Výjimky a omezení autorského práva

V předchozím článku jsme Vám přiblížili pojem autorských práv, které mají zaručit ochranu nejen tvůrčího a uměleckého vkladu autora, ale i finanční investice do výroby díla. Jsou ale situace, kdy je za splnění určitých zákonem stanovených podmínek dovoleno užít autorské dílo a jiný předmět ochrany dle autorského zákona i bez svolení nositele práv. Jedná se o výjimky a omezení jinak výlučného autorského práva – volné užití a bezúplatné zákonné licence.

V případě volného užití zákon umožňuje užít zveřejněné dílo bez souhlasu autora pro vlastní nekomerční osobní potřebu. Fyzická osoba si tak může zhotovit rozmnoženinu díla, např. filmového DVD, hudebního CD nebo knížky; to však neplatí, pokud je předloha opatřena ochranou proti kopírování nebo jiným technickým prostředkem k ochraně práv, což lze zpravidla jednoduše poznat podle ikony nebo textu na obalu. Kopii pro osobní potřebu lze užít jen v rámci osobního soukromí toho, kdo ji zhotovil, kam patří i rodina a osoby blízké.

Nesmí tedy kopii prodat, sdílet na internetu, ale ani půjčit či darovat kamarádovi. Volné užití pro osobní potřebu se však nevztahuje na všechna díla. Výjimku tvoří např. počítačové programy a hry, které není možné kopírovat ani pro osobní potřebu, stejně jako není dovoleno natočit kopii filmu při promítání v kině na kameru či obdobné zařízení.

Dále autorský zákon upravuje i několik zákonných licencí, v jejichž rámci lze dílo užít bez svolení autora a bez placení autorské odměny. Jedná se např. o citace, zpravodajskou či knihovní licenci, užití díla při občanských a náboženských obřadech, užití díla při školních představeních apod.

Pro uplatnění všech těchto výjimek a omezení je vždy nutné aplikovat tzv. třístupňový test, který stanoví, že výjimky a omezení autorského práva lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených autorským zákonem, tedy jenom tehdy, kdy to zákon výslovně dovoluje. Zároveň takové užití nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití díla a nesmí jím být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. To znamená, že i když např. stáhnutí filmu z internetu pro osobní potřebu je formálně volným užitím, je v každém konkrétním případě nutné posuzovat, zda takové vytvoření kopie nenarušuje obvyklý výkon autorských práv, jako je např. legitimní distribuce, a není neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora, jakými jsou např. právo na odměnu a návratnost vložených investic. Zároveň takové jednání nesmí být v rozporu s dobrými mravy, což zpravidla zhotovení kopie z nelegálního zdroje a v přímé návaznosti na protiprávní jednání jiných osob je.

Pokud si tedy občas stáhnete z internetu jinak nedostupný film či epizodu seriálu, která vám utekla v televizi, zákon neporušujete. Pokud však filmové trháky místo v kině vidíte na internetu z nelegálních zdrojů, na kterých jsou práva autorů masivně zneužívána, jako jsou filehostingové servery či různé P2P (peer-to-peer) sítě, vaše jednání v souladu se zákonem není. Navíc, pokud nechodíte do kina, nekupujete či nepůjčujete si legitimní DVD ani nevyužíváte legální filmové internetové služby, nedáváte nositeli práva vůbec žádnou šanci k návratnosti vložené investice. Teď jste sice viděli film oblíbených tvůrců zadarmo, ale příště už žádný takový film vzniknout nemusí, protože na něj producenti neseženou peníze.

FOTO: cpufilm.cz