Ján Kadár a Elmar Klos

Touha zvaná Anada z roku 1969 je posledním filmem, který společně natočili tito dva režiséři. Jejich nejslavnějším dílem je ovšem ten předposlední, Oscarem dekorovaný Obchod na korze. Potřebovali sedmnáct roků, aby natočili celkem osm společných filmů. Mohlo jich být víc, ale kvůli tvůrčím prohřeškům nesměli několik roků filmovat. A některé jejich projekty, dovedené až do fáze technického scénáře, nemohly být realizovány; buď byly ve své době ideologicky nevhodné, nebo u těch mezinárodních nakonec chyběly peníze.

Šéfíček

Tak říkal Ján Kadár staršímu a zkušenějšímu Elmaru Klosovi. Ten po letech vzpomínal na své filmové začátky: „Když jsem ve svých šestnácti letech, v roce 1926, opustil domov v Uherském Hradišti, abych mohl pracovat ve filmu, vůbec jsem nevěděl, jak toho dosáhnu a co budu v Praze dělat… Dělal jsem všechno, co se dalo. Statoval jsem v komparsu, zaskakoval ve štábu, psal kritiky, programoval jsem filmy v kině. Písmenko po písmenku sbíral jsem a skládal svou filmovou abecedu."

Jeho jméno čteme už v titulcích němých veseloher Vlasty Buriana, do kterých vymýšlel gagy. Pro sebevědomí budoucího režiséra však mělo větší význam setkání s Vladislavem Vančurou, který ho obsadil do role jednoho z oktavánů ve filmu Před maturitou.

V roce 1934 nastoupil u firmy Baťa ve Zlíně jako vedoucí filmové skupiny. Na kudlovské Fabiánce se rodily nejen reklamní a instruktážní snímky, ale i vynikající dokumenty. V tísnivém roce 1938 se Elmar Klos spolupodílel na produkci amerického celovečerního dokumentu o situaci v Sudetech, nazvaném Krize, a na Slovensku natočil politický dokument Andrej Hlinka o sobě. Jeho jméno čteme i v titulcích dokumentu Poslední léto TGM.

Když se po válce stal na krátkou dobu ředitelem Krátkého filmu, nabídne v Praze pohostinství i Jánu Kadárovi, který doma vyvolal hněv svými snímky s výmluvným názvem Sú osobne zodpovední. Ty se promítaly i při soudním přelíčení s představiteli klerofašistického státu.

Jáno

Elmar Klos, který svému mladšímu partnerovi také vykal, ho oslovoval Jáno. Ján Kadár se narodil v roce vzniku Československa: 1. dubna 1918 v Budapešti. Kvůli tatínkovi-advokátovi začal studovat práva, o což se už dříve pokoušel v Praze Elmar Klos. Studia nedokončil, stejně jako jeho budoucí tvůrčí partner, protože se přihlásil na fotografickou a filmovou školu, kterou otevřel v Bratislavě Karel Plicka. Student židovského původu však na škole dlouho nepobyl; ostatně i Karel Plicka záhy opustil školu i Slovensko.

Hned v roce 1945 natočil svůj první snímek: dokument o odstraňování následků války se jmenuje Na troskách vyrastá život.

V Praze se sblížil s Bořivojem Zemanem, na jehož filmech Mrtvý mezi živými a Nevíte o bytě? se autorsky spolupodílel.

Po roce 1948 se Ján Kadár vrátil na Slovensko a za předešlá příkoří „se odvděčil“ – natočil celovečerní agitační veselohru Katka, lákající mladé venkovanky do městských továren.

V dobrém i zlém

Prvním společným filmem Elmara Klose a Jána Kadára je Únos z roku 1952, zobrazující Evropu rozdělenou na dvě části, z nichž v té lepší jsme bohužel byli nuceni žít. Následovaly další filmy: hudební veselohra, neorealistický obraz života obyvatel jednoho pražského periferního činžáku. Satirická komedie s pohádkovými motivy Tři přání se nesměla pět let promítat a oba režiséři byli propuštěni z Barrandova.

Vrátili se a natočili „občanskou trilogii“, v níž zkoumali nejen vztah jedince ke společnosti, ale i morální postoje hrdinů.

Když odevzdali hotový scénář k Obchodu na korze, neznámý činitel anonymně poznamenal na jeho titulní stranu: „Kterého blázna napadlo, že se tohle má filmovat?!“

Nelze se tomu ani divit, neboť připravovaný film měl připomenout krutou pravdu: na válečném utrpení slovenských Židů se podíleli jejich spoluobčané, a to nejen příslušníci Hlinkovy gardy. A Slovenský sněm jako první schválil norimberské zákony!

Zásluhou Oscara za Obchod na korze získali oba režiséři nabídku natočit u nás pro americkou společnost film Touha zvaná Anada. Byla to pro ně neobyčejně lukrativní nabídka, vždyť do té doby se dělili o jediný honorář.

Film natočil z větší části Elmar Klos, protože Ján Kadár už v té době pobýval za mořem, kde režíroval svůj první americký film, Anděla Levina.

Šedesátiletý Elmar Klos byl vyobcován z Barrandova i z FAMU. Aby měl v prvním období z čeho žít, nabídl mu Karel Höger přátelskou pomoc: pověřil ho polírským dohledem na stavbě svého rodinného domku.

V roce 1990 ho přizval jeho žák Moris Issa ke spolupráci na filmu pro mladé diváky Bizon.

Elmar Klos zemřel 19. července 1993 ve věku nedožitých čtyřiaosmdesáti let. Ač starší o osm roků, přežil svého přítele a tvůrčího partnera o čtrnáct roků. Šedesátiletý Ján Kadár zemřel 1. června 1979 v Los Angeles na rakovinu plic. Podle poslední vůle vysypali jeho popel do vln oceánu.

Filmy Jána Kadára a Elmara Klose:

1952: Únos
1955: Hudba z Marsu
1957: Tam na konečné (připravujeme)
1958: Tři přání (uvedeno až 1963)
1963: Smrt si říká Engelchen
1964: Obžalovaný
1965: Obchod na korze
1969: Touha zvaná Anada

Tučně zvýrazněné filmy můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. +420 261 213 664.

DO OBCHODU - KOUPIT DVD

FOTO: archiv FEX