Hotel Intercontinental
Hotel Intercontinental je výrazným prvkem pražského nábřeží a také významnou stavbou české architektury, situovanou v pohledově exponované poloze malebného Starého města. Jako takový se stal také součástí mnoha filmových záběrů - moderní a vytříbené interiéry souzněly s představou luxusního a téměř futuristického prostředí, terasa s nádhernou vyhlídkou na řeku a protější zelenou letenskou stráň poskytovala neméně atraktivní pastvu pro oči diváků. Hotel si tak částečně můžeme v jeho podobě pár let po dokončení prohlédnout ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem (Jindřich Polák, 1977).
Hotel je zde přejmenován na Universum, sídlo stejnojmenné společnosti provozující lety do minulosti. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, interiéry hotelu tedy byly autory filmu zřejmě vybrány pro svou nadčasovost, mohly patřit do doby vzniku filmu, ale stejně tak i do doby, kdy se lidé budou přemisťovat v čase. Interiér pokoje si zase můžeme prohlédnout ve filmu Buldoci a třešně (Juraj Hercz, 1981), terasu ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne (Věra Chytilová, 1983) a v restauraci Zlatá Praha s prosklenými stěnami na střeše budovy se odehrává módní přehlídka, na kterou se vypraví opuštěné manželky z filmu S tebou mě baví svět (Marie Poledňáková, 1982).
Karel Filsak / Karel Bubeníček / Jaroslav Švec
Projekt 1964 - 1967 / Realizace 1968 –1972 / Adresa: nám Curieových 5, Pařížská 30, Praha 1
Intercontinental a jeho místo v dějinách české architektury
Šedesátá léta znamenala v české kultuře obecně dobu uvolnění po tuhých letech padesátých. V české architektuře se znovu dostaly po období socialistického realismu ke slovu moderní formy, korespondující částečně s vývojem na Západ od našich hranic. Stejně tak se uvolnění projevilo i v rozšířených možnostech pro samotnou organizaci práce architektů. Dřívější státní ateliéry již nebyly jedinou variantou, vznikaly ateliéry polosoukromého charakteru. Když se v roce 1967 zformovalo Sdružení projektových ateliérů v Praze, jedno z prvních (a také posledních) sdružení tohoto typu, stál v čele ateliéru Delta architekt Karel Filsak. Ten patřil na rozdíl od svých kolegů ze Sdružení Karla Pragera (ateliér Gama) nebo manželů Machoninových (ateliér Alfa) ke generaci starší, architekturu začal studovat už před válkou, po válce pak pracoval jako asistent legendy českého funkcionalismu Josefa Havlíčka.
Sám Filsak byl zarputilým obhájcem moderního proudu v architektuře, a to i v dobách 50. let. V 60. letech moderna slavila triumfální návrat na scénu, postava Karla Filsaka se stala uznávanou autoritou a byl mimo jiné vyzván i k účasti v soutěži na mezinárodní hotel, budoucí Intercontinental. Karel Filsak se spolu se svým kolegou Karlem Bubeníčkem v té době zabýval především projekty ambasád (Peking, Brazílie, Dillí, Ženeva). V návrhu hotelu, který měl podle požadavků investora odrážet staropražskou atmosféru, upustili od razantnějších forem, jaké byli zvyklí ve své tvorbě užívat pro projekty ambasád. V jádru Prahy reagovali na požadavek přizpůsobení se okolí rozčleněním masivních ploch rytmizací, arkýři, užitím keramického obkladu.
V začlenění budovy do celku města však uplatnili modernistické principy. Otevřeli pohled z Pařížské na kubistické domy Otakara Novotného, hotel odsadili dále od řeky, čímž vytvořili menší náměstí evokující tradiční pražské prostory, jaké můžeme najít například před nedalekým Rudolfinem. Část původního záměru ve vytvoření nového pražského náměstí respektujícího staropražskou zástavbu však zanikla při úpravách z 90. let.
Dějiny hotelu
Soutěž byla vypsána roku 1964 v reakci na výstavbu mezinárodního letiště v Ruzyni, které mělo usnadnit bohatší západní klientele návštěvu hlavního města Československa. Vzhledem k tomu, že se jednalo o preferovanou stavbu podporovanou zahraničním investorem (americká společnost IHC), zahájení výstavby na sebe nenechalo - na tehdejší československé poměry - dlouho čekat. Hotel vyrostl v relativně krátké době mezi lety 1968 – 1972, interiéry však byly dokončovány ještě během 80. let, úprava jižního náměstí byla navržena v roce 1986. Na interiérech spolupracovala celá řada význačných architektů a umělců, na rozdíl od ostatních dobových realizací se v interiéru uplatnily i kvalitní kusy nábytku a uměleckých děl z 18. – 19. století. I v tomto ohledu těžil hotel ze své polohy v historickém centru města – mohl si tak dovolit doplnit tehdejší současný design o historický nábytek evokující romantickou atmosféru staré Prahy. Z tehdejší tvorby špičkové úrovně stojí za připomenutí plátna Františka Ronovského, skleněné plastiky týmu Čermák, Čermáková, Jíra, gobelín Aloise Fišárka nebo skleněné lustry kongresového sálu od Reného Roubíčka či plastické ornamenty na stropě Čestmíra Kafky. Stavbě dominuje masivní „koruna“ s bývalou restaurací Zlatá Praha proslavenou ničím nerušeným výhledem na Prahu.
Valná část původních interiérů zanikla při přestavbách, zejména těch nedávných, stále zde však ale můžeme najít některá z významných děl českých umělců. V devadesátých letech zanikl také urbanistický záměr vytvoření prostoru při nábřeží, když byl hotel rozšířen o skleněnou přístavbu golfového hřiště a fitness centra.
Hotel se v průběhu čtyřiceti let fungování přeměnil z futuristického symbolu v - pro mnohé svou estetikou odpudivý – symbol socialistické výstavby. Dnešní kritici však opomíjejí fakt, že autory staveb byli paradoxně zastánci moderní architektury reflektující dění na světové scéně, bojující o to, aby česká architektura držela krok s náročnými zahraničními realizacemi. Díky jejich vysokému nasazení a systému architektonických soutěží, posuzovaných nezávislou odbornou porotou, se zvláště v 60. letech dařilo realizovat stavby mezinárodního věhlasu. Díky zákonu o procentu investic určených na umělecká díla u veřejných staveb navíc interiéry vynikají, na Západě nedosažitelnou, úrovní použitých uměleckých děl. Pražský hotel Intercontinental mezi takovéto výjimečné stavby stále patří.
FOTOGALERIE
Pro zobrazení fotogalerie klikněte na obrázek.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.