Bohém Jiří Kodet

Jen opravdový herec dovede přesvědčit své okolí, že je hrabě a v žilách mu koluje modrá krev i mimo plátno. Během svého života zažil vzlety i pády, ale nikdy nevypadl z role. A jaká vlastně byla?

Jiří Kodet se narodil 6. prosince 1937 do rodiny, která měla své kořeny velmi členité a pořádně zarostlé do podhoubí divadelní a výtvarné tradice. Jeho tatínkem byl sochař Jan Kodet a maminkou herečka Jiřina Steimarová. Rodičovské soužití však nebylo ideální a již v Jiřího osmi letech se rozvedli. Dalším manželem jeho matky byl automobilový závodník Jaroslav Juhan, ke kterému si našel brzy cestu. Své první filmové kroky uskutečnil před kamerou již ve dvanácti letech u klasika Václava Kršky v roli malého šlechtice ve filmu Posel úsvitu po boku své matky, ale pak přišla krutá rána osudu. Když bylo Jiřímu čtrnáct let, Juhan od rodiny odešel a emigroval. To znamenalo pro jeho matku velké existenční starosti a pro dospívajícího Jiřího to jistě také nebyla procházka růžovým sadem.

Možná jste nevěděli, že se Jiří Kodet měl stát žokejem – studoval na učilišti v Kladrubech nad Labem spojeným se slavným hřebčínem, založeným již císařem Rudolfem II. Ale přestože choval ke koním vždy silný vztah, naštěstí pro nás ho to vždy více táhlo k herectví. Vrozený talent nakonec obhájil i u přijímaček na DAMU, které se mu podařilo zvládnout až na třetí pokus. Podle půvabné legendy své přijetí do školy oslavil tím, že jel se svým učitelem na voze taženém koňmi a vykřikoval na kolemjdoucí: ,,Právě projíždí český herec Jiří Kodet!“

První výraznou filmovou hereckou příležitost mu dal režisér Jiří Krejčík ve velmi zajímavém filmu Probuzení (1959), kde po boku svého kumpána ze studií Petra Kostky vytvořil jednoho z chuligánů na šikmé ploše. Jestliže se dnes hodně hovoří o dětech ulice, pak Probuzení Jiřího Krejčíka dokazuje, že tento fenomén není nikterak nový. Snímek o nedoučené kadeřnici (Jana Brejchová) uprchlé z domova mládeže a partě mladíků, kteří páchají drobné krádeže a zevlují po Praze, je kromě solidní filmařiny i velmi zajímavým sociálním příspěvkem.

Svou důvěru mu Krejčík projevil také o rok později ve svém vybroušeném klenotu Vyšší princip (1960), kde Jiřího Kodeta obsadil do role studenta Zajíčka, jež není připuštěn k maturitě a svým chováním rozpoutá drama vedoucí k osudové tragédii.

Jak vidno, Jiří Kodet měl od začátku herecké kariéry prokazatelné úspěchy a další role na sebe nedaly dlouho čekat. V šedesátých letech se na plátně objevuje celkem pravidelně, ale s nástupem normalizace jeho pracovní vytíženost u filmu povážlivě klesá.

Jiří Kodet komunistický režim rozhodně nepodporoval, dále bylo veřejným tajemstvím, že mu jsou posílány peníze ze zahraničí a navrch Kodet nikdy neopouštěl roli bohéma, takže když pro něj poslala produkce auto a Jiří Kodet to okomentoval se svým typickým ležérním projevem: ,,To jste pro mě přijeli takovou herkou?“, stávalo se, že byl dlouhodobě bez nabídek.

Možná jste nevěděli, že měl hrát hlavní roli Nicka Cartera v klasické komedii Adéla ještě nevečeřela (1977). Prošel castingem i kamerovými zkouškami, leč tvrdě narazil. Slíbenou roli neobhájil. Důvodem jeho neobsazení byla skutečnost, že by se nevešel do kostýmů, protože ty jsou již ušité a socialistické zřízení si nemůže dovolit přešívat nákladné kostýmy. Roli tak dostal Michal Dočolomanský, který se do nich záhadně vešel a roli dostal den poté, co panu Kodetovi přistál ve schránce omluvný dopis ze stran tvůrců.

Jistě není bez zajímavosti, že se objevoval ve filmech Věry Chytilové, zvláště pak skvěle ztvárnil roli herce čekajícího na gáži ve vizuálně strhujícím filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979). Jejich spolupráce byla profesionální, ale jednou prý doslova na ostří nože, když ho po něm prý režisérka hodila.

Svou divácky nejoblíbenější postavu ztvárnil ve filmu Jana Hřebejka Pelíšky (1999) a jistě není bez zajímavosti, že se v něm opět sešel s Jiřím Krejčíkem. Krejčík byl ovšem v tomto případě na stejné straně kamery jako on. Kodetův Kraus je postava, která je komická i tragická zároveň, v jedné chvíli je hrdina a v druhé byste mu zakroutili krkem, ale když zvolá: ,,Dávám bolševikovi rok, maximálně dva“ nebo rozehraje geniální etudu na téma nok, dokazuje, že je mimořádná herecká osobnost.

Jiří Kodet zemřel 25. června 2005 jako člen činohry Národního divadla s dvěma českými lvy na polici a státní medailí za zásluhy. Jeho filmografie čítá celou řadu zajímavých rolí, které možná nejsou vždy úplně doceněny, ale on by si na to nikdy nestěžoval. Hodnotit herce z jeho výkonů je vždy pocitová záležitost a v případě Jiřího Kodeta jsou to pocity velmi příjemné.

FOTO: csfd.cz