Stanislav Neumann - osobitý tragikomický herec

Narodil se 16. července 1902 v Praze jako syn básníka Stanislava Kostky Neumanna (1875-1947) a překladatelky a vydavatelky Knih dobrých autorů Kamily Neumannové (1874-1956). Na přání matky se měl stát bankovním úředníkem. Po maturitě na žižkovské reálce (1921) však nastoupil u divadelní společnosti Filipa Zöllnera a už po měsíci se stal členem divadla v Kladně, odkud na krátký čas přešel do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1922). Na sezónu 1922-23 se opět vrátil do Kladna. V letech 1923-24 vystřídal několik angažmá: divadelní společnost F. Kosteleckého, Biblickou scénu na Žižkově a Jihočeské národní divadlo v Českých Budějovicích.

Po návratu do Prahy v roce 1924 byl přijat jako elév do Národního divadla. Zároveň hostoval ve Švandově divadle na Smíchově i v Divadle na Vinohradech, vystupoval na avantgardní Zkušební scéně (1925) a v Osvobozeném divadle na Slupi (1925-26). V sezoně 1926-27 byl angažován v Divadle Vlasty Buriana v paláci Adria. Od března roku 1927 až do své smrti potom hrál na naší první scéně.

Byl hercem křehké, drobné postavy, nadaný neobyčejnou schopností proměňovat svůj bizarně řezaný obličej s vystouplou bradou, se specificky posazeným nakřáplým, plačtivým hlasem. Poučen tradicemi realistického herectví a úsilím divadelní avantgardy o využití pohybu a mimiky, vyzrál v osobitého tragikomického herce se sklonem ke stylizované grotesce.

Hrál především trpící a strádající človíčky, kterým se nic nedaří. V pestré galerii jeho postav najdeme vystrašené úředníčky, krejčíky, vandrovníky, lidové muzikanty, písmáky, zlodějíčky, obecní blázny, strejce, bodré dědky, paličaté mudrlanty a bručivé staříky dobrého srdce.

Jeho výrazné schopnosti vystihnout v malé roli celý osud člověka využíval často i film. Před kamerou začínal na konci němého období jako statista. Na plátně se poprvé mihl v roce 1929 jako jeden z legionářů v Innemannově válečném dramatu Plukovník Švec a v podobné roličce a u stejného režiséra si zahrál v dalším, ale už zvukovém legionářském snímku z počátku 30. let, v Třetí rotě.

Do roku 1945 vytvořil většinou v umělecky málo náročných filmech okrajových režisérů na padesát nejrůznějších figurek, téměř výhradně malých prostých lidí různých profesí. Výjimku z nich tvořily např. postavy fotoreportéra Lněničky z Kubáskova a Vančurova dramatu Láska a lidé nebo filozof Zelenka z Vávrova přepisu Jiráskovy Filosofské historie, a především obecní blázen „zlatý ženich“ ve Fričově vesnickém dramatu Muzikantská Liduška.

Po válce jen doplňoval a rozmnožoval galerii svých neodolatelných figurek, mezi které přibyli např. neodbytný lichvář Menke v Krejčíkově adaptaci Nerudových malostranských příběhů Týden v tichém domě či uťápnutý rada Dyndera v Grussově filmové verzi Poláčkova humoristického románu Hostinec „U kamenného stolu“. Ovšem diváky především uchvátil ve své nejmilejší roli jako starý král v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna. Nezapomenutelný ale byl i jeho koktavý čert Omnimor v Machově adaptaci Drdových Hrátek s čertem, nebo další role v úspěšných Fričových pohádkách – vrchní kuchař v Princezně se zlatou hvězdou a poťouchlý děda Pšuk v Dařbujánovi a Pandrholovi. Ve filmu si naposled zahrál dědu v povídce Létající kolotoč v dětském snímku Milana Vošmika Volejte Martina.

Na televizní obrazovce se objevoval už od počátků živého vysílání v mnoha hrách, inscenacích, filmech a seriálech, např. Příběh starý deset let (1961), Magdalena Dobromila Rettigová (1961), Světáci (1963), Soudničky (1967), Hříšní lidé města pražského (1968), Řeč o Puškinovi (1968). Televizní pamětníci si jej ale budou připomínat především jako čerta Trepifajksla z Drdových Dalskabátů.

http://youtu.be/MqOV3HwyM1w

Často účinkoval v rozhlase, kde se stal zejména nezapomenutelným interpretem oblíbených „krkonošských poudaček“ Marie Kubátové a nesmrtelným Harpagonem. V letech 1945-53 působil jako pedagog na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha a poté jako profesor na DAMU.

V roce 1968 se stal zasloužilým členem Národního divadla. Byl nositelem řady tehdejších vládních vyznamenání – Řádu práce (1958), Řádu republiky (1962), Řádu Vítězného února (1973). V roce 1953 byl jmenován zasloužilým umělcem, o dvanáct let později národním umělcem (1965).

Jeho umělecký a lidský portrét zachycuje knižní studie Petra Hořce Stanislav Neumann (1963), monografie Rudolfa Miholy Stanislav Neumann: …odvolávám, co jsem odvolal (2006) a středometrážní střihový snímek Herec Stanislav Neumann (1961), který natočil režisér Vladimír Borský.

Byl nevlastním bratrem herečky Soni Neumannové-Škodové, švagrem režiséra Národního divadla Jana Škody a otcem básníka Stanislava Neumanna (1927-70). Zemřel 19. února 1975 v Praze.

Filmografie :

1929    PLUKOVNÍK ŠVEC
1931    TŘETÍ ROTA / VESNIČTÍ SOUPEŘI
1932    NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ
1933    NA SLUNEČNÍ STRANĚ
1934    MAZLÍČEK / NA RŮŽÍCH USTLÁNO / U NÁS V KOCOURKOVĚ / ŽIVOT VOJENSKÝ – ŽIVOT VESELÝ
1935     AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK / JANA / POZDNÍ LÁSKA
1936     GOLEM (Golem, Le) / ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH / ULIČKA V RÁJI (Dobrodinec chudých psů) / ULIČKA V RÁJI  /německá verze/ (Gässchen zum Paradies, Das) / ULIČNICE
1937     ADVOKÁTKA VĚRA / DĚVČATA NEDEJTE SE! / FILOSOFSKÁ HISTORIE / JARČIN PROFESOR / KRB BEZ OHNĚ / LÁSKA A LIDÉ / ŠVANDA DUDÁK
1938      ANDULA VYHRÁLA / CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH / CO SE ŠEPTÁ / KLAPZUBOVA XI. / PANENKA / STŘÍBRNÁ OBLAKA / SVĚT KDE SE ŽEBRÁ / ZBOROV
1939      DOBŘE SITUOVANÝ PÁN / HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE / JEJÍ HŘÍCH / OSMNÁCTILETÁ / PŘÍKLADY TÁHNOU / STUDUJEME ZA ŠKOLOU / SVÁTEK VĚŘITELŮ / VESELÁ BÍDA
1940      BABIČKA / KONEČNĚ SAMI / MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA / OKÉNKO DO NEBE / PELIKÁN MÁ ALIBI / POHÁDKA MÁJE / PROSÍM PANE PROFESORE! / ŠTĚSTÍ PRO DVA
1941     PROVDÁM SVOU ŽENU / STŘEVÍČKY SLEČNY PAVLÍNY
1942     PŘIJDU HNED
1945     ROZINA SEBRANEC
1946     MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI / NEZBEDNÝ BAKALÁŘ / VELKÝ PŘÍPAD
1947     HERECKÉ MLÁDÍ / NIKDO NIC NEVÍ / NIKOLA ŠUHAJ / PAROHY / SIRÉNA / TÝDEN V TICHÉM DOMĚ
1948     HOSTINEC "U KAMENNÉHO STOLU" / NA DOBRÉ STOPĚ / ZELENÁ KNÍŽKA / ŽELEZNÝ DĚDEK
1949     KOUZELNÝ MÍČ
1950    PÁRA NAD HRNCEM
1952    HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ / NAD NÁMI SVÍTÁ / PYŠNÁ PRINCEZNA / USMĚVAVÁ ZEM
1954     NEJLEPŠÍ ČLOVĚK
1955     HUDBA Z MARSU / VĚTRNÁ HORA
1956     DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK / HONZÍKOVA CESTA / HRA O ŽIVOT / HRÁTKY S ČERTEM / PROTI VŠEM / VÁHAVÝ STŘELEC
1957     PADĚLEK / ŠKOLA OTCŮ
1958     HRY A SNY / ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE
1959     DAŘBUJÁN A PANDRHOLA / PRÁZDNINY V OBLACÍCH / PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU / PRVNÍ A POSLEDNÍ / 105 % ALIBI
1960     LIDÉ JAKO TY / VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ
1961     KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE / MALÝ BOBEŠ / HEREC STANISLAV NEUMANN
1962     MALÝ BOBEŠ VE MĚSTĚ
1963     EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ
1965     VOLEJTE MARTINA