a Leontýna / Babička / Dceruška k pohledání / Madla zpívá Evropě / Okénko do nebe / Poslední Podskalák / To byl český muzikant
1941    Advokát chudých / Tetička
1942    Dlouhý, Široký, a Bystrozraký
1944    Děvčica z Beskyd / Skalní plemeno 
1945    Z růže kvítek (nedokončený)
1946    Lavina / Přísaha (sovětský film)
1947    Nikola Šuhaj
1948    Léto / O ševci Matoušovi / Případ Z-8
1949    Revoluční rok 1848 / Vzbouření na vsi
1950    Posel úsvitu
1951    Mikoláš Aleš
1952    Haškovy povídky ze starého mocnářství / Mladá léta / Nad námi svítá / Únos
1953    Nejšťastnější člověk na světě / Výstraha
1954    Severní přístav
1955    Psohlavci / Tanková brigáda
1956    Nezlob, Kristino
1958    Žižkovská romance
1961    Kohout plaší smrt
1966    Dva tygři
1981    Konečná stanice
1982    Šílený kankán
1984    Barrandovské nocturno aneb Jak film tančil a zpíval

DO OBCHODU - KOUPIT DVD

FOTO: archiv FEX