Karel IV. a Noc na Karlštejně

V muzikálu Noc na Karlštejně je život na dvoře císaře Karla IV. vykreslen s nadsázkou, odpovídající zábavnému žánru filmu. Kdysi se dokonce objevily kritiky, že je podobné znevažování Otce vlasti nedůstojné. O tom, co vše Karel IV. vykonal, se lze dočíst v každé učebnici dějepisu. Co se ovšem většinou dočíst nejde je fakt, že v životě Karla IV. byly i chvíle, kdy se chováním hodil spíše do rozverného muzikálu než do strohých a suchopárných učebnic.

V mládí Karel IV. proslul zálibou v módním oblékání. První polovina 14. století byla dobou, kdy se začalo v evropské módě výrazněji rozlišovat odívání mužské a ženské (do té doby vládl styl „unisex“). Střih oděvů začal zdůrazňovat přednosti těla a v mužském oblečení se dokonce vycpávkami zvýrazňovala velikost toho, co muži ukrývali v rozkroku. Karel IV., to již byl zvoleným říšským králem, nosil těsné nohavice a výstřední kabátce. Styl jeho oblékání popudil tehdy dokonce papeže Klementa VI., který byl jeho vychovatelem a ochráncem a stál za jeho volbou římským králem. Papež mu v dopise vyčinil: „Někteří velmožové němečtí, kteří čistou láskou milují Tvou urozenost, reptají a velmi těžce nesou, že Ty svými šaty, které nosíš příliš krátké a těsné, nezachováváš onu vážnost, kterou vyžaduje vrchol důstojnosti císařské“, a nabádá ho, aby „nosil oděv volný a dlouhý, který prozrazuje zralost“. Zda se mladý císař v tomto ohledu polepšil, kroniky nic neříkají, ale zdá se, že spíše nikoli.

Měl v tomto ohledu ostatně příklad ve své matce Elišce Přemyslovně, která rovněž ráda podléhala extravaganci dobové módy. Ve Zbraslavské kronice se o její svatební noci píše: „Úžasně jsme se podivili nad věcí námi v českých krajinách předtím nevídanou, neboť vyšla tehdy nevěsta ze své ložnice s vlasy rozpuštěnými a sem tam po svých ramenou rozvolněnými, zcela bez vínku a koruny, bez ozdob hlavy, celá oděná nezdobeným velmi dlúhým rouchem francouzským“.

Stejně módně se oblékaly i manželky Karla IV., zvláště Blanka z Valois. Když přijela do Prahy, podivoval se kronikář, že „přinesla s sebou ženský šat podle obyčeje svého národa a přivezla nemalou výbavu podle stavu své důstojnosti, jak vyžaduje dům královský“.  Dnes nám mohou připadat podobné poznámky pošetilé, ale ve středověku nebylo zvykem, aby se panovnická rodina oblékala výstředně a v rozporu s domácí tradicí.

Skutečný Karel IV. měl rovněž k ženám zřejmě vřelejší vztah, než uvádějí učebnice, alespoň ve svém mládí určitě. V jedné německé kronice lze najít poznámku, že mladý císař byl v jistém měšťanském domě v noci přistižen s paní toho domu. Ale i když se podle kronikáře nedalo ani stínem mysli předpokládat, že by tak vysoce postavený a zbožný muž páchal něco hříšného, manžel oné ženy, když se domů nečekaně vrátil, byl jiného názoru a nesmírně se rozzlobil. Císař Karel IV. musel údajně uprchnout oknem a onen měšťan ho pronásledoval nočními ulicemi. Zda je tato historka pravdivá, nebo šlo jen o jednu z mnoha pomluv, ve kterých si středověké kroniky libovaly, se již asi nedozvíme. Faktem je, že i v jeho životopise se objevují skromné zmínky o tom, že v mládí obdivoval krásu italských žen. Protože ho napsal sám císař, je nutno umět číst mezi řádky. Zvláště třeba působí poznámka: „Když jsme byli v Lucce, ďábel, který stále hledá, koho by pohltil, a nabízel lidem slasti, v nichž se skrývá žluč – již dávno předtím nás pokoušel, ale s pomocí boží jsme přec odolali.“ V jiné části vypráví o svém vidění, kdy ho v noci odnesl anděl nad jakési bojiště, kde druhý anděl s ohnivým mečem udeřil na jednoho z rytířů a uťal mu úd.  Tu anděl ke Karlovi promluvil: „Věz, že je to viennský vévoda, který byl pro hřích smilství od Boha takto raněn; nyní se tedy měj na pozoru a také otci můžeš říci, aby se varoval podobných hříchů, nebo vás postihnou věci ještě horší.“

Karel IV. si rovněž liboval v dobrém víně. Byl to on, kdo do českých zemí nechal odvézt kvalitní révu z Burgundska, nechal vysazovat vinice v okolí Litoměřic a vydal řád hor viničných, v němž se určovala práva a povinnosti vinařů. Báseň Jaroslava Vrchlického o tom, jak císař Karel IV. se svým přítelem Buškem z Velhartic nejednu číši vypili, má pravdivý základ. O pitkách se svým druhem se zmiňuje sám Karel IV. ve svém životopise. Tam ovšem onu událost líčí jako zbožné vidění.

V souvislosti s filmem Noc na Karlštejně je třeba zmínit se o předpisu, že na hradě nesměla přenocovat žádná žena. Nevymyslel si ji autor divadelní hry, podle níž film vznikl, ale má reálný základ. Když Karel IV. zakládal hrad Karlštejn, bylo jeho záměrem vybudovat důstojné sídlo, kam by uložil svou sbírku relikvií a také říšské insignie, především korunu prvního císaře Karla Velikého. A protože měl mít Karlštejn v jeho představách význam nejen reprezentační, ale také náboženský, ustanovil při něm kapitulu s pěti kanovníky. Ti měli denně sloužit tři mše ve dvou hradních kaplích. Nejposvátnějším místem byla velká věž, kde byly uloženy říšské korunovační klenoty. A právě pro tuto věž platil zvláštní režim. Podle zakládací listiny Karla IV. nesměla v této věži „přenocovat žádná žena ani manželka po boku svého manžela“.  Třeba však dodat, že na hradě byl ještě palác, pro který toto ustanovení neplatilo.

Foto: Vlastimil Vondruška