Osobnosti
Jan Šmíd - vystudovaný psycholog
Narodil se 21. dubna 1938 ve Vítkovicích u Ostravy. V roce 1960 absolvoval herectví a režii na divadelní fakultě pražské AMU a stal se členem Divadla E. F. Buriana. Na této scéně se v 60. letech uplatňoval jako herec (1960-68), později jako asistent režie a režisér (1969-74). Spolupracoval s rozhlasem a od roku 1974 začal pracovat v Čs. televizi.
Jana Brejchová – hvězda českého i evropského formátu
Narodila se 20. ledna 1940 v Praze jako jedno z šesti dětí řidiče dálkové dopravy. Ve filmu začala vystupovat od svých necelých třinácti let, kdy ji ještě ve školní lavici objevil Ladislav Helge, tehdy asistent režiséra Jiřího Sequense, pro jednu z dětských rolí sociálního dramatu ze života proletářských dětí za první republiky Olověný chléb.
Petr Kostka - herec se širokým žánrovým rozpětím
Narodil se 11. června 1938 v Říčanech u Prahy v rodině s dlouholetou divadelní tradicí. Ačkoliv herci byli oba rodiče i prarodiče, sám zprvu projevoval zájem především o matematiku a exaktní vědy. Odmaturoval na Vyšší hospodářské škole v Plzni (1957) a teprve potom se rozhodl pro hereckou dráhu.
Věra Ferbasová – baculatý ztřeštěný žabec
Narodila se 21. září 1913 v Sukoradech u Hořic v Podkrkonoší jako dcera středoškolského profesora, působícího v Jičíně a později v Plzni. Studium na gymnáziu nedokončila a na přání otce, který z ní chtěl mít úřednici, absolvovala plzeňskou dvouletou obchodní školu. Do pražského Divadla Vlasty Buriana, kam potom nastoupila jako úřednice, přišla bez nejmenších hereckých ambicí. Náhodný záskok za onemocnělou herečku v souboru rozhodl o jejím dalším osudu.
Jaroslav Marvan - představitel mnoha zaměstnání
Narodil se 11. prosince 1901 v Praze. Po maturitě na reálce pracoval jako poštovní úředník a přes ochotnické scény přešel k divadlu Vlasty Buriana (1925-43). Po jeho boku začínal na divadle i ve filmu. První filmovou roli dostal v němém Dobrém vojáku Švejkovi, do zvukového filmu vstoupil rovněž jako přihrávač Vlasty Buriana (To neznáte Hadimršku, Přednosta stanice) a jako velmi oblíbený partner dalších našich komiků či představitelů konverzačního filmového herectví – Hugo Haase, Oldřicha Nového, Jindřicha Plachty, Otomara Korbeláře, Theodora Pištěka aj.
Antonie Nedošinská - učila se švadlenou a hrála s ochotníky
Narodila se jako Antonie Valečková 26. června 1885 v pražské měšťanské rodině. Učila se švadlenou a současně navštěvovala dramatickou školu Karla Želenského a hrála s ochotníky. Proti vůli rodičů se stala herečkou kočovných společností (Faltys, Sedláček) a do Prahy se vrátila s manželem, hercem Jiřím Nedošinským, aby zde hrála ve Švandově divadle na Smíchově (1919-28). Odtud vedla její cesta na jeviště Národního divadla (1928-40), kde vytvořila významné role domácího i světového repertoáru. I když se dokázala uplatnit v mnoha dramatických postavách, její doménou se staly od počátku energické, rozšafné matky a ženy z lidového a maloměstského prostředí.
Ladislav Boháč - milovník i hrdina
Narodil se 14. dubna 1907 v Uherském Brodě. Po maturitě na gymnáziu chtěl studovat práva, ale brzy přešel k divadlu. Svou profesionální hereckou dráhu nastoupil v roce 1926 na pražských avantgardních scénách – v Gamzově Uměleckém studiu v Praze a v Osvobozeném divadle. Ačkoli začal studovat na dramatickém oddělení pražské konzervatoře u prof. Hurta, dal brzy přednost umělecké praxi. V lednu 1929 se stal členem pražského Národního divadla, kde potom setrval (s přerušením v letech 1967-72, kdy byl hercem a uměleckým šéfem proslulého Krejčova Divadla Za branou) až do svého odchodu na odpočinek v roce 1975.
Jaroslav Průcha - dvakrát laureátem státní ceny
Narodil se 24. dubna 1898 ve Škvrňanech u Plzně. Pracoval nejprve jako dělník a přitom ochotničil. Po první světové válce se rozhodl pro hereckou dráhu a odešel k divadelní společnosti J. O. Martina. V letech 1924-31 vystřídal několik krátkých angažmá (Kladno, zájezdové Divadlo sdružených měst východočeských a českého severu se sídlem v Pardubicích, Osvobozené divadlo, Olomouc, Brno), také začínal režírovat. V roce 1931 jej angažoval K. H. Hilar do Národního divadla, kde potom hrál plných třiatřicet let. Dlouho však dostával převážně menší a málo významné role a teprve později mohl uplatňovat své realistické herectví a vypracovat se na protagonistu charakterního oboru.
Marie Glázrová - okouzlovala ženskou krásou
Narodila se 11. července 1911 v Horní Suché u Karviné v rodině venkovského lékaře a nadšeného divadelního ochotníka. Už od dětství se věnovala recitaci a na hereckou dráhu se připravovala u Izy Grégrové. V roce 1931 absolvovala pražskou konzervatoř, kde studovala u profesorů Hurta, Deyla, Suchánkové a Laudové. Krátce hrála v Plzni a poté přijala nabídku režiséra Jana Bora, který ji angažoval do pražského Divadla na Vinohradech (1932-37). V roce 1939 se stala členkou činohry Národního divadla, s nímž potom natrvalo spojila svou uměleckou dráhu.
Hugo Haas - dobrosrdečný malý český človíček
Narodil se 18. února 1901 v Brně, kde také studoval na reálce, absolvoval konzervatoř a poprvé hrál divadlo. Po angažmá v Brně, Olomouci a Ostravě přišel v roce 1924 do Prahy. Hrál krátce v Divadle Komedie a poté jej Jaroslav Kvapil angažoval do Městského divadla na Vinohradech (1924-29). Na jevišti vytvářel nejprve především milovnické role, ale brzy se dokázal zhostit i rolí charakterních. V roce 1929 ho K. H. Hilar přijal do Národního divadla, kde se objevoval v širokém repertoáru, zejména v konverzačním a v salonních veselohrách, v nichž uplatňoval svůj cit pro jemnou komiku a ironii. Sám ovšem tíhl k rolím charakterním. Nezapomenutelným se stal jeho doktor Galén z Bílé nemoci, tragická postava, kterou Karel Čapek napsal přímo pro něho. V roce 1939 byl z rasových důvodů z Národního divadla propuštěn a před nacistickou hrozbou emigroval přes Paříž a Lisabon do USA.