Marie Glázrová - okouzlovala ženskou krásou

Narodila se 11. července 1911 v Horní Suché u Karviné v rodině venkovského lékaře a nadšeného divadelního ochotníka. Už od dětství se věnovala recitaci a na hereckou dráhu se připravovala u Izy Grégrové. V roce 1931 absolvovala pražskou konzervatoř, kde studovala u profesorů Hurta, Deyla, Suchánkové a Laudové. Krátce hrála v Plzni a poté přijala nabídku režiséra Jana Bora, který ji angažoval do pražského Divadla na Vinohradech (1932-37). V roce 1939 se stala členkou činohry Národního divadla, s nímž potom natrvalo spojila svou uměleckou dráhu.

Na obou scénách byla ve 30. a 40. letech významnou představitelkou velkých postav domácího a světového repertoáru klasického i moderního. Okouzlovala ženskou krásou a hlubokým prožitkem v lyrických rolích, vlastní jí byly především postavy tragických hrdinek a temperamentní ženy, zmítané prudkostí citů a vášní. V začátcích své kariéry užívala příjmení Glaserová.

K filmu se dostala v roce 1934, kdy ji do role dcery despotického gymnaziálního profesora obsadil ve své komedii Poslední muž režisér Martin Frič. Tehdejší členka vinohradského divadla si o rok později zahrála Rozáru, služku ve mlýně, v adaptaci divadelní hry bratří Mrštíků Maryša, kterou natočil Josef Rovenský. Pod jeho režijním vedením potom vytvořila svou první velkou filmovou roli v přepisu Koptova románu Hlídač č. 47 (1937), kde jejími partnery byli Jaroslav Průcha a Ladislav Boháč. Ten se stal také jejím častým partnerem na jevišti i ve filmu.

V letech 1937-39, kdy točila ročně čtyři filmy, byla mimo divadlo a působila pouze jako filmová herečka. Tehdy a v první polovině 40. let sklízela na filmovém plátně své největší úspěchy. Upoutala jako Anna v Kubáskově – Vančurově nekonvenčním dramatu Láska a lidé a jako hezká Markytka v jejich přepisu Stroupežnického hry Naši furianti, byla také Jenufou v Cikánově Její pastorkyni a oslnivou paní kněžnou v Čápově Babičce.

Elegantní ženy ze společnosti si zahrála v Čápových kostýmních filmech Noční motýl a Tanečnice a v Krňanského Gabriele. Byla rovnocennou partnerkou Eduarda Kohouta v postavě plnokrevné dělnice Žofky z Vávrova přepisu románu Čapka-Choda Turbina, zemité venkovské dívky vytvořila v Binovcově Městečku na dlani podle Drdova románu nebo v Čápově Děvčici z Beskyd.

Vedle těchto rolí si zahrála také v nenáročných komediích a sentimentálních příbězích natočených Čeňkem Šléglem (Stříbrná oblaka, Paní Morálka kráčí městem), Miroslavem Cikánem (V pokušení, Pelikán má alibi) a Janem Svitákem (Srdce v celofánu).

Jejím největším filmovým úspěchem se stala titulní role v prvním českém filmu dokončeném a uvedeném do kin po 2. světové válce, ve Vávrově historickém dramatu Rozina sebranec.

V 50. a 60. letech jí film už nedal příležitosti odpovídající jejímu hereckému mistrovství. Z již nepříliš početné filmografie to byly např. hraběnka Clam-Martinicová v Krškově životopisném snímku Posel úsvitu o vynálezci Josefu Božkovi, vdova z pohádky Bořivoje Zemana Byl jednou jeden král, majitelka cukrárny Roselliová z Krškova přepisu Turgeněvovy novely Jarní vody nebo vedlejší role přítelkyně hlavní hrdinky Hanibalova příběhu Hvězda. Naposled se na filmovém plátně objevila v roce 1977 jako Honzova máma v další pohádce Bořivoje Zemana Honza málem králem.

Jako věhlasná recitátorka úzce spolupracovala s rozhlasem, kde vedle interpretace mnoha dramatických postav často recitovala především českou poezii (Slezské písně Petra Bezruče). Na konci 50. let jí bylo uděleno vyznamenání Za vynikající práci (1958), v roce 1960 byla jmenována zasloužilou členkou Národního divadla a o tři roky později zasloužilou umělkyní. Byla manželkou operního pěvce a dlouholetého sólisty opery Národního divadla Eduarda Hakena. Zemřela 19. února 2000 v Praze.

Hlídač č. 47

Vychází POPRVÉ NA DVD

K dostání v trafikách od 23. září 2015 za 99 Kč

V prodeji bude 14 dní.

Kromě trafik si DVD můžete zakoupit na www.filmexport.cz

FOTO: archiv FEX

DO OBCHODU - KOUPIT DVD