KAREL FIALA (operetní herec a zpěvák)

Rodák z Ostravy – Hrušova se narodil 3. srpna 1925 v rodině mistra kominíka. U svého otce se také potom sám kominickému řemeslu vyučil, když mu za nacistické okupace po uzavření gymnázia hrozilo totální nasazení. Zájem o zpěv jej po válce přivedl na pražskou Státní konzervatoř (1947 – 1952, studoval u Běly Chalabalové). Po jejím absolvování pokračoval šest semestrů ve studiu na HAMU u Jana Kühna a Jeleny Holečkové (1952-1955). Na jevišti začínal jako elév v pražském Národním divadle (1949- 1954). Tam si jej během jedné zkoušky, kdy zpíval part Jeníka z Prodané nevěsty, povšiml tehdejší umělecký šéf karlínské operety Oldřich Nový a nabídl mu angažmá. A tak se od roku 1954 stal na dlouhá léta sólistou Státního divadla v Karlíně, později přejmenovaného na Hudební divadlo v Karlíně.

Od konce 50. let a v 60. letech na této scéně vytvořil a zpíval množství velkých operetních tenorových rolí v Cikánském baronovi, Rose Marii, Veselé vdově či v Netopýru. Činoherní dispozice ho ale zároveň předurčovaly i pro muzikálové role (My Fair Lady, West Side Story, Když je v Římě neděle) a díky své obdivuhodné vitalitě si ještě v pokročilém věku zahrál i v muzikálech současných (Monte Cristo, Limonádový Joe). Častým hostem je v televizi (televizní inscenace operet, dále např. pořady Kavárnička dříve narozených, Hogo Fogo, Dobroty, Všechnopárty aj.) a ve vzpomínkových estrádních pořadech.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v roce 1955 ve studentském filmu budoucího režiséra Václava Vorlíčka, v satiře Direktiva, natočené ve Studiu FAMU. O rok později došlo k Fialově skutečnému filmovému debutu, a to hned v hlavní roli. Režisér Václav Krška ho obsadil do titulní činoherní role svého přepisu Smetanovy opery Dalibor, operní part zpíval Beno Blachut. A v témže roce jej režisér Krška znovu obsadil i do orientální pohádky Labakan, kterou natáčel v bulharských exteriérech. Ztělesnil tu druhou hlavní postavu, sultánova syna Omara. Po Václavu Krškovi přišla nabídka dvou vedlejších rolí od režiséra Martina Friče – zahrál si bulharského dělníka v dramatu Povodeň (1958) a kovářského v pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959). Ovšem rolí, která jej skutečně proslavila a kterou se natrvalo zapsal do paměti a srdcí diváků, byl Limonádový Joe. Svou jedinečnou interpretací s neodolateným šarmem si touto rolí ve slavné westernové parodii režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) si získal obrovskou popularitu, kterou už potom ve filmu neměl příležitost zopakovat. Film získal cenu čs. filmových diváků a byl neobyčejně příznivě přijat i v zahraničí (např. Zvláštní cena poroty Stříbrná mušle a zvláštní uznání poroty FIPRESCI na XII. MFF San Sebastián 1964).

Nadále se potom ve filmu objevoval už jen výjimečně a v malých rolích – např. režisér Miloš Forman jej v osmdesátých letech obsadil do role komtura ve své proslulé adaptaci Shafferovy hry Amadeus (1984). V roce 1988 byl Karel Fiala jmenován zasloužilým umělcem. Celý svůj život zasvětil lehkému žánru a plných osmatřicet let působil v Hudebním divadle v Karlíně. Jak přiznává, velký vzor nalezl v herci Oldřichu Novém. V roce 2013 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní přínos v oboru opereta – muzikál. Dnes žije už přes padesát let se svou třetí manželkou, herečkou a operetní zpěvačkou Věrou Vlkovou. Je otcem muzikálových herců Jana Fialy a Tomáše Fialy a herectví se věnuje také jeho vnučka Anna Fialová, která se představila ve filmu Martina Duby Bella Mia (2013).

FOTO: Filmexport