Nová kniha o protektorátním filmu

23. 3. 2017 vyšla v nakladatelství Olympia nová kniha Triumf vůle Václava Junka. Kniha byla pokřtěna v prodejně Luxor hercem Dalimilem Klapkou, autorem a také ředitelem nakladatelství Karlem Hejnou. Brzy bude také v nabídce našeho e-shopu na www.filmexport.cz, kde nově zavádíme prodej knih s filmařskou a filmovou tematikou a také audioknih. Sledujte FB a naše stránky, dáme vědět, až to nastane!

O kolaboraci českého filmu za doby Protektorátu toho již bylo napsáno mnoho, stejně jako o úloze německého filmu v době Třetí říše. Jen málokdy ale někdo poukázal na úspěchy německého i českého filmu v této době. Václav Junek přináší na stránkách své knihy obrácený pohled na tuto tématiku a snaží se připomenout nejvýznamnější herce a filmy, to nejlepší z německého i českého filmu 1.poloviny 20.století.

Václav Junek

TRIUMF VŮLE

aneb

Zoufalství nacionálněsocialistického (a protektorátního) filmu

Název této knížky je vybrán záměrně jako ilustrace skutečné hloubky základního problému, před nímž stáli nejen filmoví tvůrci, ale celé generace v Německu a pak i v Čechách v letech 1933 až 1945. Není to ovšem žádné klasické uměnovědné a suché dílo s povinným ideologickým posláním, nýbrž výsledek záměru vysvětlit jejím čtenářům, kromě jiného, nezvratný fakt, že ačkoli nacionální socialismus dohrál svou historickou roli počátkem května 1945 s takovou razancí a natolik transparentně, že tenkrát by za jeho budoucnost nedal nikdo soudný ani příslovečný pětník, dnes se z Adolfa Hitlera a z politického systému, jenž představoval, stal k dnešku bezkonkurenční mediální fenomén první třídy.

            Dědictví záludnosti a nebezpečí nacionálně socialistické a konečně i protektorátní filmové propagandy totiž cítíme dodnes, anebo spíš právě dnes. Proto je tato knížka varováním a navíc dalším platným kamínkem pevné hráze, kterou jednoduše musíme stavět proti všemu, co mělo skončit v květnu 1945 - nemají-li se tyto přízraky vrátit ve formě možná již demokratickými cestami nezvládnutelné. 

            Zároveň s tím však Triumf vůle nabízí populárně podaný přehled vývoje filmu i výčet filmových hvězd oné velké doby včetně antologie hraných filmů (a částečně i filmových dokumentů) natočených a propagandisticky zneužívaných v letech 1933–1945 v nacionálně socialistickém Německu a 1939-1945 v Protektorátu Čechy a Morava. To vše jednak jako popis reálného živného podhoubí a platné berličky tzv. nacionálně socialistického světonázoru, jednak jako vážně míněný pokus právě o vysvětlení jeho dodnes úspěšně přežívajícího dědictví také díky určitým nadčasovým kvalitám v této éře realizovaných filmových děl.

Václav Junek

(20. dubna 1950)

…je autorem řady publikací pojednávajících o významných a zajímavých osobnostech našich i světových dějin. Dlouhodobě se zabývá především novodobou historií středoevropského prostoru a soužitím Čechů s Němci v něm.

K jeho nejúspěšnějším titulům patří Pasovský případ císaře Rudolfa II., Rudolf II, císař, jehož čas uplynul, České zrady, Třinácté komnaty našich prezidentů, Emil Hácha, Osudy českých zrádců, Velké zrady světové historie, Hitler v Čechách, Druhá republika, nebo Jedenáct důvodů proč Hitler nevyhrál válku.

V Olympii odsud vyšly tyto tituly: Betonová iluze (2013), Hitler před branami (2013), Poslední teutonská lest (2014), Berounské války (2015), …celé to hnízdo musí hořet (2015), Protektoři (2015), Nápravník zažitých nepravd (o Václavu Klausovi) (2015), Cena lidské tváře (2015), Mozartovy pražské noci (2016) a Osudový omyl André Maginota (2016)

Homo novus Otakar Vávra

Jen pramálo lidí by při zaslechnutí jména Otakar Vávra marně tápalo ve své mysli. Tato osobnost na sebe upozornila mnoha způsoby – výraznými filmy, schopností vrcholně fungovat v několika mocenských režimech, uměním profesně vychovat persony českého filmu nebo svým úctyhodně vysokým věkem. V roce 1937, tedy na samém počátku jeho dlouhé filmařské kariéry, Vávra prohlásil: „Budu-li mít možnost i dál v českém filmu jako režisér pracovat, půjde mi především o to, abych dostal do svých filmů největší míru vkusnosti a životnosti a abych v nich snížil počet dialogů co nejvíce na prospěch filmovosti filmu. Jako režisér...

Lidé za filmem: Script girl

Jejím revírem je filmová a televizní tvorba. Její pracovní tempo je dosti náročné. Jejich protivníci jsou zapomnětliví herci a nepořádné garderobierky. Skript girls pracují ve dne i v noci. Jejich úkolem je chránit souvislost v nafilmovaných kouscích, které leckdy měřily i pět kilometrů.

Břetislav Pojar: Nestor českého animovaného filmu

„Snažím se dětské filmy dělat tak trochu jako ledovec. Z něho je vidět sotva jedna desetina a dalších devět je pod vodou. Ale kdo chce, ten ho vidí celý. Je to vždycky šťastná výjimka, když se moje filmy pro děti líbí i dospělým, protože snad jediný Chaplin dokázal zaujmout všemi svými filmy jak obyčejného prostého diváka, tak i festivalové publikum.“

Jak se hrály mayské hry? Pot, krev a obětování se!

Počátky mayských her sahají hluboko do 6. st.př.n.l. Podle odborníků se měla první míčová hra objevit u národu Olméků, kteří sídlili u Mexického zálivu. Odtud se pak mayské hry šířily do Střední Ameriky.

Bílé vdavky královny Viktorie

Svatební šaty má snad každý spojen s něžnou bílou barvou. Nebylo tomu ale odjakživa. Bílou revoluci způsobilo až rozhodnutí anglické královny Viktorie, která se rozhodla, že dá vale všem konvencím a zvyklostem. Za svého bratrance, prince Alberta se proto rozhodla provdat ve sněhově bílé róbě.

Jeden den v římském nevěstinci

Tma jako v pytli, nenapodobitelné výpary lidských těl, puch, špína, ženy, víno, zpěv. To charakterizovalo nevěstince ve starověkém Římě. Nevěstince s příznačnou lucernou, která svým osvětlením vábila zbloudilé pocestné na trochu nevinného pobavení...

Jiří Sequens: Víc než jen Atentát, „hříšníci“ a major Zeman

Existují režiséři, jejichž jména známe, ale nejsme schopni si je spojit s jediným filmem. Pak jsou filmy, které jsme viděli nebo o nich četli či slyšeli, ale nemůžeme si vzpomenout, kdo je jejich režisérem. Poté jsou filmoví tvůrci, u nichž si dokážeme okamžitě vzpomenout na téměř všechny jejich snímky. A nakonec jsou takoví režiséři, jež jsou pro širší veřejnost známí pouze několika počiny, přičemž jejich filmografie často skrývá mnohem více. Kým je režisérská osobnost československé kinematografie Jiří Sequens?

Podnikatelský záměr, který položil základy zlínského filmu

Ateliéry Bonton Zlín. Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. Univerzita Tomáše Bati. Velké kino Zlín. Snad jen málokdo si není vědom existence těchto kulturních a vzdělávacích fenoménů. Co mají společného? Jednoduše film. Více než století staré médium, jehož moc a účinek si uvědomil člověk nesoucí světoznámé jméno – Baťa. Toto jméno sehrálo v moderních dějinách Zlína obrovskou roli a dalo by se říct, že obuv předcházela právě oněm ateliérům, festivalu, škole, kinu a mnohému dalšímu.

Václav Krška a jeho filmy: Řeky, životopisy a další

Václav Krška se narodil 7. října 1900 v Písku. Pojmenován po otci ovšem ve třinácti letech částečně osiřel. Rok po smrti otce se jeho matka provdala za vlastníka mlýna nacházejícího se nedaleko obce Heřmaň. Toto místo Kršku výrazně ovlivnilo. Od dětství zbožňoval divadlo, zejména to loutkové. Jak ale dospíval, začal navštěvovat představení ochotnických divadelních spolků. Taková záliba vedla Kršku k tomu, aby v roce 1920 založil v Heřmani Kroužek divadelních ochotníků Heyduk. Prvním představením, které ochotníci sehráli, byl Loupežník Karla Čapka. Kroužek fungoval po dlouhá léta. Jedním z jeho umělecky vrcholných momentů byla inscenace Král Oidipus s Eduardem Kohoutem v hlavní roli. Její představení proběhlo v roce 1936 a tehdy byl Eduard Kohout již ostříleným hercem a stálicí hereckého ansámblu Národního divadla, tudíž pro Heřmaň to byl významný okamžik.