Osobnosti
Suzanne Marwille - jedna z prvních hvězd českého němého filmu
Vlastním jménem Marta Schölerová se narodila 11. července 1895 v Praze. Divadlo hrála už jako dítě po boku spisovatelky Popelky Biliánové. Pro film ji objevil na konci 1. světové války režisér Václav Binovec, který si změnil české křestní jméno Václav na šifru W. T. a z nových iniciál vytvořil název svého filmového podniku Weteb. A protože si potrpěl na exotické pseudonymy a sám hrál pod jménem Willy Bronx, vytvořil pro hlavní představitelku svých filmů Martu Schölerovou francouzsky znějící pseudonym Marwille, složený z prvních slabik jejího jména Marta a svého pseudonymu Willy, který doplnil vymyšleným křestním jménem ve francouzské podobě Suzanne.
Marie Štrosová - Steinerová
Narodila se 10. ledna 1923 v Mladé Boleslavi, kde vyrůstala v divadelním a hudebním prostředí. Otec byl činoherec a matka operní pěvkyně, ve 30. letech sólistka opery Národního divadla v Brně. Nejprve studovala na vinohradském gymnáziu a po maturitě se věnovala studiu zpěvu na pražské konzervatoři. Ještě jako posluchačka byla v letech 1942-43 angažována v pražském Divadle Vlasty Buriana, kde získávala první jevištní zkušenosti.
Jaroslav Ježek - české veřejnosti přibližoval jazz a tvůrčím způsobem ho přetvářel
Narodil se 25. září 1906 v Praze na Žižkově v rodině krejčího. Od dětství byl postižen vážnou oční chorobou – šedým zákalem, a po nezdařené operaci na jedno oko zcela oslepl. Navíc po onemocnění spálou se stal i silně nedoslýchavým. Problémy v obecné škole zapříčiněné zmíněnými zdravotními potížemi a začátek první světové války, kdy jeho otec byl odveden na frontu, jej přivedly do Hradčanského ústavu pro slepé a slabozraké děti, kde získal základy hudební teorie a hry na různé hudební nástroje a osvojil si Braillovo slepecké písmo.
Jiří Sovák - rozený komik
Vlastním jménem Jiří Schmitzer se narodil 27. prosince 1920 v Praze v rodině hostinského. Jako úředník městské spořitelny vystupoval nejprve s ochotníky. Za nacistické okupace byl skladníkem ve Waltrovce a po večerech hrál na Živém jevišti v Rokoku. V roce 1943 se seznámil s režisérem Janem Strejčkem a odešel s ním do Horáckého divadla v Třebíči. Po válce v roce 1946 získal osvědčení z konzervatoře a po vojenské prezenční službě v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého nastoupil v D 48 u E. F. Buriana, kde poprvé začal hrát staré muže a dědky. V roce 1952 přešel do Divadla čs. armády (dnešní Divadlo na Vinohradech) a v roce 1966 se stal členem činohry naší první scény. V Národním divadle potom hrál až do roku 1983, kdy po těžkém úrazu (byl sražen automobilem) odešel do důchodu.
Jiří Brdečka - režisér, výtvarník, scenárista, kritik i prozaik
Narodil se 24. prosince 1917 v Hranicích na Moravě. Studoval dějiny umění, za protektorátu se zkoušel živit jako novinář, kreslíř a autor zábavného čtení. V letech 1945 až 1949 působil v redakci Lidových novin. K práci s filmem se dostal v průběhu 2. světové války. Zajímal se zejména o animovaný film a stal se jedním ze zakladatelů a prvních pracovníků studia Bratři v triku. Vedle bohatého díla právě v oblasti animovaného filmu se významně uplatnil i jako vynikající autor námětů a scénářů hraných snímků. Od roku 1949 byl zaměstnán jako scenárista, dramaturg a režisér tehdejšího Čs. státního filmu a je podepsán pod řadou významných děl naší kinematografie. K těm bezesporu patří např. film Až přijde kocour (spolu s Vojtěchem Jasným a Janem Werichem), který sklidil úspěch nejen na domácí, ale i zahraniční půdě a byl ověnčen řadou cen. Z filmařského hlediska šlo o novátorský počin, navíc podpořený skvělou režií i kamerou a vynikajícími hereckými výkony.
Kamil Běhounek - z právnické fakulty odešel k hudbě
Narodil se 29. března 1916 v Blatné, ale dětství prožil ve Slaném. Během studentských let na právnické fakultě Univerzity Karlovy hrál v letech 1935-37 s orchestrem Gramoklubu a vystupoval s R. A. Dvorským a Karlem Vlachem. Zájem o hudbu nad právy u něj zvítězil a postupně se ze sólového hráče na chromatickou harmoniku vypracoval na majitele a dirigenta tanečního orchestru, autora hudebních skladeb a aranžéra.
Jiří Steimar - disponoval širokým rejstříkem výrazových možností
Narodil se 24. dubna 1887 v Praze v rodině pekařského živnostníka. Na otcovo přání se také vyučil pekařem, ale po jeho smrti odešel k divadlu. Herectví soukromě studoval u Karla Želenského a svou kariéru zahájil v roce 1910 na prknech smíchovského Divadla U Libuše, kde byl na jevišti milovnickým partnerem ředitelky Emy Švandové. V roce 1913 byl angažován do činoherního souboru Národního divadla, kde potom působil s výjimkou dvou sezon, kdy byl členem Městského divadla na Královských Vinohradech (1924-25 a 1928-29), až do svého odchodu na odpočinek začátkem roku 1959.
Jiří Mahen
Vlastním jménem Antonín Vančura se narodil 12. prosince 1882 v Čáslavi jako třetí z třinácti dětí v rodině pekaře s dlouholetou evangelickou tradicí. Studoval na gymnáziu v Čáslavi a Mladé Boleslavi, potom češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Jako vysokoškolák patřil mezi návštěvníky Neumannovy „olšanské vily“, publikoval v anarchistických a sociálně demokratických časopisech.
Věra Tichánková - výrazná představitelka matek dospívajících synů
Narodila se 7. prosince 1920 v Žarmovické Huti u Nové Bani. Byla posluchačkou profesorů Iblové, Salzra, Frejky, Plachého a Nedbala na Státní konzervatoři Praha, kterou absolvovala v roce 1944. Za války byla také vězněna, v letech 1944-48 potom pomáhala budovat Horácké divadlo v Třebíči a později v Jihlavě.
Vojtěch Jasný - režisér a scenárista
Narodil se 30. listopadu 1925 v Kelči u Vsetína. Hned po osvobození, po ročním studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, přešel na právě otevřenou FAMU, kde studoval nejprve kameru u Karla Plicky a v roce 1951 absolvoval i režii. V letech 1950-56 působil ve Studiu dokumentárních filmů a ve Studiu Čs. armádního filmu, roku 1956 se stal režisérem Filmového studia Barrandov.