Štěpán Kopecký - filmový architekt

Narodil se v Praze 26. srpna 1901, kde také později na Českém vysokém učení technickém vystudoval architekturu a stavitelství (tehdejší Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ukončil v roce 1927 s titulem inženýr architekt). Po absolutoriu pokračoval ve studiích divadelních a filmových dekorací a kostýmů v zahraničí, kde získal cenné zkušenosti, které potom uplatňoval jako filmový architekt. Nejprve ale začal pracovat ve stavební kanceláři a od roku 1930 jako samostatný architekt – návrhář.

     V naší kinematografii začal působit od roku 1932 a jeho prvním filmem byla komedie režiséra Vladimíra Slavínského Právo na hřích, natočená podle tehdy úspěšné konverzační komedie dnes již zapomenutého dramatika Viléma Wernera. Jako architekt je tu v titulcích uveden ještě společně s Vilémem Rittershainem. Poté až do roku 1948 vytvořil stavby k více než 150 filmům. 

     Před 2. světovou válkou spolupracoval zejména s režiséry Martinem Fričem, Hugo Haasem nebo Otakarem Vávrou. Fričova adaptace Gogolova Revizora z roku 1933 se nesnažila zakrýt divadelnost předlohy a jeho režijní koncepci se podrobila i kulisovitá výprava Štěpána Kopeckého s primitivním modelem ruské vesnice pro celkové záběry.

     V témže roce se Štěpán Kopecký podílel také na další Fričově adaptaci známého literárního díla – na přepisu románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu, pro který mu postavil podle dobových fotografií a Herrmannových vzpomínek věrnou kopii staropražské Václavské ulice, zahradní restaurace Na Slovanech, ale také Žemlova krámku a jeho stísňující komůrky. K dalším významným titulům Kopeckého spolupráce s Fričem se řadí např. Jánošík (1935) podle divadelní hry Jiřího Mahena anebo Hordubalové (1937), přepis románu Karla Čapka. Pro Hugo Haase zase vytvořil zajímavé dekorace k adaptacím komedie Františka Langra Velbloud uchem jehly (společná režie s Otakarem Vávrou, 1936) a Čapkova dramatu Bílá nemoc (1937), pro Otakara Vávru k jeho režijnímu debutu, přepisu románové prvotiny Marie Majerové Panenství (1937) a zejména jako scénograf k historické komedii podle Ladislava Stroupežnického Cech panen kutnohorských (1938). 

     Po válce potom pracoval až do roku 1948 na filmech nejrůznějších žánrů. Z historických snímků to byl např. Průlom (1946) režiséra Karla Steklého nebo Alena (1947), adaptace povídky Františka Kubky z Karlštejnských vigilií, natočená v režii Miroslava Cikána, z okupačních látek to byla dramata Hrdinové mlčí (1946, opět v Cikánově režii) a V horách duní (1946, r. Václav Kubásek), ze současných veseloher Dnes neordinuji (1948, r. Vladimír Slavínský podle hry Olgy Scheinpflugové Okénko) či Polibek ze stadionu (1947, opět s M. Fričem). S Martinem Fričem v roce 1947 spolupracoval také na Čapkových povídkách. K umělecky nejvýznamnějším patří spolupráce s Karlem Steklým na jeho mezinárodně proslavené Siréně podle stejnojmenného románu Marie Majerové a na Krškově poetickém snímku o tragickém životním osudu houslového virtuosa a skladatele Josefa Slavíka Housle a sen (1947).

     Po roce 1948 již ing. arch. Štěpán Kopecký s filmem nespolupracoval a o osm let později, 8. srpna 1956, zemřel v Praze v pouhých 55 letech.

Matka Kráčmerka

Vychází POPRVÉ NA DVD

K dostání v trafikách od 25. listopadu 2015 za 99 Kč

V prodeji bude 14 dní.

Kromě trafik si DVD můžete zakoupit na www.filmexport.cz

FOTO: Filmexport