Filmař se zápalem - Ladislav Lahoda

Ke konci milénia se na barrandovských kopcích začalo objevovat čím dál tím více urostlých sportovců, kteří prováděli životu nebezpečné výkony s lehkostí a často úsměvem na rtech. Jejich sláva se brzy začala šířit i do Hollywoodu a dnes můžeme říct, že hlavní zásluhu na tom má Ladislav Lahoda, filmař s pořádným stiskem ruky.

S panem Ladislavem Lahodou jsem se potkal na Barrandově při kaskadérských zkouškách na jednu německou produkci. Na první pohled budil dojem schopného a vytrvalého člověka, který s vámi jedná na rovinu a neváhá sdělit, co si myslí. Ostatně jeho energii a odvahu oceňují takoví velikáni světové režie jako Steven Spielberg, James Cameron, Guillermo del Toro nebo Ridley Scott a upřímně ani o nich se nedá říct, že by na natáčení měli pověst hochů z nedělní školy.

Kaskadéři u nás mají tradici od roku 1962, kdy se natáčel film Tarzanova smrt a pro akční scény byli místo herců osloveni vrcholoví sportovci. Pro natáčení kultovního snímku Limonádový Joe aneb koňská opera režiséra Oldřicha Lipského se dala dohromady skupina kamarádů, převážně boxerů, pod vedením Jaroslava Tomsy, díky které se činnost kaskadérů začala profesionalizovat.

Z této líhně pochází také Ladislav Lahoda, tedy původně zápasník ve volném stylu, kterého si kaskadéři vyhlédli již během jeho povinné vojenské služby. Od té doby prošel stovkami nebezpečných akcí, při kterých se tají dech. Každý kaskadér má nějakou specialitu a Ladislav Lahoda si dokonale osvojil techniku pro scény hoření. Když jsem se bavil s kaskadéry, tak i přes maximální přípravy a bezpečnost to nakonec bolí vždy. Při jednom z prvních hoření se příprava nezdařila podle plánů a pan Lahoda to odnesl těžkými popáleninami. Výčet zranění skutečně není pro slabší povahy. Při jedné scéně ho měla vytáhnout helikoptéra tažným lanem z jedoucího auta, jenže začala stoupat dříve a rychleji a on tak utrpěl pohmožděniny po celém těle. Nerad také jistě vzpomíná, když se pod ním utrhla římsa při skoku z mostu na vlak a dopadl na hranu vagónu.

Při prvních možnostech podnikání založili společně s Jaroslavem Tomsou agenturu Filmka, z které se dnes stala největší organizovaná skupina filmových kaskadérů u nás, která však s úspěchem pracuje i na zahraničních produkcích. Filmka se podílela na filmech Stalingrad (1992), Titanic (1997), Zachraňte vojína Ryana (1998), Gladiátor (2000) a podle Lahodových slov je velmi pyšný na film Příběh rytíře s Heathem Ledgerem, který se v době odborové krize natáčel kompletně v České republice.

V této éře byli Lahodovi kaskadéři nominováni hned na 9 kaskadérských Oscarů, které se udělují v Hollywoodu a jmenují se Taurus. Lahoda v jednom rozhovoru řekl, že si připadal velice zvláštně, když jel v Americe taxíkem a sledoval kolem sebe billboardy s největšími hity sezóny a v hlavě mu jen probleskovalo: „Aha, tak ten jsem dělal, ten taky, ten taky.“

Bohužel ani Lahodovi se nevyhnul strmý pokles mezinárodních zakázek realizovaných v České republice. Neochota reagovat na daňové vratky, které probíhaly svižně v okolních zemích, začala likvidovat filmový byznys, z jehož příjmů český stát profitoval. Bývalý premiér Miroslav Topolánek si sice byl dobře vědom toho, že za peníze zahraničních štábů se vydláždila Malá Strana a klesala nezaměstnanost v problematických regionech, kde dlouhodobě práce není a kam zahraniční štáby, ve snaze maximální úspory, odjížděly natáčet. Dlouhodobě se však nestalo vůbec nic. Většina filmařů to vzdala, nikoli Lahoda.

Poctivě objížděl zahraniční produkce, udržoval kontakty v zahraničí, zejména v USA a Německu, a v neustálé pohotovosti držel i svůj početný tým a jeho práce přinesla ovoce. Ladislava Lahodu a jeho kaskadéry naleznete v titulcích Jumpera Douga Limana, evropského velkofilmu Buddenbrookovi s Arminem Muellerem-Stahlem, ale i právě natáčených seriálů Borgia nebo Ordinace v růžové zahradě.

Shodou okolností jsem při setkávání s českými filmaři za posledních pár měsíců potkal i řadu lidí, kteří pana Lahodu znají drahná léta, a musím říct, že o málokterém českém filmaři koluje taková chvála jako právě o něm. Kaskadérská profese sice není tak exponovaná jako herecká, ale pro výsledek je velmi důležitá.

Známý režisér Tony Scott (Top Gun) řekl, že celodigitální náhradu za herecký a kaskadérský výkon pozná i jeho babička, což je obzvlášť vtipné, když mu je šedesát osm let, nicméně jako divák i filmař mu dávám za pravdu. Je totiž úplně jedno, jestli je film historický, sci-fi nebo válečný, jediná cesta, jak si udržet diváka, je totiž zůstat věrohodný, a to naši kaskadéři rozhodně umí.

Foto: filmka.cz, archiv FEX