Film a video
O filmové hudbě se Svatoplukem Havelkou
Proč jsme se rozhodli pohovořit si o filmové hudbě právě se skladatelem Havelkou? Důvodem „mimo čas“ jsou jeho bohaté zkušenosti s filmovou hudbou, kterou vytváří již jedno desetiletí. Tím aktuálním důvodem je jeho poslední, emotivně zcela výjimečně působivá hudba k filmu, který to letos vyhrál u poroty i diváků festivalu pracujících, když před tím s úspěchem obhájil jméno naší kinematografie na festivalu v Cannes. Jak jste již jistě uhodli, je to Jasného Až přijde kocour, film o tom, co bylo a nebylo, ale spíš mělo být…
Karel IV. a Noc na Karlštejně
V muzikálu Noc na Karlštejně je život na dvoře císaře Karla IV. vykreslen s nadsázkou, odpovídající zábavnému žánru filmu. Kdysi se dokonce objevily kritiky, že je podobné znevažování Otce vlasti nedůstojné. O tom, co vše Karel IV. vykonal, se lze dočíst v každé učebnici dějepisu. Co se ovšem většinou dočíst nejde je fakt, že v životě Karla IV. byly i chvíle, kdy se chováním hodil spíše do rozverného muzikálu než do strohých a suchopárných učebnic.
Dorothy Hopeová: Hollywoodské pověry
V Hollywoodu jsou už podle tradice všichni herci a herečky velmi pověrčiví; každý z nich má vyšlapanou cestičku k prorokům budoucnosti, ačkoliv se k tomu žádný nepřizná. Někteří z těchto proroků jsou prý velcí umělci a opravdu řeknou hvězdám pravdu a předpoví jim celou budoucnost. Život všech obyvatelů Hollywoodu závisí mnohem více na štěstí než na schopnostech. Proto se nesmíte divit, že jsou tak pověrčiví.
K. Karlas: I věci mohou mluvit
Jsou předměty, s nimiž je těžko se rozloučit. Snad patřily někomu, kdo byl příliš milý, než aby část sympatie nebyla přenesena i na to, co mu náleželo. Jsou však také předměty, které dovedou vyjádřit víc než vyslovené slovo. Jen pohled na ně stačí, abys přišel do jiné nálady, aby ses vzrušil či propadl mrzuté náladě. Telefon na tvém psacím stole může být roztomilým předmětem, když každým okamžikem čekáš, že tě zavolá dívka. Může být také nástrojem. Kterým se mění denní život ve sled nepříjemných chvil, když je na druhém konci linky nepřívětivý šéf.
Josef Kemr – herec s výraznou tváří a osobitým hlasem
Narodil se v Praze 20. června 1922. Již jako jedenáctiletý chlapec hrál v komparsu na scéně vinohradského divadla. Otec, poštovní úředník, však byl proti synově herecké dráze. A tak budoucí významný český herec začínal jako prodavač, číšník, elektrotechnik, promítač. Přitom absolvoval obchodní školu (1942) a občas si zahrál na divadle nebo ve filmu.
Neznámá Ivana Andrlová
Pátrala jsem po informacích o známé herečce a dabérce Ivaně Andrlové. Kromě oficiálního a velice stručného životopisu, objemného výčtu báječných rolí a řadě klepů z bulvárního tisku jsem se nedozvěděla téměř nic. Nelenila jsem a dala si za úkol přece jenom se nějakých solidních informací dopátrat. A kde jinde, než přímo u Ivany…
Nový český režisér: František Čáp
U režisérů je to něco podobného jako u novinářů. Každá životní zkušenost se jim jednou hodí. Novináři se většinou svému zaměstnání naučí v odborných školách. Zběhnou k novinám od povolání, k němuž se rozhodli dříve, a kdybyste šli od jednoho redakčního stolku k druhému a vyptávali se redaktorů, čím byli, než vzali do ruky pero časopisu nebo si sedli za psací stroj, dověděli byste se, že se v jednom deníku soustřeďuje mnoho utečenců od mnoha povolání. Ale právě tento souhrn dřívějších zkušeností činí časopis zajímavým a odlišným od jiných.
Rozmluva s Otakarem Vávrou
Český film poslední doby se stal neobvykle příznivým pro objevování nových mladých režisérů: po houževnatých a vytrvalých bojích, kterými se musil probojovati Vladimír Borský ruku v ruce se svým producentem, nežli mu bylo dovoleno inscenovati Jiráskovu „Vojnarku“, objevuje nám „Velbloud uchem jehly“ spolu s producenty Moldavia-filmu dva další české filmové režiséry a k tomu ještě nesmírně nadějné: Hugona Haase a Otakara Vávru. O Haasovi proslýchalo se již dlouho, že se chce věnovati i filmové režii. Nyní tedy dochází k jeho debutu, ke kterému si přivzal k technické režii mladého Otakara Vávru. Když jsme byli rozmluvu s Haasem a jeho umělecký portrét přinesli nedávno, požádali jsme dnes Otakara Vávru o sdělení jeho názorů na naši filmovou tvorbu a na moderní filmovou režii.
Hotel Intercontinental
Hotel Intercontinental je výrazným prvkem pražského nábřeží a také významnou stavbou české architektury, situovanou v pohledově exponované poloze malebného Starého města. Jako takový se stal také součástí mnoha filmových záběrů - moderní a vytříbené interiéry souzněly s představou luxusního a téměř futuristického prostředí, terasa s nádhernou vyhlídkou na řeku a protější zelenou letenskou stráň poskytovala neméně atraktivní pastvu pro oči diváků. Hotel si tak částečně můžeme v jeho podobě pár let po dokončení prohlédnout ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem (Jindřich Polák, 1977).
Filmové začátky nesmrtelné komičky Nataši Gollové
Ještě před tím než Nataša Gollová začala tropit hlouposti v jejím nejslavnějším filmu, začínala jako herečka dramatických rolí. Představila se ve filmu Kantor Ideál, Bezdětná nebo Naše jedenáctka. Jaký byl její filmový debut? A co na něj říkali filmoví kritici, její filmoví partneři nebo sama Gollová?