Snow Piercer a Líbáš jako ďábel

V Čechách se po dlouhé době konečně zhusta točí, a to zejména zahraniční zakázky, a světe div se, často i bez daňových vratek. Zkrátka se čekalo na prvotní impuls, kterým si měly zahraniční produkce doslova oťukat terén. Vydejme se tedy na natáčení světové koprodukce Snow Piercer a po stopách natáčení legendární režisérky lidové zábavy Marie Poledňákové s názvem Líbáš jako ďábel.

Snowpiercer spojuje zlaté české ručičky s korejskou šikovností a americkou profesionalitou

V pražských barrandovských ateliérech se právě natáčí zajímavá koprodukce se skutečně hvězdným obsazením. Čeští filmaři se na filmu podílejí hned v několika profesích a nutno dodat, že jejich pověstná profesionalita a vysoké pracovní nasazení po čase opět sklízí zasloužené ovoce.

Snowpiercer je horko těžko vyslovitelný název (čte se snoupírcr), který skrývá výtvarně mimořádně působivý snímek, jehož podobu předurčila grafická novela. Nečekejte ovšem žádné superhrdiny, kterými nás zásobují hollywoodská studia, ale zcela nový svět vytvořený sněhem a ledem. Je tedy celkem logické, že filmaři drží podobu snímku v přísném utajení.

Film režíruje známý korejský režisér Bong Joon Ho (Matka) a scénář napsal společně s Park Chan Wookem, tedy autorem kultovního Oldboye, jehož vysokorozpočtový remake se nyní připravuje v Hollywoodu. A kohopak že jste mohli potkat třeba na procházce Prahou? Zejména Jamieho Bella, kterého znáte jako představitele Billyho Eliotta. Dále uvidíte oscarovou Tildu Swinton (Constantin, Michael Clayton) a Chrise Evanse, který jakožto představitel populárního Kapitána Ameriky zdobí pokojíčky mnohých náctiletých dívek. Musím říct, že potkat v cateringu dvoumetrového chlapa s geniálně namaskovanou zakrvavenou hlavou ovšem trochu sebere chuť k jídlu. Ačkoli mám mezi Korejci několik přátel, musím říct, že jejich rybí dezerty bych raději sledoval v televizi a ne je opravdu jedl, a konečně jsem pochopil, podle čeho vznikly slavné amarouny v seriálu Návštěvníci.

Film Marie Poledňákové Líbáš jako ďábel se natáčel i ve výhni marocké pouště

Film Líbáš jako Bůh jsem v kinech neviděl, protože jsem, věren mladické nerozvážnosti, dal na kritiku. Díky uvedení na nosičích a nečekané popularitě v okruhu mých známých jsem nakonec film nejenže viděl, ale dokonce musím s uspokojením konstatovat, že se mi i líbil. A soudě dle tržeb, sledovanosti v televizi a chuti režisérky Marie Poledňákové točit pokračování je tady dvojka. A co k tomu říká sama režisérka?

„Opravdu to nebyl můj záměr nechat si otevřenou možnost k vytvoření druhého dílu. Prostě se mi už víc do filmu nevešlo. I když jsem nepomýšlela na pokračování, občas jsem si položila otázku, jak tyhle vztahy mohou dopadnout? A stejnou otázku mi kladli herci při natáčení a později i diváci: jedni viděli jedinou možnost, že se František vrátí k Bohunce, jiní, že Helena se musí vrátit ke Karlovi. A všichni zamilovaní byli přesvědčeni, že Helena a František budou spolu žít. Mnoho diváků si vkládalo do příběhu svoji vlastní zkušenost, přání a představy. Bylo to pro mne nanejvýš překvapivé, ale i inspirující: sotva film skončil, diváci se ptali, co bude dál? Přiznávám, že i já sama jsem byla zvědavá, jak by to asi dopadlo, kdyby se čas příběhu nezastavil… A tak jsem se rozhodla dát svým hrdinům šanci a nechat je žít: ty čtyři hlavní postavy jsou tak silné a výrazné, že to, co bude dál, nabídnou i vyřeší sami…“

Natáčení komedie Líbáš jako ďábel začalo loni na konci srpna. Po měsíční práci v Praze a okolí se štáb přesunul do Maroka, kde se natočily klíčové události vyprávění filmu. Filmaři i s přípravnými pracemi strávili v Maroku šest týdnů a snímek měl poslední klapku 12. listopadu. A co si o natáčení v Maroku myslí sama režisérka? „Maroko je divukrásná země, plná kontrastů a mně bylo od začátku jasné, že pokud se má děj posunout do nějaké exotické země, nemůže to být nikde jinde než v Maroku.“

Štáb filmové komedie Líbáš jako ďábel natáčel v marockých podmínkách s téměř nezkušeným štábem, nicméně podle prvních ohlasů prokázal, že jsme schopni natáčet kdekoli. V Maroku natáčí řada hollywoodských produkcí, hlavně díky Ridley Scottovi, který tam svou diplomacií prošlapal pomyslnou cestičku. Naši filmaři každopádně využívali služeb i tamějších produkčních struktur, takže můžeme konečně zodpovědně prohlásit, že český film začíná konečně zase expandovat!

Za sebe i redakci přejeme filmařům hodně štěstí a mnoho spokojených diváků, kteří se budou určitě počítat v milionech!

FOTO: Falcon, wikipedie