Jiří Steimar - disponoval širokým rejstříkem výrazových možností

Narodil se 24. dubna 1887 v Praze v rodině pekařského živnostníka. Na otcovo přání se také vyučil pekařem, ale po jeho smrti odešel k divadlu. Herectví soukromě studoval u Karla Želenského a svou kariéru zahájil v roce 1910 na prknech smíchovského Divadla U Libuše, kde byl na jevišti milovnickým partnerem ředitelky Emy Švandové. V roce 1913 byl angažován do činoherního souboru Národního divadla, kde potom působil s výjimkou dvou sezon, kdy byl členem Městského divadla na Královských Vinohradech (1924-25 a 1928-29), až do svého odchodu na odpočinek začátkem roku 1959.

Disponoval širokým rejstříkem výrazových možností, ale stal se především úspěšným představitelem milovníků, ke kterým ho předurčoval už jeho zjev (byl mj. ve své době považován za nejelegantnějšího herce a nositele fraku). Na jevišti vytvářel se zdánlivou lehkostí a úspornou mimikou zejména elegantní hrdiny salónních a konverzačních komedií. Byl dlouholetým jevištním partnerem Anny Sedláčkové, Jarmily Kronbauerové, později také Olgy Scheinpflugové. Několikrát se s úspěchem pokusil i o režii.

Na stříbrném plátně se poprvé objevil už v roce 1913 a před filmovou kamerou potom stál plných pětapadesát let. Ještě před první světovou válkou spolupracoval se dvěma ze tří českých filmových výroben. Režíroval a hrál v komedii Pan profesor, nepřítel žen (s Mílou Pačovou), natočeném společností Illusion. Objevil se v melodramatu Estrella a v komedii Andula žárlí společnosti Asum (v obou s Andulou Sedláčkovou). S Ninou Laušmanovou vytvořil mladou manželskou dvojici ve Štáflově komedii Americký souboj a se Suzanne Marwille hrál v Binovcových filmech Démon rodu Halkenů, Krasavice Kaťa a Evin hřích.

Žádný z těchto snímků se bohužel nedochoval, a tak jediným titulem z němé éry, ve kterém bychom jej dnes mohli zhlédnout, je historické drama režiséra J. S. Kolára Svatý Václav z roku 1929, v němž ztělesnil Václavova otce knížete Vratislava.

Ve 30. letech vystupoval hlavně v konverzačních veselohrách a zvukový meziválečný film těžil spíše z jeho popularity než z jeho hereckého umění. Vytvořil v něm dlouhou řadu postav bankéřů (Osada mladých snů), ředitelů a generálních ředitelů nejrůznějších podniků a divadel (Žena, která ví co chce, Sextánka, Její hřích, Okouzlená, Tanečnice), továrníků (Výdělečné ženy, Stříbrná oblaka, Adam a Eva), právníků, lékařů nebo šlechticů (Jan Výrava, Čekanky, Maskovaná milenka) aj.

V poválečném období se uplatňoval zejména jako představitel historických postav v životopisných filmech Václava Kršky (baron Astfeld v Houslích a snu, herec F. F. Šamberk v Mikoláši Alšovi, ředitel Thomé ve filmu o Bedřichu Smetanovi Z mého života nebo hodinář Dietrich v Poslovi úsvitu).

V 60. letech vytvářel epizodní postavy převážně ve filmových komediích (Limonádový Joe, Kdo chce zabít Jessii?, Happy end). Naposled se na plátně objevil v roce 1968 v komedii Josefa Macha Objížďka a v tragikomedii Ivo Nováka Maratón.

Už v roce 1933 získal státní cenu za herecké umění, po válce mu byl udělen titul zasloužilý umělec (1953), stal se nositelem vyznamenání Za vynikající práci (1958) a krátce před smrtí byl jmenován národním umělcem (1968). Zemřel 16. prosince 1968 v Praze.

https://www.youtube.com/watch?v=tpDjiNyLQtc

Jeho první manželkou byla Anna Steimarová, dcera divadelního ředitele Vendelína Budila, s níž měl dceru, herečku Jiřinu Steimarovou. Jeho vnukem byl Jiří Kodet, dlouholetý člen souboru Činoherního klubu a syn sochaře Jana Kodeta, vnučkou je herečka Evelyna Steimarová, herecký rod pokračuje dnes i pravnučkami Barborou Kodetovou a Annou Polívkovou.

Filmografie (výběr):

1937 KVOČNA
1938 KLAPZUBOVA XI. / STŘÍBRNÁ OBLAKA
1939 PŘÍKLADY TÁHNOU
1940 MASKOVANÁ MILENKA / ŽIVOT JE KRÁSNÝ
1941 Z ČESKÝCH MLÝNŮ
1942 OKOUZLENÁ
1951 MIKOLÁŠ ALEŠ
1954 JAN HUS
1955 JAN ŽIŽKA / Z MÉHO ŽIVOTA
1961 KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ
1963 MEZI NÁMI ZLODĚJI
1964 LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA

Všechny tyto filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

FOTO: Filmexport