Co jste možná nevěděli
Zdenek Sirový: Nože a smutky, hrozby a výstřely, cesty a baroni
Již několik let se čas od času setkávám s tím, že Smuteční slavnost natočil Zdeněk Sirový nebo že Černé barony převedl na filmové plátno Zdenek Syrový. V nejhorších případech tyto filmy točil Zdeněk Syrový. Není to ale ani Zdeněk, ani Syrový, je to Zdenek Sirový. Pozornějšímu čtenáři tyto drobné nuance neuniknou, a byť nejsou přímo matoucí, netřeba si na ně zvykat. Naopak! A možná, že tento článek alespoň o píď eliminuje tendence přejmenovávat tak významnou osobnost, jakou Zdenek Sirový byl.
Amadeus: O filmu, Státní bezpečnosti, jídle a překvapování
„Pastva pro oči a uši.“, „Poučný, dojemný a prostý zároveň.“, „Oplývající představivostí, komplexitou a vznešeným uměním.“, „Nejlepší film roku.“ Od premiéry filmu Amadeus Miloše Formana uplynulo již dvacet devět let, a přesto mívají dnešní diváci stejné pocity jako tehdejší recenzenti. 25. března 1985 si tvůrci odnášeli z 57. ročníku Cen akademie celkem osm Oscarů. Snímek byl vůbec nominován celkem na padesát čtyři ocenění napříč všemi možnými kategoriemi a úspěch v podobě výhry slavil v jednačtyřiceti případech. Miloš Forman byl jako režisér na výsluní a mnohým členům filmového štábu se otvíraly nové dveře. Jenže co předcházelo těmto šťastným momentům? Tomu čtení vychvalujících recenzí, přebírání ocenění a dávání děkovných proslovů? Práce, dřina, stres, obavy a zase práce.
„Co, co, co, občane!?“ Portrét Vladimíra Pucholta
Před několika lety jsem si poprvé pustil Černého Petra. Tehdy mi totiž uhranuly Formanovy filmy. Patriotisticky jsem zhlédnul nejprve jeho americké snímky a až poté československé. S jakoukoliv chronologií jsem se netrápil a jako první (z těch československých) jsem si pustil Černého Petra. Já byl po té přibližně hodině a půl doslova u vytržení, neboť jsem si uvědomil, že jsem nekoukal na Formanův film, ale na nenapodobitelný herecký výkon jakéhosi čupřinatého výrostka. Nechal jsem Formana Formanem a následující dny patřily jen Vladimíru Pucholtovi.
Hanzelka a Zikmund: Cesta kolem světa za 1290 dní
Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund se na cestu kolem světa vydali 22. dubna 1947 – z Československa napříč celou Afrikou pokračujíc do Latinské Ameriky a odtud severním směrem až do Mexika. Během tohoto tří a půlletého verneovského dobrodružství napsali Hanzelka a Zikmund (H+Z) 702 rozhlasových a 293 novinových reportáží, natočili 10 dokumentárních filmů a také tři celovečerní snímky: Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáro (1953), Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře (1953) a Z Argentiny do Mexika (1953).
Miloš Forman: Filmař, který vždycky snil výš, než na co měl
Zda filmaři považují Hollywood za nejvyšší filmovou metu či nikoliv, bychom mohli společně sáhodlouze polemizovat. Stejně tak bychom se mohli dohadovat, jak tomu bylo dříve, před desítkami let. Ovšem ať už teď nebo před čtyřiceti pěti lety, vždy se kolem našich filmových tvůrců, kterým se podařilo uplatnit v megalomanském byznysu jménem Hollywood, objevila jakási aura obdivu a my, diváci, jsme uznale pokývali. Jenže v případě Miloše Formana jsme nezůstali jen u uznalého pokyvování, ale obdiv střídal údiv a u nejednoho úspěchu jsme zůstávali s ústy dokořán. Formanovy filmy měly komerční úspěch, jsou ověnčeny mnoha oceněními, jsou řazeny mezi nejlepší snímky světové kinematografie a Forman jako režisér získal celosvětové uznání. A my Češi – malý, zvláštně sebekritický a závisle suverénní národ – jsme patřičně pyšní na „našeho“ Formana.
Vizuální efekty a kaskadéři
Na první pohled jsou profese trikařů a kaskadérů jen pomyslnou třešničkou na dortu, ale velmi často jsou po sledování filmu to jediné, co divákovi utkví v paměti.
Bohém Jiří Kodet
Jen opravdový herec dovede přesvědčit své okolí, že je hrabě a v žilách mu koluje modrá krev i mimo plátno. Během svého života zažil vzlety i pády, ale nikdy nevypadl z role. A jaká vlastně byla?
Velkolepý režisér Jiří Menzel
Filmy Jiřího Menzela jsou mezi českými diváky mimořádně oblíbené a není bez zajímavosti, že patří k nejpopulárnějším českým titulům i v zahraničí. 23. února se dožívá pan režisér svých pětasedmdesátých narozenin, takže se podívejme na několik úseků jeho velkolepé filmové dráhy.
Filmové profese – Střih
Všechno už je zdánlivě hotové. Dekorace jsou sklizené, všechny kelímky od kávy jsou odvezené na skládku a po stovkách hodin práce zůstane natočený materiál. Pro spoustu lidí tímto příběh filmu končí, ale jsou některé profese, u kterých naopak začíná.
Mikrofonista, runner, klapka
Při mumraji na natáčení se v početném štábu několika desítek jedinců následující profese spíše ztratí, přesto by bez nich nebylo natáčení možné.